Showing posts with label 2/17. Show all posts
Showing posts with label 2/17. Show all posts

Sunday, April 9, 2023

The Perspective.

 ...And The Parlance.

----------------©---------------

Chapter 2 Verses 12 to 27

--

With special reference to, and the focus on the concept of suicide

--

First the verses :

अध्याय २ --

आत्मा की निजता और नित्यता :

The Immortal and The Eternal :

आत्मन् / The  Self :

न त्वेवाहं जातु नासं न त्वं नेमे जनाधिपाः।।

न चैव न भविष्यामः सर्वे वयमतः परम्।।१२।।

देहिनोऽस्मिन्यथा देहे कौमारं यौवनं जरा।।

तथा देहान्तरप्राप्तिर्धीरो तत्र न मुह्यति।।१३।।

नित्य-अनित्य, विषयों, विषय-भोगों और संसार की अनित्यता का विवेक और तितिक्षा :

The Unreal, Temporal and transient and the Real Intransient.

मात्रास्पर्शास्तु कौन्तेय शीतोष्णसुखदुःखदाः।।

आगमापायिनोऽनित्या तांस्तितिक्षस्व भारत।।१४।।

यं हि न व्यथयन्त्येते पुरुषं पुरुषर्षभ।।

समदुःखसुखं धीरं सोऽमृतत्वाय कल्पते।।१५।।

सत् और असत:

What Exists and what appears to exist :

नासतो विद्यते भावो नाभावो विद्यते सतः।।

उभयोरपि दृष्टोऽन्तस्त्वनयोस्तत्त्वदर्शिभिः।।१६।।

देह की नश्वरता और देही की नित्यता :

The body is perishable while the one who possesses the body - the consciousness is imperishable.

अविनाशी तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम्।।

विनाशमव्ययस्यास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति।।१७।।

अन्तवन्त इमे देहा नित्यस्योक्ताः शरीरिणः।। 

अनाशिनोऽप्रमेयस्य तस्माद्युध्यस्व भारत।।१८।।

"पता न होना और पता नहीं है" - यह भी पता न होना :

Not knowing the not-knowing!

In-attention to / of the ignorance! 

य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम्।।

उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते।।१९।।

आत्मा का नित्य, सनातन, और शाश्वत स्वरूप :

Indestructible, imperishable, ever-existing Timeless Reality of the Self :

न जायते म्रियते वा कदाचिन्नायं भूत्वाऽभविता वा न भूयः।।

अजो नित्यः शाश्वतोऽयं पुराणो न हन्यते हन्यमाने शरीरे।।२०।।

वेदाविनाशिनं नित्यं य एनमजमव्ययम्।।

कथं स पुरुषः पार्थ कं घातयति हन्ति कम्।।२१।।

Transition from one life to the another / the next : Reincarnation :

वासांसि जीर्णानि यथा विहाय नवानि गृह्णाति नरोऽपराणि।।

तथा शरीराणि विहाय जीर्णान्यन्यानि संयाति नवानि देही।।२२।।

नैनं छिन्दन्ति शस्त्राणि नैनं दहति पावकः।।

न चैनं क्लेदयन्त्यापो न शोषयति मारुतः।।२३।।

अच्छेद्योऽयमदाह्योऽयमक्लेद्योऽशोष्य एव च।।

नित्यः सर्वगतः स्थाणुरचलोऽयं सनातनः।।२४।।

अव्यक्तोऽयमचिन्त्योऽयमविकार्योऽयमुच्यते।।

तस्मादेवं विदित्वैनं नानुशोचितुमर्हसि ।।२५।।

विकल्प  / Alternatively :

अथ चैनं नित्यजातं नित्यं वा मन्यसे मृतम्।।

तथापि त्वं महाबाहो नैव शोचितुमर्हसि।।२५।।

Why? If you take yourself to be this person who was born, has been given a name, and has a history, biography, and is eventually  going to die, then also you need not grieve!

Because :

जातस्य हि ध्रुवो मृत्युर्ध्रुवं जन्म मत्स्य च।।

तस्मादपरिहार्येऽर्थे न त्वं शोचितुमर्हसि।।२७।।

The many "selves" :

There is the body which thinks not, 

There is the mind that appears to think,

There is yet another thought : "I am".

Sometimes we think "I am this body" for example when we need to refer to oneself, -- like when we say :

"I am going,  coming, I am here, I was there, at some other place, I am sick, tired, child, old, young", etc.

And at times we refer to oneself according to the state of the mind - like when we say :

"I am happy, worried, excited, depressed or anxious etc."

Then again we tend to think :

"I am skilled, intellectual, scholar, erudite, knowledgeable, ..."

Obviously I never undergo any change and we do know this reality without any effort whatsoever.

So there is a stream of thoughts that emerge and subside moment to moment.

So the thought : "I was born and shall die," is but a thought like so many different, other and various thoughts.

"I want to die, I will kill myself" - are even so thoughts only that emerge out from and then submerge into the source unknown to them. This source is ever so unborn and immortal  deathless underlying principle, the Reality, - The consciousness which is sentience with reference to the body, thought and the mind.

So the question of suicide or killing oneself is just ridiculous, absurd and senseless.

But if interested, earnest eager to know, one can sure sunk deep and enquire about what us "the death"? Is not it a only a meaningless superficial word!

No one can ever kill oneself, nor be get killed by someone else.

Though, as it appears, we see others die, and overwhelmed by the thought of death, think "I too shall die at some point in time." That is but an assumption only. Neither through the experience, logic, nor the example, we could prove it! Even if we really die, how could we affirm "I am dead"

We simply neither know nor understand what is death, and we just imagine, form a mental image of death, and think "I will die, or will kill myself"

***



 





Sunday, July 10, 2022

Look-alikes.

येन सर्वमिदं ततम्... 

--

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम्।।

विनाशमव्ययस्यास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति।।१७।।

(अध्याय २)

यतः प्रवृत्तिर्भूतानां येन सर्वमिदं ततम्।।

स्वकर्मणा तमभ्यर्च्य येन सर्वमिदं ततम्।।४६।।

(अध्याय १८)

--

2/17, 18/46,

Sunday, February 13, 2022

नासतो विद्यते भावो

श्रीमद्भगवद्गीता :

--

अध्याय २,

नासतो विद्यते भावो नाभावो विद्यते सतः।।

उभयोरपि दृष्टोऽन्तस्त्वनयोस्तत्त्वदर्शिभिः ।।१६।।

अविनाशी तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।।

विनाशमव्ययस्यास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ।।१७।।

अध्याय ४,

तद्विद्धि प्रणिपातेन परिप्रश्नेन सेवया ।।

उपदेक्ष्यन्ति ते ज्ञानं ज्ञानिनस्तत्त्वदर्शिनः ।।३४।।

--

भगवान् श्री रमण महर्षि कृत सद्दर्शनम् :

सत्प्रत्ययाः किन्नु विहाय सन्तं ।

हद्येष चिन्तारहितं हृदाख्यः ।।

कथं स्मरामस्तममेयमेकम् ।

तस्य स्मृतिस्तत्र दृढैव निष्ठा ।।१।।

--

प्रस्तुत प्रविष्टि (पोस्ट) के प्रारंभ के ३ श्लोक श्रीमद्भगवद्गीता से उद्धृत किए गए हैं किन्तु यहाँ इसका उद्दिष्ट प्रयोजन, श्री रमण महर्षि-कृत सद्दर्शनम् नामक ग्रन्थ के प्रारंभ में उल्लिखित :

"सत्प्रत्ययाः"

पद की विवेचना करना है।

जिस सत् (Reality) पद को अहम्, निज, सत्य, ब्रह्म, आत्मा, अव्यय, अविनाशी, ईश्वर, इत्यादि पदों के द्वारा अभिव्यक्त किया जाता है वह वाणी का विषय नहीं होने से उसका वर्णन करना  बहुत कठिन है। 

अतः उसके बारे में जानने और कहने के लिए एकमात्र उपलब्ध और संभव उपाय यही है, कि उस 'सत्' नामक तत्त्व के द्योतक उसके चिह्नों और लक्षणों, उसके अर्थात् उसे इंगित करने वाले उन संकेतों के माध्यम से ही उसकी प्राप्ति के लिए प्रयास किया जाए। 

उसके ऐसे कौन से चिह्न, लक्षण, द्योतक संकेत हैं, जिनके द्वारा  शास्त्रों में उसे इंगित किया गया है, और जिन्हें सामान्य बुद्धि से युक्त मनुष्य भी सफलतापूर्वक ग्रहण कर अन्ततः हृदयङ्गम कर सकता है?

अथर्वशीर्ष ऐसा ही एक उपक्रम है जिसका पाठ, अध्ययन कर अल्पबुद्धियुक्त ऐसा मनुष्य जिसका चित्त निर्मल, मन परिपक्व और विवेक जागृत हो, उस तत्त्व का साक्षात्कार कर सकता है। अथर्वशीर्ष उस परमात्मा के ऐसे चिह्नों या संकेतों के माध्यम से उसकी उपासना और स्तवन करने का अनुष्ठान है ।

संक्षेप में :

त्वं, अहम् तथा तत् (एवं यह) इन तीन सर्वनामों के माध्यम से उसे ही क्रमशः गणपति, रुद्र, देवी, नारायण तथा सूर्य आदि की संज्ञा देकर उसके ही स्वरूप का वर्णन श्री गणपति-अथर्वशीर्ष, शिव-अथर्वशीर्ष, श्री देवी-अथर्वशीर्ष, नारायण-अथर्वशीर्ष तथा सूर्य-अथर्वशीर्ष के रूप में किया गया है ।

***



 

Sunday, September 1, 2019

इदम् ... 1.

श्रीमद्भगवद्गीता
शब्दानुक्रम -Index 
--
इदम् 1/10, 1/21, 1/28, 2/1, 2/2, 2/10, 2/17, 3/31, 3/38, 7/2,
-- 

Saturday, August 24, 2019

अस्य

श्रीमद्भगवद्गीता
शब्दानुक्रम -Index 
--
अस्य 2/17, 2/40, 2/59, 2/65, 2/67, 3/18, 3/34, 3/40, 6/39,
--

Thursday, August 15, 2019

अविधिपूर्वकम्, अविनश्यन्तम्, अविनाशि

श्रीमद्भगवद्गीता
शब्दानुक्रम -Index
--
अविधिपूर्वकम् 9/23, 16/17,
अविनश्यन्तम् 13/27,
अविनाशि 2/17,
-- 

Wednesday, August 14, 2019

अर्यमा, अर्हति, अर्हसि

श्रीमद्भगवद्गीता
शब्दानुक्रम -Index 
--
अर्यमा 10/29,
अर्हति 2/17,
अर्हसि 2/25, 2/26, 2/27, 2/30, 2/31, 
--

Thursday, October 23, 2014

आज का श्लोक, ’येन’ / ’yena’

आज का श्लोक,  ’येन’ / ’yena’  
________________________

’येन’ / ’yena’  - जिसके द्वारा,
  
अध्याय 2, श्लोक 17,

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।
विनाशमव्ययास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥
--
(अविनाशि तु तत् विद्धि येन सर्वम् इदम् ततम् ।
विनाशम् अव्ययस्य अस्य न कश्चित् कर्तुम् अर्हति ॥)
--
भावार्थ :
नाशरहित तो (तुम) उसको जानो जिससे यह सम्पूर्ण (दृश्य जगत् एवम् दृष्टा भी) व्याप्त है । स्वरूप से ही अविनाशी इस तत्व का जो सबसे / सबमें व्याप्त है, कोई कर सके, ऐसा सक्षम कोई नहीं है ।
--
अध्याय 3, श्लोक 2,

व्यामिश्रेणेव वाक्येन बुद्धिं मोहयसीव मे ।
तदेकं वद निश्चित्य येन श्रेयोऽहमाप्नुयाम् ।
--
(व्यामिश्रेण-इव वाक्येन बुद्धिम् मोहयसि-इव मे ।
तत्-एकम् वद निश्चित्य येन श्रेयः अहम् आप्नुयाम् ॥)
--
भावार्थ :
(अर्जुन बोले): मिले-जुले तात्पर्यवाले जैसे मिश्रित वाक्यों से मुझे लगता है कि आप मेरी बुद्धि को मानों भ्रमित कर रहे हों । इसलिए ऐसा कुछ एक सुनिश्चित कर कहें कि जिससे मुझे श्रेयस्कर की प्राप्ति हो ।
--
अध्याय 4, श्लोक 35,

यज्ज्ञात्वा पुनर्मोहमेवं न यास्यसि पाण्डव ।
येन भूतान्यशेषेण द्रक्ष्यस्यात्मन्यथो मयि ॥
--
(यत् ज्ञात्वा पुनः मोहम् एवम् न यास्यसि पाण्डव ।
येन भूतानि अशेषेण द्रक्ष्यसि आत्मनि अथो मयि ॥)
--
भावार्थ :
जिसको जानकर, तुम पुनः कभी इस प्रकार के मोह को नहीं प्राप्त होगे, जिसको जानकर, सम्पूर्ण भूतों को वैसे ही (पहले) अपनी आत्मा में देखोगे, जैसा कि (बाद में) मुझमें ।
--
टिप्पणी :
उपरोक्त श्लोक में ’यत्’ / ’जो’ अर्थात् ’जिसको’ का सम्बन्ध पूर्व के श्लोक 34 - ’तद्विद्धि प्रणिपातेन ...’ में वर्णित ’तत्’ / ’उसको’ से है ।
--
अध्याय 6, श्लोक 6,

बन्धुरात्मात्मनस्तस्य येनात्मैवात्मना जितः ।
अनात्मनस्तु शत्रुत्वे वर्तेतात्मैव शत्रुवत् ॥
--
(बन्धुः आत्मा आत्मनः तस्य येन आत्मा एव आत्मना जितः ।
अनात्मनः तु शत्रुत्वे वर्तेत आत्मा एव शत्रुवत् ॥)
--
भावार्थ :  (आत्मा के स्वरूप को जानकर) जिसने आत्मा के द्वारा अपने मन और देह आदि को जीत लिया है उसके लिए उसकी आत्मा बन्धु ही है । दूसरी ओर, जो आत्मा के तत्व से अनभिज्ञ है, ऐसे अनात्मवादी से उसकी निज आत्मा ही शत्रुवत् व्यवहार करती है ।
--
अध्याय 8, श्लोक 22,

पुरुषः स परः पार्थ भक्त्या लभ्यस्त्वनन्यया ।
यस्यान्तःस्थानि भूतानि येन सर्वमिदं ततम् ॥
--
(पुरुषः सः परः पार्थ भक्त्या लभ्यः तु अनन्यया ।
यस्य अन्तःस्थानि भूतानि येन सर्वम् इदम् ततम् ॥)
--
भावार्थ :
हे पार्थ (अर्जुन) जिससे और जिसमें यह सब दृश्य जगत् ओत-प्रोत है, सर्वभूत जिसके ही भीतर अवस्थित हैं,  वह पुरुष (परमात्मा) तो अनन्य भक्ति से ही प्राप्त होता है ।
--
अध्याय 10, श्लोक 10,

तेषां सततयुक्तानां भजतां प्रीतिपूर्वकम् ।
ददामि बुद्धियोगं तं येन मामुपयान्ति ते ॥
--
(तेषाम् सततयुक्तानाम् भजताम् प्रीतिपूर्वकम् ।
ददामि बुद्धियोगम् तम् येन माम् उपयान्ति ते ॥)
--
भावार्थ : उन मुझमें निरन्तर संलग्नचित्त प्रीतिपूर्वक मेरी भक्ति करनेवालों का, वह तत्वज्ञानरूपी योग (मैं) उन्हें प्रदान करता हूँ, जिसकी सहायता से वे मुझको ही प्राप्त होते हैं ।
--
अध्याय 12, श्लोक 19,

तुल्यनिन्दास्तुतिर्मौनी सन्तुष्टो येनकेनचित् ।
अनिकेतः स्थिरमतिर्भक्तिमान्मे प्रियो नरः ॥
--
(तुल्यनिन्दास्तुतिः मौनी सन्तुष्टः येनकेनचित् ।
अनिकेतः स्थिरमतिः भक्तिमान् मे प्रियः नरः ॥)
--
भावार्थ :
प्रशंसा और निन्दा को समान समझनेवाला, मननशील, जिस किसी भी परिस्थिति में हो, जो कभी असंतुष्ट नहीं अनुभव करता, गृहविहीन, स्थिरबुद्धि और भक्ति से परिपूर्ण हृदयवाला, ऐसा मनुष्य मुझे प्रिय है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 20,

सर्वभूतेषु येनैकं भावमव्ययमीक्षते ।
अविभक्तं विभक्तेषु तज्ज्ञानं विद्धि सात्त्विकम् ॥
--
(सर्वभूतेषु येन एकम् भावम् अव्ययम् ईक्षते ।
अविभक्तम् विभक्तेषु तत्-ज्ञानम् विद्धि सात्त्विकम् ॥)
--
भावार्थ :
जिस ज्ञान (के माध्यम) से मनुष्य  सब भूतों में  अविभक्त अर्थात् समान रूप से विद्यमान एक ही अविनाशी परमात्मभाव को देखता है उस ज्ञान को (तुम) सात्त्विक (ज्ञान) जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 46,

यतः प्रवृत्तिर्भूतानां येन सर्वमिदं ततम् ।
स्वकर्मणा तमभ्यर्च्य सिद्धिं विन्दति मानवः ॥
--
(यतः प्रवृत्तिः भूतानाम् येन सर्वम् इदं ततम् ।
स्वकर्मणा तम्-अभ्यर्च्य सिद्धिम् विन्दति मानवः ॥)
--
भावार्थ :
जिस मूल तत्व से समस्त प्राणियों में प्रवृत्ति-विशेष का उद्भव होता है, (और जैसे बर्फ़ जल से व्याप्त होता है,)  जिससे यह सब-कुछ व्याप्त है, अपने-अपने विशिष्ट स्वाभाविक कर्म (के आचरण) से उसकी आराधना करते हुए मनुष्य परम श्रेयस् की प्राप्ति कर लेता है ।
--

’येन’ / ’yena’ -  he, by one who, (instrumental case), by means of which,

Chapter 2, śloka 17,

avināśi tu tadviddhi
yena sarvamidaṃ tatam |
vināśamavyayāsya
na kaścitkartumarhati ||
--
(avināśi tu tat viddhi
yena sarvam idam tatam |
vināśam avyayasya asya
na kaścit kartum arhati ||)
--
Meaning :
Know that, That (brahman), Which is imperishable pervades all this universe. No one is capable to destroy this imperishable principle, (Brahman).
--

Chapter 3, śloka 2,

vyāmiśreṇeva vākyena
buddhiṃ mohayasīva me |
tadekaṃ vada niścitya
yena śreyo:'hamāpnuyām |
--
(vyāmiśreṇa-iva vākyena
buddhim mohayasi-iva me |
tat-ekam vada niścitya
yena śreyaḥ aham āpnuyām ||)
--
Meaning :
(arjuna said) : Your words seem to conflict and confuse my intellect, therefore please advise me in the appropriate words the exact way so that I may achieve what is the highest good (śreyaḥ) for me.
--
Chapter  4,  śloka 35,

yajjñātvā punarmoha-
mevaṃ na yāsyasi pāṇḍava |
yena bhūtānyaśeṣeṇa
drakṣyasyātmanyatho mayi ||
--
(yat jñātvā punaḥ moham
evam na yāsyasi pāṇḍava |
yena bhūtāni aśeṣeṇa
drakṣyasi ātmani atho mayi ||)
--
Meaning :
Which, having known, you shall not again fall prey to delusion like this. Which, having known, You shall see all beings (first) in the Self, (and there-after like-wise) in ME.
--
Note :
'Which' in this śloka 35 is in reference with 'That' / 'tat'  in the earlier śloka 34, ’tadviddhi praṇipātena ...’ meaning:
"Know / learn That (Truth / Brahman) by honoring and listening to the wise through proper enquiry into the Truth and they, who have realized this truth, shall point out to you the same,  ..."
--
Chapter 6, śloka  6,

bandhurātmātmanastasya
yenātmaivātmanā jitaḥ |
anātmanastu śatrutve
vartetātmaiva śatruvat ||
--
(bandhuḥ ātmā ātmanaḥ tasya
yena ātmā eva ātmanā jitaḥ |
anātmanaḥ tu śatrutve
varteta ātmā eva śatruvat ||)
--
Meaning :
(Having realized the truth of Self) one who has conquered his self (body, and mind) by Means of (this awareness of the true) Self, finds the Self like a brother. On the other hand, one who is ignorant / unaware of (the truth of) Self, his own self (body and mind) treats with him like an enemy.  
--
Chapter 8, śloka 22, - That is worth attainable,

puruṣaḥ sa paraḥ pārtha
bhaktyā labhyastvananyayā |
yasyāntaḥsthāni bhūtāni
yena sarvamidaṃ tatam ||
--
(puruṣaḥ saḥ paraḥ pārtha
bhaktyā labhyaḥ tu ananyayā |
yasya antaḥsthāni bhūtāni
yena sarvam idam tatam ||)
--
Meaning :
O pārtha  (arjuna)! The Supreme, wherein abides the whole existence, is all over and everywhere yet transcends all, and all beings are within Him, is attained only through devotion extreme.
--
Chapter 10, śloka 10,

teṣāṃ satatayuktānāṃ
bhajatāṃ prītipūrvakam |
dadāmi buddhiyogaṃ taṃ
yena māmupayānti te ||
--
(teṣām satatayuktānām
bhajatām prītipūrvakam |
dadāmi buddhiyogam tam
yena mām upayānti te ||)
--
Meaning :
To those who with their heart and mind dedicated in remembering steadily ME, worshiping ME with deep love always, I give them their own yoga of wisdom (buddhiyoga), by means of which, they attain ME only.  
--
Chapter 12, śloka 19,

tulyanindāstutirmaunī
santuṣṭo yenakenacit |
aniketaḥ sthiramatir-
bhaktimānme priyo naraḥ ||
--
(tulyanindāstutiḥ maunī
santuṣṭaḥ yenakenacit |
aniketaḥ sthiramatiḥ
bhaktimān me priyaḥ naraḥ ||)
--
Meaning :
One who is alike in praise and blame, whatever be the situation, has no discontent in mind, who owns no house of one's own to live in (is free from the sense of possession over things and people, -relationships with them), who is firm in thought and is dedicated to Me, is dear to Me.
 --
Chapter 18, śloka 20,

sarvabhūteṣu yenaikaṃ
bhāvamavyayamīkṣate |
avibhaktaṃ vibhakteṣu
tajjñānaṃ viddhi sāttvikam ||
--
(sarvabhūteṣu yena ekam
bhāvam avyayam īkṣate |
avibhaktam vibhakteṣu
tat-jñānam viddhi sāttvikam ||)
--
Meaning :
The wisdom which helps one in realizing the same imperishable and unique principle as the unique undivided divine one whole, as the underlying one that is the support of all  divided into various different forms, is of the sāttvika kind.
--
Chapter 18, śloka 46,

yataḥ pravṛttirbhūtānāṃ
yena sarvamidaṃ tatam |
svakarmaṇā tamabhyarcya
siddhiṃ vindati mānavaḥ ||
--
(yataḥ pravṛttiḥ bhūtānām
yena sarvam idaṃ tatam |
svakarmaṇā tam-abhyarcya
siddhim vindati mānavaḥ ||)
--
Meaning :
Performing honestly and devotedly all the duties allotted to one, and worshiping in this way The One Supreme, Who is present in all beings, and Who is the Source, from where all the tendencies arise in the heart (of all beings), one attains perfection in one-self.
--

Friday, September 26, 2014

13/11,

आज का श्लोक,
____________________

अध्याय 13, श्लोक 11,

अध्यात्मज्ञाननित्यत्वं तत्वज्ञानार्थदर्शनम् ।
एतज्ज्ञानमिति प्रोक्तमज्ञानं यदतोऽन्यथा ॥
--
(अध्यात्मज्ञाननित्यत्वम् तत्त्वज्ञानार्थदर्शनम् ।
एतत् ज्ञानम् इति प्रोक्तम् अज्ञानम् यत् अतः अन्यथा ॥)
--
भावार्थ :
अध्यात्मज्ञान में नित्य अवस्थिति, तत्वज्ञान के तात्पर्य का दर्शन, इसे ज्ञान कहा जाता है, और जो इनसे भिन्न है, उसे अज्ञान (कहा जाता है) ।  
--
टिप्पणी :
अधि + आत्म, के अनुसार ’मैं’- वृत्ति के सक्रिय होने से पहले जो है, वह ’अध्यात्म’ है, ’मैं’-वृत्ति अनित्य है, जबकि ’अध्यात्म’ नित्य है । इस प्रकार से नित्य-अनित्य का विवेक अध्यात्मज्ञान है, और तत्वज्ञान के तात्पर्य का दर्शन, इन दोनों का योग ज्ञान है । तत्वज्ञान के तात्पर्य को समझने से पहले ’ततम्’ को समझना आवश्यक है क्योंकि जो ’ततम्’ है, वही ’तत्व’ है ।
इसे इस प्रकार से देखें :
--
अध्याय 2, श्लोक 17,

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।
विनाशमव्ययास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥
--
(अविनाशि तु तत् विद्धि येन सर्वम् इदम् ततम् ।
विनाशम् अव्ययस्य अस्य न कश्चित् कर्तुम् अर्हति ॥)
--
भावार्थ :
नाशरहित तो (तुम) उसको जानो जिससे यह सम्पूर्ण (दृश्य जगत् एवम् दृष्टा भी) व्याप्त है । स्वरूप से ही अविनाशी इस तत्व का जो सबसे / सबमें व्याप्त है, कोई कर सके, ऐसा सक्षम कोई नहीं है ।
--
अध्याय 8, श्लोक 22,

पुरुषः स परः पार्थ भक्त्या लभ्यस्त्वनन्यया ।
यस्यान्तःस्थानि भूतानि येन सर्वमिदं ततम् ॥
--
(पुरुषः सः परः पार्थ भक्त्या लभ्यः तु अनन्यया ।
यस्य अन्तःस्थानि भूतानि येन सर्वम् इदम् ततम् ॥)
--
भावार्थ :
हे पार्थ (अर्जुन) जिससे और जिसमें यह सब दृश्य जगत् ओत-प्रोत है, सर्वभूत जिसके ही भीतर अवस्थित हैं,  वह पुरुष (परमात्मा) तो अनन्य भक्ति से ही प्राप्त होता है ।
--
अध्याय 9, श्लोक 4,

मया ततमिदं सर्वं जगदव्यक्तमूर्तिना ।
मत्स्थानि सर्वभूतानि न चाहं तेष्वस्थितः ॥
--
(मया ततम् इदम् सर्वम् जगत् अव्यक्तमूर्तिना ।
मत्स्थानि सर्वभूतानि न चाहं तेष्वस्थितः ॥)
--
भावार्थ :
मुझ अव्यक्तस्वरूप (निराकार) से यह सम्पूर्ण जगत् परिपूर्ण है । और सम्पूर्ण भूत मेरे ही आश्रय से मुझमें स्थित हैं, न कि मैं उनमें ।
--
अध्याय 11, श्लोक 38,

त्वमादिदेवः पुरुषः पुराण-
स्त्वमस्य विश्वस्य परं निधानम् ।
वेत्तासि वेद्यं च परं च धाम
त्वया ततं विश्वमनन्तरूप॥
--
(त्वम् आदिदेवः पुरुषः पुराणः
त्वम् अस्य विश्वस्य परम् निधानम् ।
वेत्ता असि वेद्यम् च परम् निधानम्
त्वया ततम् विश्वम् अनन्तरूप ॥
--
भावार्थ :
आप आदिदेव हैं, पुरुष सनातन हैं, आप इस जगत् के परम आश्रय हैं । आप ही एकमात्र जाननेवाले (ज्ञाता), जिसे जाना जाता है वह जानने-योग्य तत्व (ज्ञेय), तथा परम धाम हैं, हे अनन्तरूप! समस्त विश्व आपसे ओत-प्रोत है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 46,

यतः प्रवृत्तिर्भूतानां येन सर्वमिदं ततम् ।
स्वकर्मणा तमभ्यर्च्य सिद्धिं विन्दति मानवः ॥
--
(यतः प्रवृत्तिः भूतानाम् येन सर्वम् इदं ततम् ।
स्वकर्मणा तम्-अभ्यर्च्य सिद्धिम् विन्दति मानवः ॥)
--
भावार्थ :
जिस मूल तत्व से समस्त प्राणियों में प्रवृत्ति-विशेष का उद्भव होता है, (और जैसे बर्फ़ जल से व्याप्त होता है,)  जिससे यह सब-कुछ व्याप्त है, अपने-अपने विशिष्ट स्वाभाविक कर्म (के आचरण) से उसकी आराधना करते हुए मनुष्य परम श्रेयस् की प्राप्ति कर लेता है ।
--

Chapter 13, śloka 11,

adhyātmajñānanityatvaṃ
tatvajñānārthadarśanam |
etajjñānamiti prokta-
majñānaṃ yadato:'nyathā ||
--
(adhyātmajñānanityatvam
tattvajñānārthadarśanam |
etat jñānam iti proktam
ajñānam yat ataḥ anyathā ||)
--
Meaning :
The Self that is prior to the sense of 'I', where-from this sense originates and associated with the physical body sports in the body, is 'adhyātma'. The awareness of this Self and knowing that Self is eternal, while the sense of 'I' is transitory is 'adhyātmajñānanityatvaṃ'. Knowing and seeing the 'tat' / 'Brahman' / 'tatva'/ 'tatam' everywhere within oneself and in the world outside oneself, is 'tatvajñānārthadarśanam'. To understand this better let us have a look at the following :
--
Chapter 2, śloka 17,

avināśi tu tadviddhi
yena sarvamidaṃ tatam |
vināśamavyayāsya
na kaścitkartumarhati ||
--
(avināśi tu tat viddhi
yena sarvam idam tatam |
vināśam avyayasya asya
na kaścit kartum arhati ||)
--
Meaning :
Know that, That (brahman), Which is imperishable pervades all this universe. No one is capable to destroy this imperishable principle, (Brahman).
--
Chapter 8, śloka 22, 

puruṣaḥ sa paraḥ pārtha
bhaktyā labhyastvananyayā |
yasyāntaḥsthāni bhūtāni
yena sarvamidaṃ tatam ||
--
(puruṣaḥ saḥ paraḥ pārtha
bhaktyā labhyaḥ tu ananyayā |
yasya antaḥsthāni bhūtāni
yena sarvam idam tatam ||)
--
Meaning :
O pārtha  (arjuna)! The Supreme, wherein abides the whole existence, is all over and everywhere yet transcends all, and all beings are within Him, is attained only through devotion extreme.
--

Chapter 11, śloka 38,

tvamādidevaḥ puruṣaḥ purāṇa-
stvamasya viśvasya paraṃ nidhānam |
vettāsi vedyaṃ ca paraṃ ca dhāma
tvayā tataṃ viśvamanantarūpa||
--
(tvam ādidevaḥ puruṣaḥ purāṇaḥ
tvam asya viśvasya param nidhānam |
vettā asi vedyam ca param nidhānam
tvayā tatam viśvam anantarūpa ||
--
Meaning :
You are the Divinity prime (ādideva), Spirit (puruṣa) Eternal (purāṇa), You are The abode supreme of this All (viśva), O Manifest in Infinite forms (anantarūpa) ! You pervade all this existence.
--
Chapter 18, śloka 46,

yataḥ pravṛttirbhūtānāṃ
yena sarvamidaṃ tatam |
svakarmaṇā tamabhyarcya
siddhiṃ vindati mānavaḥ ||
--
(yataḥ pravṛttiḥ bhūtānām
yena sarvam idaṃ tatam |
svakarmaṇā tam-abhyarcya
siddhim vindati mānavaḥ ||)
--
Meaning :
Performing honestly and devotedly all the duties allotted to one, and worshiping in this way The One Supreme, Who is present in all beings, and Who is the Source, from where all the tendencies arise in the heart (of all beings), one attains perfection in one-self.
--


--

Friday, August 29, 2014

आज का श्लोक, ’विद्धि’ / ’viddhi’ -1.

आज का श्लोक,  ’विद्धि’ / ’viddhi’ -.1
____________________________

’विद्धि’ / ’viddhi’  - जानो,
 
अध्याय 2, श्लोक 17,

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।
विनाशमव्ययास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥
--
(अविनाशि तु तत् विद्धि येन सर्वम् इदम् ततम् ।
विनाशम् अव्ययस्य अस्य न कश्चित् कर्तुम् अर्हति ॥)
--
भावार्थ :
नाशरहित तो (तुम) उसको जानो जिससे यह सम्पूर्ण (दृश्य जगत् एवम् दृष्टा भी) व्याप्त है । स्वरूप से ही अविनाशी इस तत्व का जो सबसे / सबमें व्याप्त है, कोई कर सके, ऐसा सक्षम कोई नहीं है ।
--
अध्याय 3, श्लोक 15,

कर्म ब्रह्मोद्भवं विद्धि ब्रह्माक्षरसमुद्भवम् ।
तस्मात्सर्वगतं ब्रह्म नित्यं यज्ञे प्रतिष्ठितम् ॥
--
(कर्म ब्रह्मोद्भवम् विद्धि ब्रह्म-अक्षरसमुद्भवम् ।
तस्मात् सर्वगतम् ब्रह्म नित्यम् यज्ञे प्रतिष्ठितम् ॥
--
भावार्थ :
यह जान लो कि कर्म का उद्भव ब्रह्म से होता है, जबकि ब्रह्म का (उद्भव), अक्षर (अविनाशी) परमात्मा से । इसलिए सबमें ओत-प्रोत, सबमें अवस्थित, ब्रह्म सदैव यज्ञ में प्रतिष्ठित (भली-भाँति अवस्थित) है ।
--
अध्याय 3, श्लोक 32,

ये त्वेतदभ्यसूयन्तो नानुतिष्ठन्ति मे मतम् ।
सर्वज्ञानविमूढान्स्तान्विद्धि नष्टानचेतसः ॥
--
(ये तु एतत् अभ्यसूयन्तः न अनुतिष्ठन्ति मे मतम् ।
सर्वज्ञान-विमूढान् तान् विद्धि नष्टान् अचेतसः ॥)
--
भावार्थ : जो मनुष्य मुझमें दोष देखते हुए, ईर्ष्या से ग्रस्त होकर मेरे इस मत का अनुसरण नहीं करेंगे, उन सम्पूर्ण ज्ञानों से विमोहित हुई बुद्धिवालों को विनष्ट ही जानो ।
--
अध्याय 3, श्लोक 37,

श्रीभगवानुवाच :
काम एष क्रोध एष रजोगुणसमुद्भवः ।
महाशनो महापाप्मा विद्ध्येनमिह वैरिणम् ॥
--
(कामः एषः क्रोधः एषः रजोगुणसमुद्भवम् ।
महाशनः महापाप्मा विद्धि एनम् इह वैरिणम् ॥)
--
भावार्थ :
श्रीभगवान् ने कहा :
यह काम, यह क्रोध, यह रजोगुण से उत्पन्न होनेवाला, यह बहुत खाने जिसकी भूख कभी शान्त नहीं होती अर्थात् निरन्तर भोग करनेवाला, महापापी अर्थात् महादुष्ट, इसे ही वैरी अर्थात् शत्रु जानो ।
--
अध्याय 4, श्लोक 13,

चातुर्वर्ण्यं मया सृष्टं गुणकर्मविभागशः।
तस्य कर्तारमपि मां विध्यकर्तारमव्ययम् ॥
--
(चातुर्वर्ण्यम् मया सृष्टम् गुणकर्मविभागशः ।
तस्य कर्तारं अपि माम् विद्धि अकर्तारम्-अव्ययम् ॥)
--
भावार्थ :
गुण तथा कर्म के विभाजन के अनुसार चार प्रकार की मूल प्रवृत्तियों का समूह (वर्ण्य), जिनसे समस्त भूत अनायास परिचालित होते हैं, मेरे ही द्वारा रचा गया है । उस समूह का रचनाकार (स्वरूपतः) अकर्ता तथा अव्यय मुझको ही जानो ।
--
अध्याय 4, श्लोक 32,

एवं बहुविधा यज्ञा वितता ब्रह्मणो मुखे ।
कर्मजान्विद्धि तान्सर्वानेवं ज्ञात्वा विमोक्ष्यसे ॥
--
(एवम् बहुविधाः यज्ञाः वितताः ब्रह्मणः मुखे ।
कर्मजान् विद्धि तान् सर्वान् एवम् ज्ञात्वा विमोक्ष्यसे ॥)
--
भावार्थ :
इस प्रकार से जिन विविध और अनेक प्रकार के विविध यज्ञ वेद के मुख से कहे गए हैं, उन सभी का अनुष्ठान मन-बुद्धि, इन्द्रिय, तथा शरीर के माध्यम से, अर्थात् ’कर्म’ से ही पूर्ण होता है, यह जानने पर तुम (कर्म एवं कर्म-बन्धन) से छूट जाओगे ।
--
अध्याय 4, श्लोक 34,

द्विद्धि प्रणिपातेन परिप्रश्नेन सेवया ।
उपदेक्ष्यन्ति ते ज्ञानं ज्ञानिनस्तत्त्वदर्शिनः ॥
--
(तत् विद्धि प्रणिपातेन परिप्रश्नेन सेवया ।
उपदेक्ष्यन्ति ते ज्ञानम् ज्ञानिनः तत्त्वदर्शिनः ॥)
--
भावार्थ :
उस ब्रह्म (के तत्त्व) को जानने के लिए तत्त्वदर्शी ज्ञानियों के पास जाओ, उन्हें विधिपूर्वक नमस्कार कर नम्रता से उनकी सेवा द्वारा उन्हें प्रसन्न कर सम्यक् रीति से प्रश्न करते हुए  उसे जानो । वे तुम्हें ज्ञान (की प्राप्ति के लिए) उचित उपदेश देंगे ।
--
अध्याय 6, श्लोक 2,

यं सन्न्यासमिति प्राहुर्योगं तं विद्धि पाण्डव ।
न ह्यसंन्यस्तसङ्कल्पो योगी भवति कश्चन ॥
--
(यम् सन्न्यासम् इति प्राहुः योगम् तम् विद्धि पाण्डव ।
न हि असन्न्यस्तसङ्कल्पः योगी भवति कश्चन ॥)
--
भावार्थ :
जिसे संन्यास कहा जाता है तुम उसे ही योग जानो , क्योंकि संकल्पों का त्याग किए बिना कोई भी मनुष्य योगी नहीं होता ।
--
अध्याय 7, श्लोक 5,
अपरेयमितस्त्वन्यां प्रकृतिं विद्धि मे पराम् ।
जीवभूतं महाबाहो ययेदं धार्यते जगत् ॥
--
(अपरा इयम् इतः तु अन्याम् प्रकृतिम् विद्धि मे पराम् ।
जीवभूताम् महाबाहो यया इदम् धार्यते जगत् ॥)
--
भावार्थ :
(इस अध्याय के गत श्लोक 4 में भगवान् की अष्टधा (जड) प्रकृति के बारे में कहा गया ।)
इस अष्टधा अपरा से अन्य जीवभूता (चेतन) प्रकृति को जिसके माध्यम से इस सम्पूर्ण जगत् को धारण किया जाता है, हे महाबाहु (अर्जुन)! मेरी परा प्रकृति जानो ।
--
टिप्पणी :
गत श्लोक में भगवान् श्रीकृष्ण ने अपनी अपरा (जड) प्रकृति के आठ तत्वों (भूमि / पृथ्वी, आप / जल, अनल / अग्नि, वायु, आकाश, मन, बुद्धि तथा अहंकार से बनी) का वर्णन किया । प्रस्तुत श्लोक 5 में पुनः उस जड प्रकृति से अन्य अपनी चेतन-प्रकृति / जीव-समष्टि का वर्णन परा प्रकृति कहकर किया ।
--

अध्याय 7, श्लोक 10.

बीजं मां सर्वभूतानां विद्धि पार्थ सनातनम् ।
बुद्धिर्बुद्धिमतामस्मि तेजस्तेजस्विनामहम् ॥
--
(बीजम् माम् सर्वभूतानाम् विद्धि पार्थ सनातनम् ।
बुद्धिः बुद्धिमताम् अस्मि तेजः तेजस्विनाम् अहम् ॥)
--
भावार्थ : हे पार्थ (अर्जुन) ! समस्त भूतों का सनातन बीज मुझको ही जानो । बुद्धिवान् पुरुषों में जो बुद्धि है, वह हूँ, तथा तेजस्वियों में जो तेज है, वह मैं ।
--
अध्याय 7, श्लोक 12,

ये चैव सात्त्विका भावा राजसास्तामसाश्च ये ।
मत्त एवेति तान्विद्धि न त्वहं तेषु ते मयि ॥
--
(ये च एव सात्त्विकाः भावाः राजसाः तामसाः च ये ।
मत्तः एव इति तान् विद्धि न तु अहम् तेषु ते मयि ॥
--
भावार्थ :
परमात्मा विशुद्ध चैतन्य मात्र है, उसमें ’अस्मि’ की भावना तक नहीं है । इस दृष्टि से जीव भी वही है । किन्तु किसी देह-विशेष में व्यक्त हुआ वही चैतन्य, देह के नाम-रूप से अपने पृथक् होने का विचार कर लेता है । और तब भी उसे यह स्पष्ट नहीं होता कि इस ’पृथक्’ सत्ता के रूप में वह क्या है ।’जानना’ और ’होना’ ’चित्’ और ’सत्’ तब भी उसके लिए स्वतःप्रमाणित सत्य होते हैं, जबकि यह ’पृथक्-ता’ का विचार मस्तिष्क में उत्पन्न हुआ अन्य विचारों की तरह का ही एक विचार ही होता है । किन्तु इस अर्थ में यह शेष सभी विचारों से भिन्न होता है कि यह दूसरे सभी विचारों की पृष्ठभूमि में सतत् बना रहता है । यद्यपि निद्रावस्था में यह ’पृथक्-ता’ का विचार दूसरे सभी की तरह ही विलीन हो जाता है और ’चित्’ और ’सत्’ यथावत् तब भी अविच्छिन्न रहते हैं । क्योंकि निद्रा टूटने पर दूसरे विचार, और उनकी पृष्ठभूमि में विद्यमान ’पृथक्-ता’ पुनः आ धमकते हैं, जबकि उनके अभाव में निद्रा की गहरी अवस्था में भी मनुष्य मात्र को किसी अद्भुत् आनन्द की अनुभूति अवश्य होती है । संक्षेप में कहें तो गहरी निद्रा में ’चित्’, ’सत्’ और ’आनन्द’ भी प्रत्यक्ष ही जाने जाते हैं । हाँ यह अवश्य है कि ’विचार’ की भाषा में उनका वर्णन नहीं किया जा सकता । किन्तु इस तथ्य पर ध्यान देने से कि ’चित्’ ’सत्’ और ’आनन्द’ ही वस्तुतः पृथक्-ता की भावना की भी आधारभूत पृष्ठभूमि है, और हमारा चित्त कभी कभी अनायास ही इस आधारभूत पृष्ठभूमि को जागृत अवस्था में भी छू लेता है, हम उसे उस परमात्मा की तरह देख सकते हैं जिसका वर्णन उपरोक्त श्लोक में भगवान् श्रीकृष्ण ने ’अहम्’ नाम देकर किया है ।
वे संस्कृत व्याकरण के ’उत्तम पुरुष’ एकवचन ’अहम्’ शब्द का प्रयोग करते हैं, जिसमें सात्त्विक राजस और तामस सारे भाव उठते-गिरते रहते हैं वे पुनः स्पष्ट करते हैं :
ये जो भी सात्त्विक, और ये जो राजस और तामस भाव हैं, वे उनका उद्भव मुझसे ही होता है, उन्हें इस तरह से जानो । और मैं उनमें नहीं हूँ बल्कि वे ही मुझमें हैं । प्रथम दृष्टि में इस वक्तव्य में विरोधाभास दिखलाई देगा किन्तु जब हम ’परमात्मा’ का अर्थ ’चित्’ ’सत्’ और आनन्द रूपी अविकारी सत्ता समझें और उसे ’अहम्’ कहें तो हम ’उत्तम पुरुष’ / ’पुरुषोत्तम’ का मर्म अवश्य देख लेंगे । वास्तव में अहम् एवम् अहंकार दोनों भिन्न तत्त्वों के नाम हैं । अहंकार सदैव सीमित और खण्डित होता है, ’अहम्’ सदा असीमित, अखण्ड, और ....।
--

’विद्धि’ / ’viddhi’  - know, see, realize,

Chapter 2, śloka 17,

avināśi tu tadviddhi 
yena sarvamidaṃ tatam |
vināśamavyayāsya
na kaścitkartumarhati ||
--
(avināśi tu tat viddhi 
yena sarvam idam tatam |
vināśam avyayasya asya
na kaścit kartum arhati ||)
--
Meaning :
Know that, That (brahman), Which is imperishable pervades all this universe. No one is capable to destroy this imperishable principle, (Brahman).
--
Chapter 3, śloka 15,

karma brahmodbhavaṃ viddhi 
brahmākṣarasamudbhavam |
tasmātsarvagataṃ brahma
nityaṃ yajñe pratiṣṭhitam ||
--
(karma brahmodbhavam viddhi 
brahma-akṣarasamudbhavam |
tasmātsarvagatam brahma
nityam yajñe pratiṣṭhitam ||
--
Meaning :
Know well, actions (karma) originate from Brahman (Totality / Whole), while Brahman (manifest / phenomenon)  from The Imperishable (Noumenon). Therefore all-pervading Brahman is present in sacrifice (yajña) always.
--
Chapter 3, śloka 32,

ye tvetadabhyasūyanto
nānutiṣṭhanti me matam |
sarvajñānavimūḍhānstān
viddhi naṣṭānacetasaḥ ||
--
(ye tu etat abhyasūyantaḥ
na anutiṣṭhanti me matam |
sarvajñāna-vimūḍhān tān
viddhi naṣṭān acetasaḥ ||)
--
Meaning :
Those who doubt Me and because of their disliking for Me, don't follow this teaching, even if they have all knowledge(s), that knowledge(s) will delude them even more, and they will be simply ruined.
--
Chapter 3, śloka 37,

śrībhagavānuvāca :

kāma eṣa krodha eṣa
rajoguṇasamudbhavaḥ |
mahāśano mahāpāpmā
viddhyenamiha vairiṇam ||
--
(kāmaḥ eṣaḥ krodhaḥ eṣaḥ
rajoguṇasamudbhavam |
mahāśanaḥ mahāpāpmā
viddhi enam iha vairiṇam ||)
--
Meaning :
Know this lust, this anger which is ever so hungry and is never satiated, is the great sinner, is the enemy, that arises from rajoguṇa.
--
Chapter 4, śloka 13,

cāturvarṇyaṃ mayā sṛṣṭaṃ
guṇakarmavibhāgaśaḥ|
tasya kartāramapi māṃ
vidhyakartāramavyayam ||
--
(cāturvarṇyam mayā sṛṣṭam
guṇakarmavibhāgaśaḥ |
tasya kartāraṃ api mām
viddhi akartāram-avyayam ||)
--
Meaning :
According to the innate nature and tendencies for action of man, I have created the four-fold order in this world. Even though I AM the Imperishable, and the Creator of them, know for certain I AM as such ever, the non-doer.  
--
Chapter 4, śloka 32,

evaṃ bahuvidhā yajñā
vitatā brahmaṇo mukhe |
karmajānviddhi tānsarvan-
evaṃ jñātvā vimokṣyase ||
--
(evam bahuvidhāḥ yajñāḥ
vitatāḥ brahmaṇaḥ mukhe |
karmajān viddhi tān sarvān
evam jñātvā vimokṣyase ||)
--
Meaning :
In this way veda described many different kinds of sacrifices / 'yajña-s', that are performed only with the help of action (karma) through body, heart and mind, and intellect, knowing this, you shall be liberated (from the bondage of ’karma’ and ’karma-bandhana’).
--      
Chapter 4, śloka 34,

tadviddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā |
upadekṣyanti te jñānaṃ
jñāninastattvadarśinaḥ ||
--
(tat viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā |
upadekṣyanti te jñānam
jñāninaḥ tattvadarśinaḥ ||)
--
Meaning :
Know / grasp 'That' (Reality / Brahman) by means of serving them with due respect and honor, and questioning them properly about the Reality . And they, -those who have themselves Realized the same, will point out the way to This (Reality) for you,
--
Chapter 6, śloka 2,

yaṃ sannyāsamiti prāhur-
yogaṃ taṃ viddhi pāṇḍava |
na hyasaṃnyastasaṅkalpo
yogī bhavati kaścana ||
--
(yam sannyāsam iti prāhuḥ
yogam tam viddhi pāṇḍava |
na hi asannyastasaṅkalpaḥ
yogī bhavati kaścana ||)
--
Meaning :
What is described as sannyāsa, Renunciation, know well that yoga is the same, O pāṇḍava! (arjuna)! No one can be a yogī without first having relinquished the mode of will prompted by desire
(saṅkalpa-vṛtti).
--

Chapter 7, śloka 5,

apareyamitastvanyāṃ
prakṛtiṃ viddhi me parām |
jīvabhūtaṃ mahābāho
yayedaṃ dhāryate jagat ||
--
(aparā iyam itaḥ tu anyām
prakṛtim viddhi me parām |
jīvabhūtām mahābāho
yayā idam dhāryate jagat ||)
--
Meaning :
(In the previous śloka 4, śrīkṛṣṇa described the eight-fold prakṛti (that is composed of the earth / pṛthvī, water / āpa / jala, fire (agni), air, ether, mind (mana), intellect (buddhi), and ego) as the aparā aṣṭadhā (jaḍa) prakṛti of The Supreme Being / Reality.)
In comparison, there is yet another kind of  parā prakṛti  of The Supreme Being / Reality  that is of the nature of pure consciousness only and is the totality cetana-prakṛti / jīva-samaṣṭi of all conscious beings. And the universe is part of and supported by this another kind of parā prakṛti  of the Lord.
Note :
The Lord, The Supreme is even beyond this cetana-prakṛti, He is The Intelligence, and beyond the grasp of the mind / intellect of man.
--
Chapter 7, śloka 10,

bījaṃ māṃ sarvabhūtānāṃ
viddhi pārtha sanātanam |
buddhirbuddhimatāmasmi
tejastejasvināmaham ||
--
(bījam mām sarvabhūtānām
viddhi pārtha sanātanam |
buddhiḥ buddhimatām asmi
tejaḥ tejasvinām aham ||)
--
Meaning :
O pārtha (arjuna) ! Know Me the seed eternal, of all being, and Know, I AM the intellect in all those who have discretion and thought, the brilliance who have acumen of mind.
--
Chapter 7, śloka 12,

ye caiva sāttvikā bhāvā
rājasāstāmasāśca ye |
matta eveti tānviddhi 
na tvahaṃ teṣu te mayi ||
--
(ye ca eva sāttvikāḥ bhāvāḥ
rājasāḥ tāmasāḥ ca ye |
mattaḥ eva iti tān viddhi 
na tu aham teṣu te mayi ||
--
Meaning :
These tendencies of sAttvika (of harmony, peace and light ), of rAjasa (passion, restlessness, confusion), and also tAmasa (indolence, inertia, ignorance and darkness) of mind though all they have their emergence from ME; know well, They  are in ME, and not I, in them.
--
There is a ground where-from and wherein these tendencies emerge, express them-self and dissolve again and again. That ground is 'consciousness' which is devoid of even the 'I'-sense of being 'some-one'. This 'I'-sense, -of being 'some-one' is a thought and inference on the part of intellect (the faculty of brain). This 'I'-sense, intellect and tendencies keep rising and setting, but the ground neither rises nor sets. This ground is The timeless consciousness, undivided, unlimited, while the 'person', a bundle of memories associated with and caught together in 'I'-sense is always a person, limited in a specific body, time and space. Knowing thus ...
--

Thursday, August 28, 2014

आज का श्लोक, ’विनाशम्’ / ’vināśam’

आज का श्लोक,
’विनाशम्’ / ’vināśam’ 
____________________

’विनाशम्’ / ’vināśam’ - विनाश होना, न हो जाना,
  
अध्याय 2, श्लोक 17,

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।
विनाशमव्ययास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥
--
(अविनाशि तु तत् विद्धि येन सर्वम् इदम् ततम् ।
विनाशम् अव्ययस्य अस्य न कश्चित् कर्तुम् अर्हति ॥)
--
भावार्थ :
नाशरहित तो (तुम) उसको जानो जिससे यह सम्पूर्ण (दृश्य जगत् एवम् दृष्टा भी) व्याप्त है । स्वरूप से ही अविनाशी इस तत्व का जो सबसे / सबमें व्याप्त है, कोई कर सके, ऐसा सक्षम कोई नहीं है ।
--
’विनाशम्’ / ’vināśam’ - destruction, perishing, annihilation, extinction,

Chapter 2, śloka 17,

avināśi tu tadviddhi 
yena sarvamidaṃ tatam |
vināśamavyayāsya 
na kaścitkartumarhati ||
--
(avināśi tu tat viddhi 
yena sarvam idam tatam |
vināśam avyayasya asya 
na kaścit kartum arhati ||)
--
Meaning :
Know that, That (brahman), Which is imperishable pervades all this universe. No one is capable to destroy this imperishable principle, (Brahman).
--

Thursday, June 19, 2014

आज का श्लोक, ’सर्वम्’ / ’sarvam’

आज का श्लोक,  ’सर्वम्’ / ’sarvam’  
____________________________

’सर्वम्’ / ’sarvam’ - सब, सबको,

 अध्याय 2, श्लोक 17,

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।
विनाशमव्ययास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥
--
(अविनाशि तु तत् विद्धि येन सर्वम् इदम् ततम् ।
विनाशम् अव्ययस्य अस्य न कश्चित् कर्तुम् अर्हति ॥)
--
भावार्थ :
नाशरहित तो (तुम) उसको जानो जिससे यह सम्पूर्ण (दृश्य जगत् एवम् दृष्टा भी) व्याप्त है । स्वरूप से ही अविनाशी इस तत्व का जो सबसे / सबमें व्याप्त है, कोई कर सके, ऐसा सक्षम कोई नहीं है ।
--
अध्याय 4, श्लोक 33,

श्रेयान्द्रव्यमयाद्यज्ञाज्ज्ञानयज्ञः परन्तप ।
सर्वं कर्माखिलं पार्थ ज्ञाने परिसमाप्यते ॥
--
(श्रेयान् द्रव्यमयात् यज्ञात् ज्ञानयज्ञः परन्तप ।
सर्वम् कर्म अखिलम् पार्थ ज्ञाने परिसमाप्यते ॥)
--
भावार्थ :
हे परन्तप अर्जुन! द्रव्यों की आहुति देकर किए जानेवाले यज्ञों की अपेक्षा ज्ञानयज्ञ अधिक श्रेयस्कर है, और सम्पूर्ण कर्म (कर्म-समष्टि ही) ज्ञान में विलीन हो जाते हैं ।
--
अध्याय 4, श्लोक 36,
अपि चेदसि पापेभ्यः सर्वेभ्यः पापकृत्तमः ।
सर्वं ज्ञानप्लवेनैव वृजिनं सन्तरिष्यसि ॥
--
(अपि चेत् असि पापेभ्यः सर्वेभ्यः पापकृत्तमः ।
सर्वम् ज्ञानप्लवेन एव वृजिनं सन्तरिष्यसि ॥)
--
भावार्थ :
( इस अध्याय के पूर्व श्लोकों 34 तथा 35 में जैसा कहा गया है, तदनुसार उन तत्वदर्शियों के उपदेश को समझने और उस पर आचरण करने से, तुम्हें जो प्रज्ञा प्राप्त होगी ... तो यदि)
तुम पाप करनेवालों से अन्य सब से भी अधिक, सर्वाधिक पाप करनेवाले भी हो, तो भी उस प्रज्ञारूपी नौका से तुम पापरूपी सम्पूर्ण समुद्र को लाँघकर पार हो जाओगे ।

--
अध्याय 6, श्लोक 30,

यो मां पश्यति सर्वत्र सर्वं च मयि पश्यति ।
तस्याहं न प्रणश्यामि स च मे न प्रणश्यति ॥
--
(यः माम् पश्यति सर्वत्र सर्वम् च मयि पश्यति ।
तस्य अहं न प्रणश्यामि सः च मे न प्रणश्यति ॥)
--
भावार्थ :
जो मुझको (अपने-आपको) सर्वत्र देखता है तथा जो सबको मुझमें (अपने-आप ही में) अवस्थित देखता है, न तो उसके अस्तित्व मैं नष्ट होने देता हूँ और न ही वह मुझे (अपनी निज आत्मा / परमात्मा को) नष्ट होने देता है ।
--
अध्याय 7, श्लोक 7,

मत्तः परतरं नान्यत्किञ्चिदस्ति धनञ्जय ।
मयि सर्वमिदं प्रोतं सूत्रे मणिगणा इव ॥
--
(मत्तः परतरम् न अन्यत् किञ्चित् अस्ति धनञ्जय ।
मयि सर्वम् इदम् प्रोतम् सूत्रे मणिगणाः इव ॥)
--
भावार्थ :
हे धनञ्जय (अर्जुन)! मुझसे भिन्न, परम (कारण)  दूसरा कुछ नहीं है । यह सम्पूर्ण जगत् सूत्र में पिरोये हुए मणियों के समान मुझमें ही अनुस्यूत है ।
--
अध्याय 7, श्लोक 13,

त्रिभिर्गुणमयैर्भावैरेभिः सर्वमिदं जगत् ।
मोहितं नाभिजानाति मामेभ्यः परमव्ययम् ॥
--
(त्रिभिः गुणमयैः भावैः एभिः सर्वम् इदम् जगत् ।
मोहितम् न अभिजानाति माम् एभ्यः परम् अव्ययम् ॥)
--
भावार्थ :
यह सम्पूर्ण जगत् (सात्त्विक, राजस और तामसिक) इन तीन गुणों से युक्त भावों का संयोग है । मोहित बुद्धिवाला मनुष्य इनसे परे मुझ अविनाशी को नहीं जान पाता ।
--
अध्याय 7, श्लोक 19,

बहूनां जन्मनामन्ते ज्ञानवान्मां प्रपद्यते ।
वासुदेवः सर्वमिति स महात्मा सुदुर्लभः ॥
--
(बहूनाम् जन्मनाम्-अन्ते ज्ञानवान् माम् प्रपद्यते ।
वासुदेवः सर्वम्-इति सः महात्मा सुदुर्लभः ॥)
--
भावार्थ :
बहुत से जन्मों (और पुनर्जन्मों) के बाद, अन्त के जन्म में तत्वज्ञान को प्राप्त हुआ मनुष्य मेरी ओर आकर्षित होता है, मुझे भजता है । ऐसा वह मनुष्य, जिसकी दृष्टि में सब कुछ केवल वासुदेव ही होता है, वह महात्मा अत्यन्त ही दुर्लभ होता है ।
--
अध्याय 8, श्लोक 22,

पुरुषः स परः पार्थ भक्त्या लभ्यस्त्वनन्यया ।
यस्यान्तःस्थानि भूतानि येन सर्वमिदं ततम् ॥
--
(पुरुषः सः परः पार्थ भक्त्या लभ्यः तु अनन्यया ।
यस्य अन्तःस्थानि भूतानि येन सर्वम् इदम् ततम् ॥)
--
भावार्थ :
हे पार्थ (अर्जुन) जिससे और जिसमें यह सब दृश्य जगत् ओत-प्रोत है, सर्वभूत जिसके ही भीतर अवस्थित हैं,  वह पुरुष (परमात्मा) तो अनन्य भक्ति से ही प्राप्त होता है ।
--
अध्याय 8, श्लोक 28,

वेदेषु यज्ञेषु तपःसु चैव
दानेषु यत्पुण्यफलं प्रदिष्टम् ।
अत्येति तत्सर्वमिदं विदित्वा
योगी परं स्थानमुपैति चाद्यम् ॥
--
(वेदेषु यज्ञेषु तपःसु चैव
दानेषु यत् पुण्यफलम् प्रदिष्टम् ।
अत्येति तत् सर्वम् इदम् विदित्वा
योगी परम् स्थानम् उपैति च आद्यम् ॥)
--
भावार्थ :
वेदों ( के अध्ययन), यज्ञों (के अनुष्ठान), तपों (के पूर्ण करने) तथा विभिन्न प्रकार के दान देने आदि से जिस पुण्यफल की प्राप्ति निर्दिष्ट की गई है, योगी निःसन्देह उस सब को लांघकर इस आद्य सनातन एवं शाश्वत् स्थान को प्राप्त हो जाता है ।
[टिप्पणी : समस्त पुण्यफल उनके उपभोग के साथ ही नष्ट हो जाते हैं, किन्तु योगी (इस अध्याय के श्लोक 11 में वर्णित) ’पद’ कॊ प्राप्त होकर उससे एक हो जाता है ।]
--
अध्याय 9, श्लोक 4,

मया ततमिदं सर्वं जगदव्यक्तमूर्तिना ।
मत्स्थानि सर्वभूतानि न चाहं तेष्वस्थितः ॥
--
(मया ततम् इदम् सर्वम् जगत् अव्यक्तमूर्तिना ।
मत्स्थानि सर्वभूतानि न चाहं तेष्वस्थितः ॥)
--
भावार्थ :
मुझ अव्यक्तस्वरूप (निराकार) से यह सम्पूर्ण जगत् परिपूर्ण है । और सम्पूर्ण भूत मेरे ही आश्रय से मुझमें स्थित हैं, न कि मैं उनमें ।
--
टिप्पणी :
सम्पूर्ण जगत् एवम् भूत आदि अपने अस्तित्व के प्रमाण के लिए किसी चेतन सत्ता के आश्रित होते हैं, जबकि वह चेतन सत्ता अपने अस्तित्व का प्रमाण स्वयं ही है । इस प्रकार से ’चेतनता’ के सर्वव्यापक होने के तथ्य को अस्वीकार नहीं किया जा सकता । वही चेतनता किसी देह में प्राणरूप से व्यक्त होने पर उसे व्यक्ति-विशेष के रूप में अभिव्यक्त करती है । इस प्रकार से चेतनता की अभिव्यक्ति होने के पश्चात् ही ’मैं’ यह-यह, इस प्रकार का हूँ आदि भावनाएँ मन-मस्तिष्क में उत्पन्न होती हैं । इस प्रकार से परिभाषित हुआ ’व्यक्ति’, विनाशशील कल्पना मात्र है, जबकि इस कल्पना का आश्रय अविनाशी परमात्मा ।
--
अध्याय 10, श्लोक 8,

अहं सर्वस्य प्रभवो मत्तः सर्वं प्रवर्तते ।
इति मत्वा भजन्ते मां बुधा भावसमन्विताः ॥
--
(अहम् सर्वस्य प्रभवः मत्तः सर्वम् प्रवर्तते ।
इति मत्वा भजन्ते माम् बुधाः भावसमन्विताः ॥)
--
मैं सबकी उत्पत्ति (हूँ), मुझसे ही सब कुछ प्रवृत्तिशील है, इस प्रकार से समझते हुए, हृदय की भावना को मुझ समन्वित कर बुद्धिमान मनुष्य मुझको (परमेश्ववर को)  सदा भजते हैं ।
--
 
अध्याय 10, श्लोक 14,

सर्वमेतदृतं मन्ये यन्मां वदसि केशव ।
न हि ते भगवन्व्यक्तिं विदुर्देवा न दानवाः ॥)
--
(सर्वम् एतत् ऋतम् मन्ये यत् माम् वदसि केशव ।
न हि ते भगवन् व्यक्तिं विदुः देवाः न दानवाः ॥)
--
भावार्थ : (अर्जुन कहते हैं :)
हे केशव आप अपने बारे में मुझसे जो कुछ कह रहे हैं, उस सबको मैं सत्य मानता हूँ । भगवन! आपके प्राकट्य को, कार्य को, और यथार्थ को न तो देवता जानते हैं और न ही दानव ।
--
टिप्पणी : यहाँ पुनः यह जानना रोचक होगा कि जहाँ पौराणिक दृष्टि से ’ईश्वर’ के अवतार के आधार पर या वैदिक आधार पर भी भिन्न-भिन्न प्रकार से भगवान् श्रीकृष्ण के जीवन और कार्य को भिन्न-भिन्न रूप से कहा और ग्रहण किया जा सकता है और उनमें विसंगति हमारी परिपक्वता के अनुसार ही हमें प्रतीत होगी ।
--

अध्याय 11, श्लोक 40,

नमः पुरस्तादथ पृष्ठतस्ते
नमोऽस्तु ते सर्वत एव सर्व ।
अनन्तवीर्यामितविक्रमस्त्वं
सर्वं समाप्नोषि ततोऽसि सर्वः ॥
--
नमः पुरस्तात् अथ पृष्ठतः ते
नमः अस्तु ते सर्वतः एव सर्व ।
अनन्तवीर्य अमितविक्रमः त्वम्
सर्वम् समाप्नोषि ततः असि सर्वः ॥
--
भावार्थ :
हे अनन्तसामर्थ्यवान् ! आपको आगे से तथा पीछे से भी नमस्कार । आपके लिए सब ओर से ही प्रणाम हो, हे सर्वस्व ! हे अनन्त पराक्रमशाली आप सम्पूर्ण संसार को व्याप्त किए हुए हैं, इसलिए आप ही सर्वरूप, सब-कुछ हैं ।
--
टिप्पणी : उपरोक्त श्लोक में पहले आधे भाग में ’सर्व’ पद का प्रयोग संबोधनवाची है, -’हे सर्व!’ के अर्थ में ।
--
अध्याय 13, श्लोक 13,
सर्वतःपाणिपादं तत्सर्वतोऽक्षिशिरोमुखम् ।
सर्वतःश्रुतिमल्लोके सर्वमावृत्य तिष्ठति ॥
--
(सर्वतःपाणिपादम् तत् सर्वतः अक्षिशिरोमुखम् ।
सर्वतःश्रुतिमत् लोके सर्वम् आवृत्य तिष्ठति ॥
--
भावार्थ :
वह (ब्रह्म) सब ओर हाथ-पैरवाला, सब ओर नेत्र, सिर तथा मुखवाला, सब ओर कानवाला है, तथा सबको व्याप्त करते हुए स्थित है । इसे और ठीक से समझने के लिए इस अध्याय 13 का अगला श्लोक क्रमांक 14 देखें ।
--
टिप्पणी :
इस श्लोक का तात्पर्य समझने के लिए हम सूर्य का उदाहरण ले सकते हैं । उपनिषद् में कहा है, : सूर्यो आत्मा जगतः । सूर्य की किरणों का विस्तार दिग्-दिगन्त तक है, किरणें जो सूर्य के हाथ, पैर, नेत्र एवम् कान भी हैं । भगवान् भास्कर सब को स्पर्श करते हैं, सब का अधिष्ठान हैं, सब को देखते हैं और अपने रश्मिरूपी श्रोत्रों / श्रुतियों से सब को सुनते भी हैं ।
--

अध्याय 18, श्लोक 46,

यतः प्रवृत्तिर्भूतानां येन सर्वमिदं ततम् ।
स्वकर्मणा तमभ्यर्च्य सिद्धिं विन्दति मानवः ॥
--
(यतः प्रवृत्तिः भूतानाम् येन सर्वम् इदं ततम् ।
स्वकर्मणा तम्-अभ्यर्च्य सिद्धिम् विन्दति मानवः ॥)
--
भावार्थ :
जिस मूल तत्व से समस्त प्राणियों में प्रवृत्ति-विशेष का उद्भव होता है, (और जैसे बर्फ़ जल से व्याप्त होता है,)  जिससे यह सब-कुछ व्याप्त है, अपने-अपने विशिष्ट स्वाभाविक कर्म (के आचरण) से उसकी आराधना करते हुए मनुष्य परम श्रेयस् की प्राप्ति कर लेता है ।
--
--
’सर्वम्’ / ’sarvam’  - all, to all, whole, total,

Chapter 2, śloka 17,

avināśi tu tadviddhi
yena sarvamidaṃ tatam |
vināśamavyayāsya
na kaścitkartumarhati ||
--
(avināśi tu tat viddhi
yena sarvam idam tatam |
vināśam avyayasya asya
na kaścit kartum arhati ||)
--
Meaning :
Know that, That (brahman), Which is imperishable pervades all this universe. No one is capable to destroy this imperishable principle, (Brahman).
--
Chapter 4, śloka 33,

śreyāndravyamayādya-
jñājjñānayajñaḥ parantapa |
sarvaṃ karmākhilaṃ pārtha
jñāne parisamāpyate ||
--
(śreyān dravyamayāt yajñāt
jñānayajñaḥ parantapa |
sarvam karma akhilam pārtha
jñāne parisamāpyate ||)
--
Meaning :
O (parantapa) arjun ! The sacrifice (yajña), where-in the offerings of the intellect is made in the Fire of wisdom (jñānayajña), where-in mind is offered into the Fire of Self, is superior to the sacrifices (yajña-s) where the offerings of materials are made into fire (dravyamaya yajña).
--
Chapter 4, śloka 36,

api cedasi pāpebhyaḥ
sarvebhyaḥ pāpakṛttamaḥ |
sarvaṃ jñānaplavenaiva
vṛjinaṃ santariṣyasi ||
--
(api cet asi pāpebhyaḥ
sarvebhyaḥ pāpakṛttamaḥ |
sarvam jñānaplavena eva
vṛjinaṃ santariṣyasi ||)
--
Meaning : (As said in the last 2 śloka of this chapter 4, one should go to wise and listen and follow their advice / instructions where-by one gains the wisdom supreme, and 'KNOWING THAT', one is never again deluded by ignorance, THAT wisdom that enables one to see the same SELF in all beings as well as in Me / one-self also. And then,...)
Even if you think, you are the greatest sinner among all those who have sinned, this boat of wisdom will take you across, over the ocean of all evils and sins.
--
Chapter 6, śloka 30,

yo māṃ paśyati sarvatra
sarvaṃ ca mayi paśyati |
tasyāhaṃ na praṇaśyāmi
sa ca me na praṇaśyati ||
--
(yaḥ mām paśyati sarvatra
sarvam ca mayi paśyati |
tasya ahaṃ na praṇaśyāmi
saḥ ca me na praṇaśyati ||)
--
Meaning :
One who everywhere finds and sees Me, and likewise, everything in Me, is not lost sight of Me, nor I lose sight of him [is not lost to Me, nor I to him].

Chapter 7, śloka 7,

mattaḥ parataraṃ nānyat-
kiñcidasti dhanañjaya |
mayi sarvamidaṃ protaṃ
sūtre maṇigaṇā iva ||
--
(mattaḥ parataram na anyat
kiñcit asti dhanañjaya |
mayi sarvam idam protam
sūtre maṇigaṇāḥ iva ||)
--
Meaning :
O dhananjaya (arjuna)! There is nothing whatsoever, (Cause Supreme) that excels Me. Just as the pearls threaded in a string, This All manifest rests in Me.
--
Chapter 7, śloka 13,

tribhirguṇamayairbhāvai-
rebhiḥ sarvamidaṃ jagat |
mohitaṃ nābhijānāti
māmebhyaḥ paramavyayam ||
--
(tribhiḥ guṇamayaiḥ bhāvaiḥ
ebhiḥ sarvam idam jagat |
mohitam na abhijānāti
mām ebhyaḥ param avyayam ||)
--
Meaning :
This whole world is the expression of the tendencies formed by the three aspects  / attributes of prakṛti harmony (sattva), movement (rajas), and inertia (tamas). The one deluded by ignorance never knows Me, The Imperishable One, beyond these three aspects / attributes of prakṛti.
--
Note :
Here we find an exact parallel of our this day 'Physics'.
What is (sattva), (rajas), (tamas) in ’sāṅkhya’, could be viewed as equivalents to light, movement and inertia respectively, in Physics.
--
Chapter 7, śloka 19,

bahūnāṃ janmanāmante
jñānavānmāṃ prapadyate |
vāsudevaḥ sarvamiti
sa mahātmā sudurlabhaḥ ||
--
(bahūnām janmanām-ante
jñānavān mām prapadyate |
vāsudevaḥ sarvam-iti saḥ
mahātmā sudurlabhaḥ ||)
--
Meaning :
After many births (and rebirths) in the last birth, the  jñānavān / jñānī (Man who has attained the wisdom and Me as well) realizes Me as vāsudeva, The Consciousness Supreme, who abides ever in the hearts of all beings.
--
Chapter 8, śloka 22,

puruṣaḥ sa paraḥ pārtha
bhaktyā labhyastvananyayā |
yasyāntaḥsthāni bhūtāni
yena sarvamidaṃ tatam ||
--
(puruṣaḥ saḥ paraḥ pārtha
bhaktyā labhyaḥ tu ananyayā |
yasya antaḥsthāni bhūtāni
yena sarvam idam tatam ||)
--
Meaning :
O partha (arjuna)! The Supreme, wherein abides the whole existence, is all over and everywhere yet transcends all, and all beings are within Him.
--
Chapter 8, śloka 28,

vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva
dāneṣu yatpuṇyaphalaṃ pradiṣṭam |
atyeti tatsarvamidaṃ viditvā
yogī paraṃ sthānamupaiti cādyam ||
--
(vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva
dāneṣu yat puṇyaphalam pradiṣṭam |
atyeti tat sarvam idam viditvā
yogī param sthānam upaiti ca ādyam ||)
--
Meaning :
The yogI who knows this abode of The Supreme Reality (as explained in shloka 8 of this chapter 8) transcends all fruits that are obtained through the study of veda-s, performing the sacrifices of all kinds, or doing austerities and penances, (because they are destroyed with their enjoyments) while by knowing the indestructible, begin-less Supreme abode of oneself, one merges into That.
--
Chapter 9, śloka 4,

mayā tatamidaṃ sarvaṃ 
jagadavyaktamūrtinā |
matsthāni sarvabhūtāni
na cāhaṃ teṣvasthitaḥ ||
--
(mayā tatam idam sarvam 
jagat avyaktamūrtinā |
matsthāni sarvabhūtāni
na cāhaṃ teṣvasthitaḥ ||)
--
Meaning :
This whole manifest expanse, all the world is pervaded by Me, The Immanent. All beings abide in Me, and not Me in them.
--
Chapter 10, śloka 8,

ahaṃ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṃ pravartate |
iti matvā bhajante māṃ
budhā bhāvasamanvitāḥ ||
--
(aham sarvasya prabhavaḥ
mattaḥ sarvam pravartate |
iti matvā bhajante mām
budhāḥ bhāvasamanvitāḥ ||)
--
Meaning :
I AM The origin from where all everything comes into existence, and through Me, everything prospers. The wise are ever devoted to Me with this spirit of understanding Me.
--
Chapter 10, śloka 14,

sarvametadṛtaṃ manye
yanmāṃ vadasi keśava |
na hi te bhagavanvyaktiṃ
vidurdevā na dānavāḥ ||)
--
(sarvam etat ṛtam manye
yat mām vadasi keśava |
na hi te bhagavan vyaktiṃ
viduḥ devāḥ na dānavāḥ ||)
--
Meaning :
arjuna says ;
O keśava! ( śrīkṛṣṇa!), ; whatever you say and have told me so far, I take all this as Truth , O Lord! No doubt, neither the gods ( devatā) nor the demons (dānavā) know your manifestation (avatāra).
--
Note :
Here we come across the two approaches about the Truth / Reality of śrīkṛṣṇa. Accordingly, The principle That is śrīkṛṣṇa, is though Immanent is manifest as well. And there is nothing that can stop Him / The Lord of The Whole existence, from manifesting Himself in a human or any other form. This way, one can also worship Him in the form of an (avatāra), if this appeals to one's inclinations and orientation of the mind.
--

Chapter 11, śloka 40,

namaḥ purastādatha pṛṣṭhataste
namo:'stu te sarvata eva sarva |
anantavīryāmitavikramastvaṃ
sarvaṃ samāpnoṣi tato:'si sarvaḥ ||
--
namaḥ purastāt atha pṛṣṭhataḥ te
namaḥ astu te sarvataḥ eva sarva |
anantavīrya amitavikramaḥ tvam
sarvam samāpnoṣi tataḥ asi sarvaḥ ||
--
Meaning :
Obeisance to You from the front, Obeisance to You from the back, obeisance to You from all the sides. You are Omnipresent, and All. O Supreme! You are valor infinite and strength infallible! You pervade All, ...You Are All!!
--
Chapter 13, śloka 13,

sarvataḥpāṇipādaṃ tat-
sarvato:'kṣiśiromukham |
sarvataḥśrutimalloke
sarvamāvṛtya tiṣṭhati ||
--
(sarvataḥpāṇipādam tat
sarvataḥ akṣiśiromukham |
sarvataḥśrutimat loke
sarvam āvṛtya tiṣṭhati ||
--
(This brahman / tat) has His hands / arms, feet, eyes, ears, heads, and faces, envelopping the Whole existence. And in this way He is ever everywhere.
--
Note :
We can see the example of the Sun. His rays reach everywhere, they are his hands / arms, feet, eyes, ears, heads, and faces, through which He touches, gives support to, looks at, listens to and shows Himself to everything and every being.
--
Chapter 18, śloka 46,

yataḥ pravṛttirbhūtānāṃ
yena sarvamidaṃ tatam |
svakarmaṇā tamabhyarcya
siddhiṃ vindati mānavaḥ ||
--
(yataḥ pravṛttiḥ bhūtānām
yena sarvam idaṃ tatam |
svakarmaṇā tam-abhyarcya
siddhim vindati mānavaḥ ||)
--
Meaning :
Performing honestly and devotedly all the duties allotted to one, and worshiping in this way The One Supreme, Who is present in all beings, and Who is the Source, from where all the tendencies arise in the heart (of all beings), one attains perfection in one-self.
--