Showing posts with label 18/21. Show all posts
Showing posts with label 18/21. Show all posts

Wednesday, February 16, 2022

3 "I".

Incision into :

------------©-----------

The Inclination,

The Involvement, and

The Indulgence.

Gita chapter 1 is about the foreground what Maharshi VEDAVYASA turned into a greatest classic of all times.

This chapter 1 narrates about the situation in the battlefield where the Great war took place. And it was but natural that Arjuna was overwhelmed by self-pity and could not see what the war meant and was of worth.

So far, so good.

Sri-Krishna explained to him the essentials of Sankhya angle in the next chapter 2.

Arjuna was unable to grasp this teaching of the Sankhya Darshana so a dialogue started between the two. 

From the chapter 2 onwards till the end, that is the chapter 18, throughout this whole text of Gita, Sri-Krisna deals with Yoga aspect of the Karma-Darshana, on the (pretext of the) assumption that this may help Arjuna to take a decision with confidence.

In a way Sri-Krishna performed the role of a motivational speaker / Guru only. 

But the crux / the climax of this text comes and is to be seen in the chapter 18, where Sri-Krishna, - though well aware that Karma (deed), JnAna (knowledge) and the Karta (the notion of 'some-one' who is supposed to execute / perform the deed) are hypothetical, appear and disappear in thought only and as such they have no intrinsic truth whatever, assumes them as to be true for helping and convincing Arjuna.

Though Arjuna is quite unaware of this fact, he listens to Sri-Krishna with all due respect, care, and attention and follows his words.

Sri-Krishna further elaborates His point and takes it for granted, that not only the Karma (deed), but also the Karta (the one who is supposed to execute / perform a deed) along-with the JnAna (knowledge) are as much real and true, the result of the deed / action, -the  (Karma-phala) -is real.

That is how Sri-Krishna then classifies and categorizes the three hypothetical ideas / notions, namely the Karta, the Karma, and the JnAna, accordingly in terms of the three kinds of  satvika, rajasika and tamasika tendencies respectively.

satvika, rajasika and tamasika are the kinds of tendencies of mind that could be treated again as the synonyms of

The Inclination,

The Involvement, and

The Indulgence.

Accordingly the Karta, the Karma and the JnAna are also described in terms of these three tendencies, which are basically the 3 constituents of Maya only.

In conclusion, the whole text of Gita deals with beautifully and fits perfectly well with the way one would approach the Reality.

***

This Reminds me of -

(Thus spake Sri Nisargadatta Maharaj:)

"If you know what you teach, you can teach what you know".

***

Saturday, September 13, 2014

आज का श्लोक, ’राजसम्’ / ’rājasam’

आज का श्लोक, ’राजसम्’ / ’rājasam’
_____________________________

’राजसम्’ / ’rājasam’ - रजोगुण की प्रबलता वाला,

अध्याय 17, श्लोक 12,

अभिसन्धाय तु फलं दम्भार्थमपि चैव यत् ।
इज्यते भरतश्रेष्ठ तं यज्ञं विद्धि राजसम्
--
(अभिसन्धाय तु फलम् दम्भार्थम् अपि च एव यत् ।
इज्यते भरतश्रेष्ठ तम् यज्ञम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
किन्तु हे भरतश्रेष्ठ अर्जुन! जिस यज्ञ का अनुष्ठान केवल दिखावे (दम्भ) के लिए, या फल को भी दृष्टिगत रखते हुए किया जाता है, उसे तुम राजस जानो ।
--
अध्याय 17, श्लोक 18,

सत्कारमानपूजार्थमं तपो दम्भेन चैव यत् ।
क्रियते तदिह प्रोक्तं राजसं चलमध्रुवम् ॥
--
(सत्कारमानपूजार्थम् तपः दम्भेन च एव यत् ।
क्रियते तत् इह प्रोक्तम्  राजसम् चलम् अध्रुवम् ॥
--
भावार्थ :
जो तप सत्कार, सम्मान और पूजा के लिए तथा इसी प्रकार किसी अन्य स्वार्थ से प्रेरित होकर या, पाखण्डपूर्वक (दिखावे के लिए) किया जाता है, उसे यहाँ राजस प्रकार का, अनिश्चित तथा अनित्य फलवाला कहा गया है ।
--
अध्याय 17, श्लोक 21,

यत्तु प्रत्युपकारार्थं फलमुद्दिश्य वा पुनः ।
दीयते च परिक्लिष्टं तद्दानं राजसं स्मृतम् ॥
--
(यत् तु प्रत्युपकारार्थम् फलम् उद्दिश्य वा पुनः ।
दीयते च परिक्लिष्टम् तत् दानम् राजसम् स्मृतम् ॥
--
भावार्थ :
जो दान बदले में सम्मान, गौरव आदि पाने के लिए, या किसी विशेष फल की प्राप्ति की कामना से, या फिर क्लेशपूर्वक, बाध्य होकर दिया जाता है उस दान को राजस दान कहा गया है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 8,

दुःखमित्येव यत्कर्म कायक्लेशभयात्त्यजेत् ।
स कृत्वा राजसं त्यागं नैव त्यागफलं लभेत् ॥
--
(दुःखम् इति यत् कर्म कायक्लेश-भयात् त्यजेत् ।
सः कृत्वा राजसम् त्यागम् न एव कर्मफलम् लभेत् ॥)
--
भावार्थ :
कर्ममात्र ही दुःखरूप (क्लेश का कारण) है, ऐसा सोचकर यदि कोई शरीर को क्लेश न उठाना पड़े,  इस भय से कर्तव्य कर्मों का करना भी त्याग दे तो इस प्रकार का राजस त्याग करने पर, इस त्याग के फल की प्राप्ति भी उसे नहीं होती ।
--
अध्याय 18, श्लोक 21,

पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम्
--
(पृथक्त्वेन तु यत् ज्ञानम् नानाभावान्-पृथक्-विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तत् ज्ञानम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
मनुष्य के उस ज्ञान को, अर्थात् उस बुद्धि को, जिसके द्वारा सभी भूतों (में अवस्थित एकमेव आत्मा) को परस्पर भिन्नता-सहित पृथक्-पृथक् की भाँति ग्रहण किया जाता है, राजसी बुद्धि जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 24,

यत्तु कामेप्सुना कर्म साहङ्कारेण वा पुनः ।
क्रियते बहुलायासं तद्राजसमुदाहृतम् ॥
--
(यत् तु कामेप्सुना कर्म साहङ्कारेण वा पुनः ।
क्रियते बहुलायासम् तत् राजसम् उदाहृतम् ॥)
--
भावार्थ :
किन्तु, जिस कर्म को भोगों की प्राप्ति के उद्देश्य से, ’मैं’ करता हूँ इस आग्रह के साथ किया जाता है, या फिर जिसे बहुत परिश्रम से किया जाता है, उसको राजस कर्म कहा जाता है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 38,

विषयेन्द्रियसंयोगाद्यत्तदग्रेऽमृतोपमम् ।
परिणामे विषमिव तत्सुखं राजसं स्मृतम् ॥)
--
(विषय-इन्द्रिय-संयोगात्-यत्-तत्-अग्रे-अमृतोपमम् ।
परिणामे विषम्-इव तत् सुखम् राजसम् मतम् ॥)
--
भावार्थ :
जो सुख विषय और इन्द्रियों के संयोग से होता है और प्रारम्भ में अमृतोपम (प्रतीत) होता है, किन्तु परिणाम में विष-तुल्य सिद्ध होता है, उसको राजस-सुख कहा गया है ।
--

’राजसम्’ / ’rājasam’ - of the rājasa kind.

Chapter 17, śloka 12,

abhisandhāya tu phalaṃ
dambhārthamapi caiva yat |
ijyate bharataśreṣṭha taṃ
yajñaṃ viddhi rājasam ||
--
(abhisandhāya tu phalam
dambhārtham api ca eva yat |
ijyate bharataśreṣṭha tam
yajñam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
The sacrifice (yajña) that is performed only as ostentation, or even with keeping the fruits in sight,  O bharataśreṣṭha arjuna! know it of the rājasa kind.
--
Chapter 17, śloka 18,

satkāramānapūjārthamaṃ
tapo dambhena caiva yat |
kriyate tadiha proktaṃ
rājasaṃ calamadhruvam ||
--
(satkāramānapūjārtham
tapaḥ dambhena ca eva yat |
kriyate tat iha proktam
rājasam calam adhruvam ||)
--
Meaning :
The austerities that are observed with the intention of receiving some reward in terms wealth, respect, honour or reverence from others, or just for pomp and show only are here said to fall under the category of 'rājasa'. Such an austerity gives temporary, uncertain and unstable effects.  
--
Chapter 17, śloka 21,

yattu pratyupakārārthaṃ
phalamuddiśya vā punaḥ |
dīyate ca parikliṣṭaṃ
taddānaṃ rājasaṃ smṛtam ||
--
(yat tu pratyupakārārtham
phalam uddiśya vā punaḥ |
dīyate ca parikliṣṭam
tat dānam rājasam smṛtam ||
--
Meaning :
The charity / donation offered with expectation of gaining reputation, appreciation in reward of the same, or with a purpose of fulfilling some desire, or again, because of fear or compulsion is termed as of the rājasa kind.
--
Chapter 18, śloka 8,

duḥkhamityeva yatkarma
kāyakleśabhayāttyajet |
sa kṛtvā rājasaṃ tyāgaṃ
naiva tyāgaphalaṃ labhet ||
--
(duḥkham iti yat karma
kāyakleśa-bhayāt tyajet |
saḥ kṛtvā rājasam tyāgam
na eva karmaphalam labhet ||)
--
Meaning :
Because the Action causes pain and discomfort to body, renouncing of such an obligatory duty, is a kind of rājasa tyāga and is in vain, because yields no fruit of renunciation what-so-ever.
--
Note : the fruit of renunciation is peace and harmony in mind, which is not attained when one renounces the duties, because of compulsion or fear.
--
Chapter 18, śloka 21,

pṛthaktvena tu yajjñānaṃ
nānābhāvānpṛthagvidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tajjñānaṃ viddhi rājasam ||
--
(pṛthaktvena tu yat jñānam
nānābhāvān-pṛthak-vidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tat jñānam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
Know that the intellect (in man) which assumes (The One Reality present in) all beings different from one-another, is of the rājasī /  rājas kind.  
--
Chapter 18, śloka 24,

yattu kāmepsunā karma
sāhaṅkāreṇa vā punaḥ |
kriyate bahulāyāsaṃ
tadrājasamudāhṛtam ||
--
(yat tu kāmepsunā karma
sāhaṅkāreṇa vā punaḥ |
kriyate bahulāyāsam
tat rājasam udāhṛtam ||)
--
Meaning :
But, The action that is prompted by the desire for enjoyment of pleasures, or is done with the attitude of ego, and requires a lot of effort is called  karma of the rājasa kind.
--
Chapter 18, śloka 38,

viṣayendriyasaṃyogād-
yattadagre:'mṛtopamam |
pariṇāme viṣamiva
tatsukhaṃ rājasaṃ smṛtam ||)
--
(viṣaya-indriya-saṃyogāt-
yat-tat-agre-amṛtopamam |
pariṇāme viṣam-iva tat
sukham rājasam matam ||)
--
Meaning :
(And the happiness of the second kind is,) That is caused because of the contact between the objects with their specific senses of enjoyments, and though appears like nectar in the beginning, proves like a poison in the end. Such happiness is known as ’rājasam’ (or owing to the passion-aspect of prakṛti).
--



Friday, August 29, 2014

आज का श्लोक, ’विद्धि’ / ’viddhi’ -2.

आज का श्लोक,  ’विद्धि’ / ’viddhi’ -2.
____________________________

’विद्धि’ / ’viddhi’  - जानो,

अध्याय 10, श्लोक 24,

पुरोधसां च मुख्यं मां विद्धि पार्थ बृहस्पतिम् ।
सेननानीनामहं स्कन्दः सरसामस्मि सागरः ॥
--
(पुरोधसाम् च मुख्यम् माम् विद्धि पार्थ बृहस्पतिम् ।
सेनानीनाम् अहम् स्कन्दः सरसाम् अस्मि सागरः ॥)
--
भावार्थ :
पुरोहितों में प्रधान बृहस्पति मुझको ही जानो । और, हे पार्थ (अर्जुन)! सेनाप्रमुखों में मैं स्कन्द तथा जलाशयों में हूँ सागर ।
--

अध्याय 10, श्लोक 27,

उच्चैःश्रवसमश्वानां विद्धि माममृतोद्भवम् ।
ऐरावतं गजेन्द्राणां नराणां च नराधिपम् ॥
--
(उच्चैःश्रवसम् अश्वानाम् विद्धि माम् अमृतोद्भवम् ।
ऐरावतम् गजेन्द्राणाम् नराणाम् च नराधिपम् ॥)
--
भावार्थ :
अश्वों में उच्चैःश्रवा नामक अश्व, -जो अमृत के साथ उत्पन्न हुआ,  मुझको जानो, श्रेष्ठ हाथियों में ऐरावत नामक गजराज, तथा मनुष्यों में राजा मुझको जानो ।
--
अध्याय 13, श्लोक 2,

क्षेत्रज्ञं चापि मां विद्धि सर्वक्षेत्रेषु भारत ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञयोर्ज्ञानं यत्तज्ज्ञानं मतं मम ॥
--
(क्षेत्रज्ञम् च अपि माम् विद्धि सर्वक्षेत्रेषु भारत ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञयोः ज्ञानम् यत् तत् ज्ञानम् मतं मम ॥)
--
भावार्थ :
हे भारत (हे अर्जुन)! इन देहरूपी समस्त क्षेत्रों में क्षेत्रज्ञ भी तुम मुझको ही  जानो ।  इस प्रकार का क्षेत्र एवं क्षेत्रज्ञ का जो ज्ञान है, मेरे मत में वही ज्ञान (साङ्ख्य में वर्णित, तथा अन्यत्र कहा जानेवाला आत्म-ज्ञान और परम ज्ञान भी) है । 
--
टिप्पणी :
जैसा कि इसी अध्याय 13 के पूर्व के श्लोक 1 में क्षेत्र एवं क्षेत्रज्ञ के विषय में कहा गया । 
--
अध्याय 13, श्लोक 19,

प्रकृतिं पुरुषं चैव विद्ध्यनादी उभावपि ।
विकारांश्च गुणांश्चैव विद्धि प्रकृतिसम्भवान् ॥
--
(प्रकृतिम् पुरुषम् च एव विद्धि अनादी उभौ अपि ।
विकाराम् च गुणान् च एव विद्धि प्रकृतिसम्भवान् ॥)
--
भावार्थ :
प्रकृति तथा पुरुष, इन दोनों को ही अनादि जानो, और विकारों तथा गुणों की उत्पत्ति प्रकृति से ही होती है, यह भी जानो ।
-- 
अध्याय  13, श्लोक 26
--
यावत्सञ्जायते किञ्चित्सत्त्वं स्थावरजङ्गमम् ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञसंयोगात्तद्विद्धि भरतर्षभ ॥
--
(यावत् सञ्जायते किञ्चित् सत्त्वम् स्थावरजङ्गमम् ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञसंयोगात् तत् विद्धि भरतर्षभ ॥)
--
भावार्थ :
हे भरतर्षभ (अर्जुन)! जहाँ तक, जितना भी कुछ स्थावर और जंगम,  व्यक्त रूप में अस्तित्व में आता है, वह सभी सत्त्व की ही अभिव्यक्ति है और इसलिए , क्षेत्र तथा क्षेत्रज्ञ के संयोग से ही उसको संभव जानो ।
--
अध्याय 14, श्लोक 7,

रजो रागात्मकं विद्धि तृष्णासङ्गसमुद्भवम् ।
तन्निबध्नाति कौन्तेय कर्मसङ्गेन देहिनम् ॥
--
(रजः रागात्मकम् विद्धि तृष्णासङ्गसमुद्भवम् ।
तत् निबध्नाति कौन्तेय कर्मसङ्गेन देहिनम् ॥)
--
भावार्थ :
हे कौन्तेय (अर्जुन)! रागके स्वरूपवाले  रजोगुण को कामना (लालसा) तथा आसक्ति (लिप्तता) से उत्पन्न हुआ जानो, जो (रजोगुण) देह के स्वामी (जीव) को कर्म तथा उसके फल की आशा से बाँधता है ।
-- 
अध्याय 14, श्लोक 8,

तमस्त्वज्ञानजं विद्धि मोहनं सर्वदेहिनाम् ।
प्रमादालस्यनिद्राभिस्तन्निबध्नाति भारत ॥
--
(तमः तु अज्ञानजम् विद्धि मोहनम् सर्वदेहिनाम् ।
प्रमाद आलस्यनिद्राभिः तत् निबध्नाति भारत ॥)
--
भावार्थ :
हे भारत (अर्जुन)! तमोगुण को, जो समस्त देहधारियों के चित्त को मोहित करता है, उसे तो अज्ञान से उत्पन्न जानो । और वह (तमोगुण) उन्हें प्रमाद, आलस्य एवं निद्रा जैसी वृत्तियों से बाँधता है ।
--
अध्याय 15, श्लोक 12,

यदादित्यगतं तेजो जगद्भासयतेऽखिलम् ।
यच्चन्द्रमसि यच्चाग्नौ तत्तेजो विद्धि मामकम् ॥
--
(यत् आदित्यगतम् तेजः जगत् भासयते  अखिलम् ।
यत् चन्द्रमसि यत् च अग्नौ तत् तेजः विद्धि मामकम् ॥)
--
भावार्थ :
सूर्य में स्थित जो तेज सम्पूर्ण जगत् को प्रकाशित करता है, जो चन्द्र तथा अग्नि में भी विद्यमान है, उसको तुम मेरा ही (तेज) जानो ।
-- 
अध्याय 17, श्लोक 6,

कर्शयन्तः शरीरस्थं भूतग्राममचेतसः ।
मां चैवान्तःशरीरस्थं तान्विद्ध्यासुरनिश्चयान् ॥
--
(कर्शयन्तः शरीरस्थम् भूतग्रामम् अचेतसः ।
माम् च एव अन्तःशरीरस्थम् तान् विद्धि आसुरनिश्चयान् ॥)
--
भावार्थ :
अपने देहस्थित भूतसमुदाय अर्थात् जीवात्मा को, तथा शरीर में अवस्थित मुझ चैतन्यस्वरूप परमात्मा को भी क्लेश देते हुए, जो कृश करते हैं, उन्हें तुम आसुरस्वभाववाला ही जानो ।
-- 
अध्याय 17, श्लोक 12,

अभिसन्धाय तु फलं दम्भार्थमपि चैव यत् ।
इज्यते भरतश्रेष्ठ तं यज्ञं विद्धि राजसम् ॥
--
(अभिसन्धाय तु फलम् दम्भार्थम् अपि च एव यत् ।
इज्यते भरतश्रेष्ठ तम् यज्ञम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
किन्तु हे भरतश्रेष्ठ अर्जुन! जिस यज्ञ का अनुष्ठान केवल दिखावे (दम्भ) के लिए, या फल को भी दृष्टिगत रखते हुए किया जाता है, उसे तुम राजस जानो ।
-- 
अध्याय 18, श्लोक 20,

सर्वभूतेषु येनैकं भावमव्ययमीक्षते ।
अविभक्तं विभक्तेषु तज्ज्ञानं विद्धि सात्त्विकम् ॥
--
(सर्वभूतेषु येन एकम् भावम् अव्ययम् ईक्षते ।
अविभक्तम् विभक्तेषु तत्-ज्ञानम् विद्धि सात्त्विकम् ॥)
--
भावार्थ :
जिस ज्ञान (के माध्यम) से मनुष्य  सब भूतों में  अविभक्त अर्थात् समान रूप से विद्यमान एक ही अविनाशी परमात्मभाव को देखता है उस ज्ञान को (तुम) सात्त्विक (ज्ञान) जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 21,

पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम् ॥
--
(पृथक्त्वेन तु यत् ज्ञानम् नानाभावान्-पृथक्-विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तत् ज्ञानम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
मनुष्य के उस ज्ञान को, अर्थात् उस बुद्धि को, जिसके द्वारा सभी भूतों (में अवस्थित एकमेव आत्मा) को परस्पर भिन्नता-सहित पृथक्-पृथक् की भाँति ग्रहण किया जाता है, राजसी बुद्धि जानो ।
-- 
’विद्धि’ / ’viddhi’  - know, see, realize,

Chapter 10, śloka 24,

purodhasāṃ ca mukhyaṃ māṃ 
viddhi pārtha bṛhaspatim |
senanānīnāmahaṃ skandaḥ 
sarasāmasmi sāgaraḥ ||
--
(purodhasām ca mukhyam mām 
viddhi pārtha bṛhaspatim |
senānīnām aham skandaḥ 
sarasām asmi sāgaraḥ ||)
--
Meaning :
Of priests, know I AM bṛhaspati (The priest of Indra, the king of Gods) and O partha (arjuna)! Of Generals I AM skanda, while of the water reservoirs, the ocean I AM.
--   
Chapter 10, śloka 27,

uccaiḥśravasamaśvānāṃ 
viddhi māmamṛtodbhavam |
airāvataṃ gajendrāṇāṃ 
narāṇāṃ ca narādhipam ||
--
(uccaiḥśravasam aśvānām 
viddhi mām amṛtodbhavam |
airāvatam gajendrāṇām 
narāṇām ca narādhipam ||)
--
Meaning :
Among horses, know ME  the horse named uccaiḥśravā  who was born along-with nectar, airāvata among the mighty elephants, and king among the men. 
-- 
Chapter 13, śloka 2,

kṣetrajñaṃ cāpi māṃ viddhi 
sarvakṣetreṣu bhārata |
kṣetrakṣetrajñayorjñānaṃ 
yattajjñānaṃ mataṃ mama ||
--
(kṣetrajñam ca api mām viddhi 
sarvakṣetreṣu bhārata |
kṣetrakṣetrajñayoḥ jñānam 
yat tat jñānam mataṃ mama ||)
--
Meaning :
Know Me only O bhārata, (O arjuna!) the One That is the 'kṣetrajña' in all such 'kṣetra-s'. 

Note :
(Thus I AM the One Who knows at the core of heart of all beings. As already explained in the last śloka 1 of this chapter 13, this physical body made of gross and subtle elements is termed 'kṣetra' where-as the indwelling consciousness / the spirit embodied in it, that pervades this body and claims it 'mine' is the 'One' that is termed 'kṣetrajña', the soul / self, that stays associated this from its birth and unto its death. So, 'self' and 'Self' are essentially one and the same Reality.) 
--
Chapter 13, śloka 19,

prakṛtiṃ puruṣaṃ caiva 
viddhyanādī ubhāvapi |
vikārāṃśca guṇāṃścaiva 
viddhi prakṛtisambhavān ||
--
(prakṛtim puruṣam ca eva 
viddhi anādī ubhau api |
vikārām ca guṇān ca eva 
viddhi prakṛtisambhavān ||)
--
Meaning :
Know that both the manifestation (prakṛti) and the consciousness (puruṣa) have no beginning, while deformations / mutations (vikāra) and attributes (guṇa) are born of manifestation (prakṛti) only. 
-- 
Chapter 13, shloka 26,

yāvatsañjāyate kiñcit
sattvaṃ sthāvarajaṅgamam |
kṣetrakṣetrajñasaṃyogāt-
tadviddhi bharatarṣabha ||
--
(yāvat sañjāyate kiñcit 
sattvam sthāvarajaṅgamam |
kṣetrakṣetrajñasaṃyogāt 
tat viddhi bharatarṣabha ||)
--
Meaning :
O bharatarShabha (arjuna) ! Whatever movable or not-moving comes into being and is seen as manifest, Know well, this essence is there because of the contact between the 'known' and the one who knows this 'known'.
--
Chapter 14, śloka 7,

rajo rāgātmakaṃ viddhi 
tṛṣṇāsaṅgasamudbhavam |
tannibadhnāti kaunteya 
karmasaṅgena dehinam ||
--
(rajaḥ rāgātmakam viddhi 
tṛṣṇāsaṅgasamudbhavam |
tat nibadhnāti kaunteya 
karmasaṅgena dehinam ||)
--
Meaning :
Know the rajo-guṇa (passion), that is of the nature of identification, is born of desire and longings for pleasures. And the same (rajo-guṇa) binds the embodied being (soul / jīva) with the action (karma) and the hope of the fruits (karmaphala) of that action (karma)  
-- 
Chapter 14, śloka 8,

tamastvajñānajaṃ viddhi 
mohanaṃ sarvadehinām |
pramādālasyanidrābhis-
tannibadhnāti bhārata ||
--
( tamaḥ tu ajñānajam viddhi 
mohanam sarvadehinām |
pramāda-ālasya-nidrābhiḥ 
tat nibadhnāti bhārata ||)
--
Meaning :
O bhārata (arjuna)! Know well that tamoguṇa, (the attribute of inertia) in all the creatures, is caused by the (inherent) ignorance. And binds the mind through the tendencies (vṛtti-s) of distraction, indolence and drowsiness.
-- 
Chapter 15, śloka 12,

yadādityagataṃ tejo 
jagadbhāsayate:'khilam |
yaccandramasi yaccāgnau 
tattejo viddhi māmakam ||
--
(yat ādityagatam tejaḥ 
jagat bhāsayate  akhilam |
yat candramasi yat ca agnau 
tat tejaḥ viddhi māmakam ||)
--
Meaning :
Know that the brilliance in the sun that illuminates the whole world, and the luster that shines in the moon and in the fire also, is MY very own.
-- 
Chapter 17, śloka 6,

karśayantaḥ śarīrasthaṃ 
bhūtagrāmamacetasaḥ |
māṃ caivāntaḥśarīrasthaṃ 
tānviddhyāsuraniścayān ||
--
(karśayantaḥ śarīrastham 
bhūtagrāmam acetasaḥ |
mām ca eva antaḥśarīrastham 
tān viddhi āsuraniścayān ||)
--
Meaning :
Emaciating one's own being, the elements there-in, and Me (the consciousness) also by means of performing strenuous austerities, know they are of the demonic tendencies. 
-- 
Chapter 17, śloka 12,

abhisandhāya tu phalaṃ 
dambhārthamapi caiva yat |
ijyate bharataśreṣṭha taṃ 
yajñaṃ viddhi rājasam ||
--
(abhisandhāya tu phalam 
dambhārtham api ca eva yat |
ijyate bharataśreṣṭha tam 
yajñam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
The sacrifice (yajña) that is performed only as ostentation, or even with keeping the fruits in sight,  O bharataśreṣṭha arjuna! know it of the rājasa kind. 
-- 
Chapter 18, śloka 20,

sarvabhūteṣu yenaikaṃ 
bhāvamavyayamīkṣate |
avibhaktaṃ vibhakteṣu 
tajjñānaṃ viddhi sāttvikam ||
--
(sarvabhūteṣu yena ekam 
bhāvam avyayam īkṣate |
avibhaktam vibhakteṣu 
tat-jñānam viddhi sāttvikam ||)
--
Meaning :
The wisdom which helps one in realizing the same imperishable and unique principle as the unique undivided divine one whole, as the underlying one that is the support of all  divided into various different forms, is of the sāttvika kind.
--
Chapter 18, śloka 21,

pṛthaktvena tu yajjñānaṃ 
nānābhāvānpṛthagvidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu 
tajjñānaṃ viddhi rājasam ||
--
(pṛthaktvena tu yat jñānam 
nānābhāvān-pṛthak-vidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu 
tat jñānam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
Know that the intellect (in man) which assumes (The One Reality present in) all beings different from one-another, is of the rājasī /  rājas kind.    
--





 
 


Saturday, August 9, 2014

आज का श्लोक, ’वेत्ति’ / ’vetti’

आज का श्लोक, ’वेत्ति’ / ’vetti’
_________________________

’वेत्ति’ / ’vetti’ - जानता / जानती है,

अध्याय 2, श्लोक 19,

य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते ॥
--
(य एनम् वेत्ति हन्तारम्  यः च ऐनम्  मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतः न अयम्  हन्ति न हन्यते ॥)
--
भावार्थ :
जो इस (आत्मा) को मारनेवाला मानता है, तथा जो इस (आत्मा) को मारा जानेवाला  मानता है, वे दोनों यह नहीं जानते कि यह (आत्मा) न तो किसी को मारती है, और न ही इस (आत्मा) को कोई मार सकता है।
--
अध्याय 4, श्लोक 9,

जन्म कर्म च मे दिव्यमेवं यो वेत्ति तत्त्वतः ।
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म नैति मामेति सोऽर्जुन ॥
--
(जन्म कर्म च मे दिव्यम् एवम् यः वेत्ति तत्त्वतः ।
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म न एति माम् एति सः अर्जुन ॥)
--
भावार्थ :
जो तत्त्वतः यह जानता है कि मेरा जन्म तथा कर्म दिव्य (अर्थात् चकित कर देनेवाला, निर्मल और अलौकिक) है, वह देह को त्यागने के पश्चात् पुनः जन्म नहीं लेता, क्योंकि वह तो मुझमें ही समाविष्ट हो जाता है ।
--
अध्याय 6, श्लोक 21,

सुखमात्यन्तिकं यत्तद्बुद्धिग्राह्यमतीन्द्रियम् ।
वेत्ति यत्र न चैवायं स्थितश्चलति तत्त्वतः ॥
--
(सुखम् आत्यन्तिकम् यत् तत् बुद्धिग्राह्यम् अतीन्द्रियम् ।
वेत्ति यत्र न च एव अयम् स्थितः चलति तत्त्वतः ॥)
--
भावार्थ :
आत्मा के स्वरूप का केवल शुद्ध हुई सूक्ष्म बुद्धि से ग्रहण किए जा सकनेवाला जो आत्यन्तिक अतीन्द्रिय सुख है, उसे तत्त्वतः जानता हुआ  जो उससे विचलित नहीं होता, और उसमें ही स्थिर रहता है ।
--  
अध्याय 7, श्लोक 3,

मनुष्याणां सहस्रेषु कश्चिद्यतति सिद्धये ।
यततामपि सिद्धानां कश्चिन्मां वेत्ति तत्त्वतः ॥
--
(मनुष्याणाम् सहस्रेषु कश्चित् यतति सिद्धये ।
यतताम् अपि सिद्धानाम् कश्चित् माम् वेत्ति तत्त्वतः ॥)
--
भावार्थ :
सहस्रों मनुष्यों में कोई एक ही वास्तविक जिज्ञासु होता है, और तत्व को जानने के लिए यत्न किया करता है । ऐसे जिज्ञासुओं में से जो तत्त्व को जान लेते हैं, और सिद्ध कहे जाते हैं उनमें से भी कोई कोई ही मुझे तत्त्व से भी जानता है ।
--
अध्याय 10, श्लोक 3,

यो मामजमनादिं च वेत्ति लोकमहेश्वरम् ।
असम्मूढः स मर्त्येषु सर्वपापैः प्रमुच्यते ॥
--
(यः माम् अजम् अनादि च वेत्ति लोकमहेश्वरम् ।
असम्मूढः सः मर्त्येषु सर्वपापैः प्रमुच्यते ॥
--
भावार्थ :
जो मुझ जन्म-रहित, अनादि तथा लोकों के परमेश्वर को तत्वतः जानता है, ऐसा निर्दोष बुद्धियुक्त मनुष्य समस्त पापों से मुक्त हो जाता है ।
--
अध्याय 10, श्लोक 7,
--
एतां विभूतिं योगं च मम यो वेत्ति तत्त्वतः ।
सोऽविकम्पेन योगेन युज्यते नात्र संशयः ॥
--
(एताम् विभूतिम् योगम् च मम यः वेत्ति तत्त्वतः ।
सः अविकम्पेन योगेन युज्यते न अत्र संशयः ॥)
--
भावार्थ :
जो पुरुष मेरी परमैश्वर्यरूपी विभूति तथा योग(-सामर्थ्य) को, इन्हें  तत्त्वतः जानता है,  वह अविकम्पित अचल भक्तियोग से युक्त हो जाता है, इस बारे में संशय नहीं ।
--
अध्याय 13, श्लोक 1,

श्रीभगवानुवाच :
इदं शरीरं कौन्तेय क्षेत्रमित्यभिधीयते ।
एतद्यो वेत्ति तं प्राहुः क्षेत्रज्ञ इति तद्विदः ॥
--
(इदम् शरीरम् कौन्तेय क्षेत्रम् इति अभिधीयते ।
एतत् यः वेत्ति तम् प्राहुः क्षेत्रज्ञः इति तत्-विदः ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण बोले -
हे कौन्तेय (अर्जुन) ! इस पञ्चभौतिक शरीर को ’क्षेत्र’ कहा जाता है । और जो इस शरीर का जाननेवाला है, उसे तत्वविद् ’क्षेत्रज्ञ’ कहते हैं ।
--
टिप्पणी :
स्पष्ट है कि शरीर अपने-आपको जानता है या नहीं, यह प्रश्न उठाने पर शरीर की अपनी स्वतन्त्र चेतन-सत्ता को स्वीकार करना होगा, और फिर अपने-आपको उस सत्ता से भिन्न एक और स्वतन्त्र चेतन सत्ता मानना होगा । इस प्रकार हम एक अन्तहीन विभ्रम में पड़ जाते हैं । किन्तु अपने-आप के एक चेतन सत्ता होने में न तो कोई सन्देह किया जा सकता है, न किसी तर्क या अनुभव से इसे असत्य सिद्ध किया जा सकता है ।
इस प्रकार से शरीर को जाननेवाली किन्तु उससे स्वतन्त्र चेतन सत्ता ही शरीर को (और शरीर जिस जगत् में है उसको भी) जानती है । शरीर को 'क्षेत्र' कहा गया है तथा यह ’जाननेवाला’ तत्व / चेतना ही क्षेत्रज्ञ कहा जाता है ।
--
अध्याय 14, श्लोक 19,

नान्यं गुणेभ्यः कर्तारं यदा द्रष्टानुपश्यति ।
गुणेभ्यश्च परं वेत्ति मद्भावं सोऽधिगच्छति ॥
--
(न अन्यम् गुणेभ्यः कर्तारम् यदा द्रष्ट अनुपश्यति ।
गुणेभ्यः च परं वेत्ति मद्भावम् सः अधिगच्छति ॥)
--
भावार्थ :
जब मनुष्य समष्टि चेतन में एकीभाव से स्थित हो जाता है, अर्थात् मन, बुद्धि, स्मृति और ’मैं’-भावना से नितांत अछूता होकर देखता है कि गुणों के सिवा दूसरा कुछ नहीं है जिसे ’कर्ता’ कहा जा सके, तब वह उन गुणों से परे अवस्थित मेरे (अपने-आपके) स्वरूप को जान लेता है और उसमें अधिष्ठित हो जाता है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 21,

पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम् ॥
--
(पृथक्त्वेन तु यत् ज्ञानम् नानाभावान्-पृथक्-विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तत् ज्ञानम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
मनुष्य के उस ज्ञान को, अर्थात् उस बुद्धि को, जिसके द्वारा सभी भूतों (में अवस्थित एकमेव आत्मा) को परस्पर भिन्नता-सहित पृथक्-पृथक् की भाँति ग्रहण किया जाता है, राजसी बुद्धि जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 30,

प्रवृत्तिं च निवृत्तिं च कार्याकार्ये भयाभये ।
बन्धं मोक्षं च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥
--
(प्रवृत्तिम् च निवृत्तिम् च कार्याकार्ये भयाभये ।
बन्धम् मोक्षम् च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥)
--
भावार्थ :
हे पार्थ (अर्जुन)! जिस बुद्धि द्वारा यह जाना जाता है कि कौन सी प्रवृत्ति और निवृत्ति कल्याणकारी है और कौन सी नहीं है,  कौन सा कार्य विहित और कौन सा अविहित है, किसे करने से भय या अभय की, बन्धन अथवा बन्धन से मुक्ति की प्राप्ति होगी, वह बुद्धि सात्त्विकी बुद्धि है ।
--

’वेत्ति’ / ’vetti’  - knows,

Chapter 2, śloka 19,

ya enaṃ vetti hantāraṃ
yaścainaṃ manyate hatam|
ubhau tau na vijānīto
nāyaṃ hanti na hanyate ||
--
(ya enam vetti hantāram
yaḥ ca ainam  manyate hatam|
ubhau tau na vijānītaḥ
na ayam hanti na hanyate ||)
--
Meaning :
Neither one who believes this 'Self' (Atman) is the slayer, nor one who believes this 'Self'(Atman) is slain know the truth. For the 'Self' (Atman) neither slays, nor is slain.
--
Chapter 4, śloka 9,

janma karma ca me divya-
mevaṃ yo vetti tattvataḥ |
tyaktvā dehaṃ punarjanma
naiti māmeti so:'rjuna ||
--
(janma karma ca me divyam
evam yaḥ vetti tattvataḥ |
tyaktvā dehaṃ punarjanma
na eti mām eti saḥ arjuna ||)
--
Meaning :
'The way I manifest, and the role I act and play is divine'. - One who knows this in essence, O arjuna, after casting away this material-body made of 5 elements, never enters another, but attains Me only.
--
 Chapter 6, śloka 21,

sukhamātyantikaṃ yattad-
buddhigrāhyamatīndriyam |
vetti yatra na caivāyaṃ
sthitaścalati tattvataḥ ||
--
(sukham ātyantikam yat tat
buddhigrāhyam atīndriyam |
vetti yatra na ca eva ayam
sthitaḥ calati tattvataḥ ||)
--
Meaning :
Such a man (as described in the previous shloka), knows the supreme bliss of Self that is discernible by the pure intelligence only (and not by the simple intellect of an ordinary mind / senses) . And once settled there firmly, never moves away from there.
--  
Chapter 7, śloka 3,

manuṣyāṇāṃ sahasreṣu
kaścidyatati siddhaye |
yatatāmapi siddhānāṃ
kaścinmāṃ vetti tattvataḥ ||
--
(manuṣyāṇām sahasreṣu
kaścit yatati siddhaye |
yatatām api siddhānām
kaścit mām vetti tattvataḥ ||)
--
Among thousands of men, a rare one attempts to gain the spiritual truth. And even if a few attain the spiritual truth, most ('sidhha', / 'arhat', / adept, lured by spiritual powers, don't go further) don't know ME in the true sense.
--
Chapter 10, śloka 3,

yo māmajamanādiṃ ca
vetti lokamaheśvaram |
asammūḍhaḥ sa martyeṣu
sarvapāpaiḥ pramucyate ||
--
(yaḥ mām ajam anādi ca
vetti lokamaheśvaram |
asammūḍhaḥ saḥ martyeṣu
sarvapāpaiḥ pramucyate ||
--
Meaning :
One who with perfect clarity and without delusion, knows Me, the birth-less (one never born, because Is Ever so) and beginning-less (timeless) principle, as The Supreme Lord of all creatures, with becomes free from all sin.
--
Chapter 10, śloka 7,

etāṃ vibhūtiṃ yogaṃ ca
mama yo vetti tattvataḥ |
so:'vikampena yogena
yujyate nātra saṃśayaḥ ||
--
(etām vibhūtim yogam ca
mama yaḥ vetti tattvataḥ |
saḥ avikampena yogena
yujyate na atra saṃśayaḥ ||)
--
Meaning :
One who realizes the Essence of My Divine forms (vibhūti) andthe Power associated with them, and My (yoga-aiśvarya ) / infinite potential, He attains the unwavering devotion ( acalā bhakti ) towards Me.
--
Chapter 13, śloka 1,

śrībhagavānuvāca :
idaṃ śarīraṃ kaunteya
kṣetramityabhidhīyate |
etadyo vetti taṃ prāhuḥ
kṣetrajña iti tadvidaḥ ||
--
(idam śarīram kaunteya
kṣetram iti abhidhīyate |
etat yaḥ vetti tam prāhuḥ
kṣetrajñaḥ iti tat-vidaḥ ||)
--
Meaning :
bhagavān śrīkṛṣṇa said :
O kaunteya (arjuna) ! The sages who know Reality have termed this physical body made of five elements (pañcabhautika śarīra) as 'field'  (kṣetra) while the one (consciousness) that knows this body (as mine) is called the owner (kṣetrajña).
--
Chapter 14, śloka 19,

nānyaṃ guṇebhyaḥ kartāraṃ
yadā draṣṭānupaśyati |
guṇebhyaśca paraṃ vetti 
madbhāvaṃ so:'dhigacchati ||
--
(na anyam guṇebhyaḥ kartāram
yadā draṣṭa anupaśyati |
guṇebhyaḥ ca paraṃ vetti 
madbhāvam saḥ adhigacchati ||)
--
Meaning :
When one is able to see that there are these three guṇa only and nothing else that could be termed the agent (responsible for all actions), and then looks beyond them and finds out and knows the Supreme, he knows Me and attains to Me, My Real Form.
--
Chapter 18, śloka 21,

pṛthaktvena tu yajjñānaṃ
nānābhāvānpṛthagvidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tajjñānaṃ viddhi rājasam ||
--
(pṛthaktvena tu yat jñānam
nānābhāvān-pṛthak-vidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tat jñānam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
Know that the intellect (in man) which assumes (The One Reality present in) all beings different from one-another, is of the rājasī /  rājas kind.  
--
Chapter 18, śloka 30,

pravṛttiṃ ca nivṛttiṃ ca
kāryākārye bhayābhaye |
bandhaṃ mokṣaṃ ca yā vetti 
buddhiḥ sā pārtha sāttvikī ||
--
(pravṛttim ca nivṛttim ca
kāryākārye bhayābhaye |
bandham mokṣam ca yā vetti 
buddhiḥ sā pārtha sāttvikī ||)
--
Meaning :
The tendency of the intellect that helps one know correctly what actions are right and proper to be done, and what are not so, what should be feared of and what should be not, what will lead to bondage and what to freedom (liberation), is called ’sāttvikī’ (that maintains harmony of mind).
--






Friday, June 13, 2014

आज का श्लोक, ’सर्वेषु ’ / ’sarveṣu’

आज का श्लोक, ’सर्वेषु ’ / ’sarveṣu’ 
_____________________________

’सर्वेषु ’ / ’sarveṣu’  - सभी (स्थानों) पर, सभी में,

अध्याय 1, श्लोक 11,

अयनेषु च सर्वेषु यथा भागमवस्थिताः ।
भीष्ममेवाभिरक्षन्तु भवन्तः सर्व व हि ।
--
(अयनेषु च सर्वेषु यथाभागम् अवस्थिताः ।
भीष्मम् एव अभिरक्षन्तु भवन्तः सर्व एव हि ॥)
--
भावार्थ :
इसलिए युद्धक्षेत्र के सभी मुख्य स्थलों पर, युद्धभूमि के हर स्थान पर, अपने-अपने स्थल पर अवस्थित हुए आप सभी भीष्म पितामह की ही सब ओर से रक्षा करें ।
--
अध्याय 2, श्लोक 46,

यावानर्थ उदपाने सर्वतः सम्प्लुतोदके ।
तावान्सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मणस्य विजानतः ॥
--
(यावान्-अर्थः उदपाने सर्वतः सम्प्लुतोदके ।
तावान्-सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मणस्य विजानतः ॥)
--
भावार्थ : ब्रह्म के तत्व को जो जान चुका होता है, उस ब्राह्मण का वेदों से उतना ही प्रयोजन होता है, जितना कि हर ओर जल से परिपूर्ण विशाल सरोवर प्राप्त होने पर किसी मनुष्य का छोटे से तालाब से होता है ।
--
अध्याय 8, श्लोक 7,
तस्मात्सर्वेषु कालेषु मामनुस्मर युध्य च ।
मय्यर्पितमनोबुद्धिर्मामेवैष्यस्यसंशयम् ॥
--
(तस्मात् सर्वेषु कालेषु माम् अनुस्मर युध्य च ।
मयि अर्पितमनोबुद्धिः माम् एव एष्यसि न संशयः ॥)
--
भावार्थ :
अतएव सभी कालों में, सदा ही मुझको निरन्तर स्मरण करो और युद्ध करो । मुझमें समर्पित मन-बुद्धि होने पर, निश्चय ही तुम मुझको ही प्राप्त होगे ।
--
अध्याय 8, श्लोक 20,

परस्तस्मात्तु भावोऽन्योऽव्यक्तोऽव्यक्तात्सनातनः ।
यः स सर्वेषु भूतेषु नश्यत्सु न विनश्यति ॥
--
(परः तस्मात् तु भावः अन्यः अव्यक्तः अव्यक्तात् सनातनः ।
यः सः सर्वेषु भूतेषु नश्यत्सु न विनश्यति ॥)
--
भावार्थ :
समस्त भूतसमुदाय दिन के उगने के साथ संसार के व्यवहार में जाग्रत / व्यक्त हो उठता है, एवं रात्रि आने पर निद्रा के वशीभूत हुआ प्रलीन हो जाता है । अहोरात्रविद् (काल की गणना करनेवालों) जी दृष्टि में यह दिन और रात्रि का नियम आब्रह्म-भुवन (सृष्टिकर्ता ब्रह्मा से लेकर समस्त छोटे-से छोटे भूतों तक) लागू होता है । इस व्यक्त और अव्यक्त भाव से अन्य एक और अव्यक्त भाब है, जो अव्यक्त होने के साथ साथ सनातन भी है । और जो सारे भूतों के विनष्ट हो जाने (अपने आदिकारण में विलीन हो जाने) के बाद भी विनष्ट नहीं होता (क्योंकि वह अविनाशी है ।)
--


--
अध्याय 8, श्लोक 27,

नैते सृती पार्थ जानन्योगी मुह्यति कश्चन ।
तस्मात्सर्वेषु कालेषु योगयुक्तो भवार्जुन ॥
--
(न एते सृती पार्थ जानन् योगी मुह्यति कश्चन ।
तस्मात्-सर्वेषु कालेषु योगयुक्तो भवार्जुन ॥)
--
भावार्थ :
इन दोनों मार्गों को* जानता हुआ कोई भी योगी मोहबुद्धि से ग्रस्त नहीं होता, अर्थात् मृत्यु के बाद भविष्य में होनेवाली उसकी गति / अवस्था के बारे में उसे दुविधा नहीं होती ।
इसलिए हे अर्जुन! तुम सभी कालों में, सदैव ही योगयुक्त हो रहो ।
(*इसी अध्याय 8 में पिछले श्लोक, क्रमांक 26 में वर्णित ’शुक्ल’ तथा ’कृष्ण’ गतियाँ)

--
अध्याय 13, श्लोक 27,

समं सर्वेषु भूतेषु तिष्ठन्तं परमेश्वरम् ।
विनश्यत्स्वविनश्यन्तं यः पश्यति स पश्यति ॥)
--
(समम् सर्वेषु भूतेषु तिष्ठन्तम् परमेश्वरम् ।
विनश्यत्सु अविनश्यन्तम् यः पश्यति सः पश्यति ॥)
--
भावार्थ :
नाश को प्राप्त होते रहनेवाले सब चर अचर भूतों में अविनाशी समभाव से, समान रूप से विद्यमान परमेश्वर को जो देखता है, वही (सत्य को) देखता है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 21,

पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम् ॥
--
(पृथक्त्वेन तु यत् ज्ञानम् नानाभावान्-पृथक्-विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तत् ज्ञानम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
मनुष्य के उस ज्ञान को, अर्थात् उस बुद्धि को, जिसके द्वारा सभी भूतों (में अवस्थित एकमेव आत्मा) को परस्पर भिन्नता-सहित पृथक्-पृथक् की भाँति ग्रहण किया जाता है, राजसी बुद्धि जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 54,
ब्रह्मभूतः प्रसन्नात्मा न शोचति न काङ्क्षति ।
समः सर्वेषु भूतेषु मद्भक्तिं लभते परम् ॥
--
(ब्रह्मभूतः प्रसन्नात्मा न शोचति न काङ्क्षति ।
समः सर्वेषु भूतेषु मद्भक्तिम् लभते परम् ॥)
--
भावार्थ :
ब्रह्म से एकीभूत हुआ उल्लसित मनवाला योगी न तो किसी के लिए शोक करता है, न किसी की आकाङ्क्षा ही करता है । वह तो सभी भूतों में समदृष्टि सहित मेरी परा भक्ति को प्राप्त हो जाता है ।
--

’सर्वेषु ’ / ’sarveṣu’ - at all ( times, places, situations, positions on the battle-field etc.), every-where,

Chapter 1, śloka 11,

ayaneṣu ca sarveṣu
yathā bhāgamavasthitāḥ |
bhīṣmamevābhirakṣantu
bhavantaḥ sarva va hi |
--
(ayaneṣu ca sarveṣu
yathābhāgam avasthitāḥ |
bhīṣmam eva abhirakṣantu
bhavantaḥ sarva eva hi ||)
--
Meaning :
At all your positions on the battle-field where-ever you all have been deputed, every-one should protect bhīṣma pitāmaha in all and every possible way.
--
Chapter 2, śloka 46,

yāvānartha udapāne
sarvataḥ samplutodake |
tāvānsarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ ||
--
(yāvān-arthaḥ udapāne
sarvataḥ samplutodake |
tāvān-sarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ ||)
--
Meaning :
One who has realized Brahman, has as much concern for the veda, as the one living near an overflowing reservoir of waters has for a small pond.
--
Chapter 8, śloka 7,

tasmātsarveṣu kāleṣu
māmanusmara yudhya ca |
mayyarpitamanobuddhir-
māmevaiṣyasyasaṃśayam ||
--
(tasmāt sarveṣu kāleṣu
mām anusmara yudhya ca |
mayi arpitamanobuddhiḥ
mām eva eṣyasi na saṃśayaḥ ||)
--
Meaning :
Therefore dedicating all your mind and intellect, think of Me always and every moment and fight. With your mind and intellect devoted to Me you shall attain Me, there is no doubt about this.
--

Chapter 8, śloka 20,
--
parastasmāttu bhāvo:'nyo:'
vyakto:'vyaktātsanātanaḥ |
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati ||
--
(paraḥ tasmāt tu bhāvaḥ anyaḥ
avyaktaḥ avyaktāt sanātanaḥ |
yaḥ saḥ sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati ||)
--
Meaning :
Beyond this manifest and this hidden, there is yet another level of existence My transcendent form and abode, which is immutable and imperishable. Which stays so eternally even through the destruction of both the manifest and the  the immanent (seed / hidden / not manifest).
--

Chapter 8, śloka 27,

naite sṛtī pārtha jānan-
yogī muhyati kaścana |
tasmātsarveṣu kāleṣu
yogayukto bhavārjuna ||
--
(na ete sṛtī pārtha jānan
yogī muhyati kaścana |
tasmāt-sarveṣu kāleṣu
yogayukto bhavārjuna ||)
--
Meaning :
These two different paths* are available to one who practises the way of 'Yoga'. Therefore O arjuna! keep on practising Yoga at all times.
[ *The two paths (’शुक्ल’,śukla, and ’कृष्ण’ 'kṛṣṇa',) as described in the previous shloka 26 of this chapter 8]
--

Chapter13 , śloka 27,

samaṃ sarveṣu bhūteṣu
tiṣṭhantaṃ parameśvaram |
vinaśyatsvavinaśyantaṃ
yaḥ paśyati sa paśyati ||)
--
(samam sarveṣu bhūteṣu
tiṣṭhantam parameśvaram |
vinaśyatsu avinaśyantam
yaḥ paśyati saḥ paśyati ||)
--
Meaning :
One who is aware that the Lord Imperishable as consciousness is always present there, in all beings that are born and subsequently die, is one who really observes the truth.
--
Chapter 18, śloka 21,

pṛthaktvena tu yajjñānaṃ
nānābhāvānpṛthagvidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tajjñānaṃ viddhi rājasam ||
--
(pṛthaktvena tu yat jñānam
nānābhāvān-pṛthak-vidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tat jñānam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
Know that the intellect (in man) which assumes (The One Reality present in) all beings different from one-another, is of the rājasī /  rājas kind.  
--
Chapter 18, śloka 54,

brahmabhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati |
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
madbhaktiṃ labhate param ||
--
(brahmabhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati |
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
madbhaktim labhate param ||)
--
Meaning :
One who has realized Brahman as Self ( Atman) only, having thus attained oneness with the Self that is the same in all beings, attains Me in his Devotion Supreme to Me as well.
--