Sunday, August 31, 2014

आज का श्लोक, ’विगतेच्छाभयक्रोधः’ / ’vigatecchābhayakrodhaḥ’

आज का श्लोक,
’विगतेच्छाभयक्रोधः’ / ’vigatecchābhayakrodhaḥ’ 
_____________________________________

’विगतेच्छाभयक्रोधः’ / ’vigatecchābhayakrodhaḥ’  - इच्छा, भय तथा क्रोध से मुक्त,

अध्याय 5, श्लोक 28,

यतेन्द्रियमनोबुद्धिर्मुनिर्मोक्षपरायणः ।
विगतेच्छाभयक्रोधो यः सदा मुक्त एव सः ॥
--
(यतेन्द्रियमनोबुद्धिः मुनिः मोक्षपरायणः ।
विगतेच्छाभयक्रोधः यः सदा मुक्तः एव सः॥)
--
भावार्थ :
जो मुमुक्षु मुनि इन्द्रियों मन (अवधान) तथा बुद्धि (अर्थात् मन की प्रवृत्ति) को यत्नपूर्वक साधते हुए, इच्छा, भय तथा क्रोध से जो उनसे मुक्त रहता है, वह सदा ही मुक्त होता है ।
--
’विगतेच्छाभयक्रोधः’ / ’vigatecchābhayakrodhaḥ’ - free from desire, fear and anger, 

Chapter 5, śloka 28,

yatendriyamanobuddhir-
munirmokṣaparāyaṇaḥ |
vigatecchābhayakrodho 
yaḥ sadā mukta eva saḥ ||
--
(yatendriyamanobuddhiḥ 
muniḥ mokṣaparāyaṇaḥ |
vigatecchābhayakrodhaḥ 
yaḥ sadā muktaḥ eva saḥ||)
--
Meaning :
The seeker after liberation, who practices yoga by keeping the senses, mind and intellect together in order, one who is free from desire, fear and anger is already liberated in life, and for ever.
--

आज का श्लोक, ’विगुणः’ / ’viguṇaḥ’

आज का श्लोक, ’विगुणः’ / ’viguṇaḥ’
___________________________

’विगुणः’ / ’viguṇaḥ’ - अल्प या विपरीत गुणयुक्त, हीन,

अध्याय 3, श्लोक 35,
--
श्रेयान्स्वधर्मो विगुणः परधर्मात्स्वनुष्ठितात् ।
स्वधर्मे निधनं श्रेयः परधर्मो भयावहः ॥
--
(श्रेयान्-स्वधर्मः विगुणः परधर्मात्-स्वनुष्ठितात् ।
स्वधर्मे निधनं श्रेयः परधर्मः भयावहः ॥
--
भावार्थ :
अच्छी प्रकार से  आचरण में लाये हुए दूसरे के धर्म से, अपने अल्प या विपरीत गुणवाले धर्म का आचरण उत्तम है, क्योंकि जहाँ एक ओर अपने धर्म का आचरण करते हुए मृत्यु को प्राप्त हो जाना भी कल्याणप्रद होता है, वहीं दूसरे के धर्म का आचरण भय का ही कारण होता है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 47,
--
श्रेयान्स्वधर्मो विगुणः परधर्मात्स्वनुष्ठितात् ।
स्वभावनियतं कर्म कुर्वन्नाप्नोति  किल्बिषम् ॥
--
(श्रेयान् स्वधर्मः विगुणः परधर्मात् सु-अनुष्ठितात् ।
स्वभावनियतम् कर्म कुर्वन् न आप्नोति किल्बिषम् ॥)
--
भावार्थ :
अच्छी प्रकार से आचरण किए गए दूसरे के धर्म की तुलना में अपना स्वाभाविक धर्म, अल्पगुणयुक्त होने पर भी श्रेष्ठ है, क्योंकि अपने स्वधर्मरूप कर्म का भली प्रकार से आचरण करते हुए मनुष्य पाप को प्राप्त नहीं होता ।
--


’विगुणः’ / ’viguṇaḥ’ -   inferior, or of opposite quality,

Chapter 3, śloka 35,

śreyānsvadharmo viguṇaḥ 
paradharmātsvanuṣṭhitāt |
svadharme nidhanaṃ śreyaḥ
paradharmo bhayāvahaḥ ||
--
(śreyān-svadharmaḥ viguṇaḥ 
paradharmāt-svanuṣṭhitāt |
svadharme nidhanaṃ śreyaḥ
paradharmaḥ  bhayāvahaḥ ||
--
Meaning :
Though has not merits, it is far better to follow one's own way of 'dharma', than to follow and act upon the duties of another's 'dharma'. Even the death while pursuing own 'dharma', results in the ultimate good, where-as practicing another's 'dharma' is just horrific.
--
Chapter 18, śloka 47,

śreyānsvadharmo viguṇaḥ 
paradharmātsvanuṣṭhitāt |
svabhāvaniyataṃ karma
kurvannāpnoti  kilbiṣam ||
--
(śreyān svadharmaḥ viguṇaḥ 
paradharmāt su-anuṣṭhitāt |
svabhāvaniyatam karma
kurvan na āpnoti kilbiṣam ||)
--
Meaning :
Though inferior, one should observe and follow the way of action / activity as is fit with his natural tendencies and is supposed to carry out according to scriptural injunctions. Because one is already fit for that kind of Action and such a man never incurs sin if he truthfully performs the same.
--
     

आज का श्लोक, ’विचक्षणाः’ / ’vicakṣaṇāḥ’

आज का श्लोक,
’विचक्षणाः’ / ’vicakṣaṇāḥ’
_______________________________

’विचक्षणाः’ / ’vicakṣaṇāḥ’ - तीक्ष्ण एवं शुद्ध बुद्धिवाले,

अध्याय 18, श्लोक 2,

श्रीभगवानुवाच :

काम्यानां कर्मणां न्यासं सन्न्यासं कवयो विदुः ।
सर्वकर्मफलत्यागं प्राहुस्त्यागं विचक्षणाः
--
(काम्यानाम् कर्मणाम् न्यासम् सन्न्यासम्  कवयः विदुः ।
सर्वकर्मफलत्यागम् प्राहुः त्यागम् विचक्षणाः ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण ने कहा :
विद्वान् पुरुष कामनाओं की प्राप्ति के उद्देश्य से किए जानेवाले कर्मों का त्याग ही संन्यास है, ऐसा समझते हैं, जबकि (अन्य) विचारपूर्वक देखने-जाननेवालों के मतानुसार समस्त कर्मफल का त्याग ही वस्तुतः त्याग होता है ।
--
टिप्पणी :
उपरोक्त श्लोक में संक्षेप में संन्यास को परिभाषित किया गया है । यह जानना रोचक होगा कि इसका शाब्दिक अर्थ व्युत्पत्ति के आधार पर मुख्यतः दो प्रकार से प्राप्त होता है ।
’नि’ उपसर्ग के साथ ’अस्’ धातु (’होने) के अर्थ में संयुक्त करने पर ’न्यस्’ और फिर इससे अपत्यार्थक ’न्यास’ व्युत्पन्न होता है ।
’नि’ उपसर्ग के साथ ’आस्’ धातु (बैठने, स्थिर होने के अर्थ में) से ’न्यास्’ और ’न्यास’ प्राप्त होता है ।
तात्पर्य यह कि एक ओर जहाँ किसी वस्तु को उसके यथोचित स्थान पर रखना ’न्यास’ है, तो दूसरी ओर अपने स्वाभाविक स्वरूप (आत्मा) में मन को स्थिरता से रखना भी ’न्यास’ ही है । इसी को गौण अर्थ में न्यास अर्थात् अंग्रेज़ी भाषा के trust के लिए हिन्दी में प्रयुक्त किया जाता है । यह तो हुआ ’न्यास’ । इसके साथ ’सं’ उपसर्ग लगा देने से इसे पूर्णता प्राप्त हो जाती है और ’संन्यास’ प्राप्त हो जाता है  ।
2.चक्ष् - कहना, देखना, चक्षु - नेत्र, विचक्षण - सावधानी से कहने / देखनेवाला,
--
’विचक्षणाः’ / ’vicakṣaṇāḥ’- of sharp and refined intellect,

Chapter 18, śloka 2,

śrībhagavānuvāca :

kāmyānāṃ karmaṇāṃ nyāsaṃ
sannyāsaṃ kavayo viduḥ |
sarvakarmaphalatyāgaṃ
prāhustyāgaṃ vicakṣaṇāḥ ||
--
(kāmyānām karmaṇām nyāsaṃ
sannyāsaṃ kavayaḥ viduḥ |
sarvakarmaphalatyāgam
prāhuḥ tyāgaṃ vicakṣaṇāḥ ||)
--
Meaning :
śrīkṛṣṇa said :
Learned know, giving up of the actions prompted by the desires of enjoyments is the right kind of Renunciation,  And giving up the fruits of each and every action is termed as tyāgaṃ by the wise, vicakṣaṇāḥ --
Note :
Summarily there is a renunciation of action (karma), and there is another, of the fruits of all action (phalatyāgam ).

2. चक्ष् > cakṣ > to say carefully, to observe,  चक्षु > cakṣu- eye, vicakṣaṇa - one with clear and correct sight / observation.
--



आज का श्लोक, ’विचालयेत्’ / ’vicālayet’

आज का श्लोक, ’विचालयेत्’ / ’vicālayet’
_______________________________

’विचालयेत्’ / ’vicālayet’  - विचलित करे, भ्रमित करे,

अध्याय 3, श्लोक 29,

प्रकृतेर्गुणसम्मूढाः सज्जन्ते गुणकर्मसु ।
तानकृत्स्नविदो मन्दान्कृत्स्नविद न विचालयेत्
--
(प्रकृतेः गुण-सम्मूढाः सज्जन्ते गुणकर्मसु ।
तान् अकृत्स्नविदः मन्दान् कृत्स्नविद् न विचालयेत् ॥)
--
भावार्थ :
प्रकृति के गुणों से जिनकी बुद्धि मोहित होती है, वे उन गुणों और उनसे जुड़े कर्मों में आसक्त रहते हैं, इसलिए जो ज्ञानी तत्व को ठीक से, पूरी तरह से जान चुके हैं, उन ज्ञानियों को चाहिए कि वे मन्दबुद्धि उन अज्ञानियों (की बुद्धि) को, जो कि तत्व को ठीक से, पूरी तरह से नहीं जानते, विचलित न करें ।
--

’विचालयेत्’ / ’vicālayet’ - should confuse, should put in doubt,

Chapter 3, śloka 29,

prakṛterguṇasammūḍhāḥ
sajjante guṇakarmasu |
tānakṛtsnavido mandān-
kṛtsnavida na vicālayet ||
--
(prakṛteḥ guṇa-sammūḍhāḥ
sajjante guṇakarmasu |
tān akṛtsnavidaḥ mandān
kṛtsnavid na vicālayet ||)
--
Meaning :
Those whose minds are deluded by the attributes (guṇa) and actions (karma) caused by Manifestation (prakṛti) keep on indulging in them. The one of perfect understanding (of Reality), wisdom, should never confuse the minds of such men of imperfect understanding.
--

आज का श्लोक, ’विचाल्यते’ / ’vicālyate’

आज का श्लोक, ’विचाल्यते’ / ’vicālyate’
_________________________________

’विचाल्यते’ / ’vicālyate’ - विचलित होता है , अस्थिरचित्त होता है,

अध्याय 6, श्लोक 22,

यं लब्ध्वा चापरं लाभं मन्यते नाधिकं ततः ।
यस्मिन्स्थितो न दुःखेन गुरुणापि विचाल्यते
--
(यम् लब्ध्वा च अपरम् लाभम् मन्यते न अधिकम् ततः ।
यस्मिन् स्थितो न दुःखेन गुरुणा अपि विचाल्यते ॥)
--
भावार्थ :
जिसे प्राप्त कर लेने पर मनुष्य अनुभव करता है कि इससे बढ़कर दूसरा कोई वास्तविक लाभ नहीं हो सकता, और जिसमें अवस्थित हो जाने पर वह बड़े से बड़े दुःख से भी अप्रभावित रहता है, ...
--
टिप्पणी :
मनुष्य को चाहिए कि ऐसी वस्तु (आत्म) को जाने, ...श्लोक 23 देखें ।
--
अध्याय 6, श्लोक 23,

तं विद्याद्दुःखसंयोगवियोगं योगसञ्ज्ञितम् ।
स निश्चयेन योक्तव्यो योगोऽनिर्विण्णमानसः ।
--
(तम् विद्यात् दुःखसंयोग-वियोगम् योगसञ्ज्ञितम् ।
सः निश्चयेन योक्तव्यः योगः अनिर्विण्णमानसः ॥)
--
भावार्थ :
जो दुःख के संयोग से विरहित है -अर्थात् जिसमें दुःख का नितान्त अभाव है, जिसे योग की संज्ञा दी जाती है -अर्थात् जो ऐसा योग है, उसे इस प्रकार से निश्चयपूर्वक जानकर, उस योग को धैर्यसहित, बिना उकताए, अथक् प्रयास सहित, उत्साहपूर्ण चित्त से सिद्ध किया जाना चाहिए ।
--
अध्याय 14, श्लोक 23,

उदासीनवदासीनो गुणैर्यो न विचाल्यते
गुणा वर्तन्त इत्येव योऽवतिष्ठति नेङ्गते ॥
--
(उदासीनवत् आसीनः गुणैः यः न विचाल्यते ।
गुणाः वर्तन्ते इति एव यः अवतिष्ठति न इङ्गते ॥)
--
भावार्थ :
(जगत् की और देह, इन्द्रियों मन, बुद्धि, तथा अहंकार की गतिविधियों को) उदासीनतापूर्वक देखता हुआ जो अपने स्वरूप में स्थित रहता है, और प्रकृति के तीनों गुणों द्वारा जिसे विचलित नहीं किया जाता, जो इन सारी गतिविधियों को, गुणों को परस्पर व्यवहार करते हुए बस देखता भर है, और अपनी शान्ति में स्थित रहता है...
--

’विचाल्यते’ / ’vicālyate’  -  is affected, is perturbed, is shaken,

Chapter 6, śloka 22,

yaṃ labdhvā cāparaṃ lābhaṃ
manyate nādhikaṃ tataḥ |
yasminsthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate ||
--
(yam labdhvā ca aparam lābham
manyate na adhikam tataḥ |
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇā api vicālyate ||)
--
Meaning :
(One should know such a thing, ....)*
Having acquired which, one realizes that in comparison to this, there is no other achievement higher, and staying where-in, one is not shaken even in the greatest sorrow,
--
Note :
*This śloka 22 serves as the ground for the next śloka 23.
--
Chapter 6, śloka 23,

taṃ vidyādduḥkhasaṃyoga-
viyogaṃ yogasañjñitam |
sa niścayena yoktavyo
yogo:'nirviṇṇamānasaḥ |
--
(tam vidyāt duḥkha-saṃyoga-
viyogam yogasañjñitam |
saḥ niścayena yoktavyaḥ
yogaḥ anirviṇṇamānasaḥ ||)
--
Meaning :
Know what is named 'yoga' is that, which results in the end of association of sorrow. This should be carefully understood with conviction that such a state is achieved by firm resolve, untiring and zealous spirit.
--
(One should know such a thing, .... / This should be carefully understood with conviction ...)*
--  
Chapter 14, śloka 23,

udāsīnavadāsīno 
guṇairyo na vicālyate |
guṇā vartanta ityeva 
yo:'vatiṣṭhati neṅgate ||
--
(udāsīnavat āsīnaḥ 
guṇaiḥ yaḥ na vicālyate |
guṇāḥ vartante iti eva 
yaḥ avatiṣṭhati na iṅgate ||)
--
Meaning :
Staying aloof (from the activities of world, body, senses, mind, intellect and ego) and realizing that this all is the inter-play of the three attributes (guṇa) of manifestation (prakṛti), one who is not disturbed from the peace of the Self, he firmly abides in. ...   
-- 

Saturday, August 30, 2014

आज का श्लोक, ’विचेतसः’ / ’vicetasaḥ’

आज का श्लोक,
’विचेतसः’ / ’vicetasaḥ’  
___________________________

’विचेतसः’ / ’vicetasaḥ’ -  व्यर्थ (विसंगत) ज्ञानवाले,

अध्याय 9, श्लोक 12,

मोघाशा मोघकर्माणो मोघज्ञाना विचेतसः
राक्षसीमासुरीं चैव प्रकृतिं मोहिनीं श्रिताः ॥
--
(मोघाशाः मोघकर्माणः मोघज्ञानाः विचेतसः
राक्षसीम् आसुरीम् च एव प्रकृतिम् मोहिनीम् श्रिताः ॥
--
भावार्थ :
व्यर्थ (विसंगतिपूर्ण) आशाओं पर, व्यर्थ (विसंगतिपूर्ण) कर्मों को करनेवाले, व्यर्थ (विसंगतिपूर्ण) ज्ञानवाले, विक्षिप्त-चित्त अज्ञानी जन, राक्षसी तथा आसुरी दोनों ही प्रकार की मोहिनी प्रकृति के आश्रित होते हैं ।
--
टिप्पणी :
राक्षसी का अर्थ है रजोगुण की प्रबलता सहित तमोगुण युक्त, आसुरी का अर्थ है तमोगुण की प्रबलता सहित रजोगुणयुक्त,
--
’विचेतसः’ / ’vicetasaḥ’  -  full of knowledge but lacking wisdom and insight, the deluded,

Chapter 9, śloka 12,

moghāśā moghakarmāṇo
moghajñānā vicetasaḥ |
rākṣasīmāsurīṃ caiva
prakṛtiṃ mohinīṃ śritāḥ ||
--
(moghāśāḥ moghakarmāṇaḥ
moghajñānāḥ vicetasaḥ |
rākṣasīm āsurīm ca eva
prakṛtim mohinīm śritāḥ ||
--
Meaning :
Clinging to and entertaining false, even harmful and contradictory, vain hopes, engaged in useless and contradictory, vain activities, the  deluded, and utterly confused have their support in evil (rākṣasī) and demonic (āsurī) both propensities,
--

आज का श्लोक, ’विजयम्’ / ’vijayam’

आज का श्लोक,  ’विजयम्’ / ’vijayam’
____________________________

’विजयम्’ / ’vijayam’ - युद्ध में विजय,

अध्याय 1, श्लोक 32 ,

न काङ्क्षे विजयं कृष्ण न च राज्यं सुखानि च ।
किं नो राज्येन गोविन्द किं भोगैर्जीवितेन वा ॥
--
(न काङ्क्षे विजयम् कृष्ण न च राज्यम् सुखानि च ।
किम् नः राज्येन गोविन्द किम् भोगैः जीवितेन वा ॥)
--
भावार्थ :
हे कृष्ण! (मैं) न तो विजय प्राप्त करना चाहता हूँ, और न राज्य तथा उन सुखों को । हे गोविन्द ! हमें (इस तरह से प्राप्त किए गए) राज्य से, भोगों और जीवन से भी भला क्या लाभ है ? जब, ...
--

’विजयम्’ / ’vijayam’ -  the victory in the war,

Chapter 1, śloka 32,

na kāṅkṣe vijayaṃ kṛṣṇa
na ca rājyaṃ sukhāni ca |
kiṃ no rājyena govinda
kiṃ bhogairjīvitena vā ||
--
(na kāṅkṣe vijayam kṛṣṇa
na ca rājyam sukhāni ca |
kim naḥ rājyena govinda
kim bhogaiḥ jīvitena vā ||)
--

--
Meaning :
O kṛṣṇa! Neither (I) desire the victory, nor the kingdom. Of what worth is this kingdom, and of what the sense in living a life enjoying such pleasures?
(While, ... in the next śloka ...)
--  

आज का श्लोक, ’विजानतः’ / ’vijānataḥ’

आज का श्लोक,
’विजानतः’ / ’vijānataḥ’
__________________

’विजानतः’ / ’vijānataḥ’  - ठीक से जाननेवाले के लिए,

अध्याय 2, श्लोक 46,

यावानर्थ उदपाने सर्वतः सम्प्लुतोदके ।
तावान्सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मणस्य विजानतः
--
(यावान्-अर्थः उदपाने सर्वतः सम्प्लुतोदके ।
तावान्-सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मणस्य विजानतः ॥)
--
भावार्थ : ब्रह्म के तत्व को जो जान चुका होता है, उस ब्राह्मण का वेदों से उतना ही प्रयोजन होता है, जितना कि हर ओर जल से परिपूर्ण विशाल सरोवर प्राप्त होने पर किसी मनुष्य का छोटे से तालाब से होता है ।
--

’विजानतः’ / ’vijānataḥ’  - One who  well-knows the truth,

Chapter 2, śloka 46,

yāvānartha udapāne
sarvataḥ samplutodake |
tāvānsarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ ||
--
(yāvān-arthaḥ udapāne
sarvataḥ samplutodake |
tāvān-sarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ ||)
--

Meaning :
One who has realized Brahman, has as much concern for the veda, as the one living near an overflowing reservoir of waters has for a small pond.
--
  

आज का श्लोक, ’विजानीतः’ / ’vijānītaḥ’

आज का श्लोक,
’विजानीतः’ / ’vijānītaḥ’ 
__________________

’विजानीतः’ / ’vijānītaḥ’ - (वे दोनों) जानते हैं,
(’ज्ञा’ > जानाति, जानीतः जानन्ति, लत्, वर्तमान-काल, द्विवचन)
--
अध्याय 2, श्लोक 19,

य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते ॥
--
(य एनम्  वेत्ति हन्तारम्  यः च ऐनम्  मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतः न अयम्  हन्ति न हन्यते ॥)
--
भावार्थ :
जो इस (आत्मा) को मारनेवाला मानता है, तथा जो इस (आत्मा) को मारा जानेवाला  मानता है, वे दोनों यह नहीं जानते कि यह (आत्मा) न तो किसी को मारती है, और न ही इस (आत्मा) को कोई मार सकता है।
--
’विजानीतः’ / ’vijānītaḥ’  - (the two, both) know, (verb ’ज्ञा’/ ’jñā’ > to know,  third person dual, present tense)

Chapter 2, śloka 19,

ya enaṃ vetti hantāraṃ 
yaścainaṃ manyate hatam|
ubhau tau na vijānīto 
nāyaṃ hanti na hanyate ||
--
(ya enam  vetti hantāram  
yaḥ ca ainam  manyate hatam|
ubhau tau na vijānītaḥ 
na ayam hanti na hanyate ||)
--
Meaning :
Neither one who believes this 'Self' (Atman) is the slayer, nor one who believes this 'Self' (Atman) is slain know the truth. For the 'Self' (Atman) neither slays, nor is slain.
--

आज का श्लोक, ’विजानीयाम्’ / ’vijānīyām’

आज का श्लोक,
’विजानीयाम्’ / ’vijānīyām’ 
____________________

’विजानीयाम्’ / ’vijānīyām’ - मैं जानूँ, मैं जान सकता हूँ,

अध्याय 4, श्लोक 4,

अर्जुन उवाच :
अपरं भवतो जन्म परं जन्म विवस्वतः ।
कथमेतद्विजानीयां त्वमादौ प्रोक्तवानिति ॥
--
(अपरम् भवतः जन्म परम् जन्म विवस्वतः ।
कथम् एतत् विजानीयाम् त्वम् आदौ प्रोक्तवान् इति ॥ )
--
भावार्थ : अर्जुन ने कहा -
(हे कृष्ण!) आपका जन्म तो इस काल में हुआ जबकि विवस्वान् का जन्म बहुत पहले, अत्यन्त प्राचीन समय (सृष्टि के प्रारंभ) में हुआ था । तो मैं इसे कैसे समझूँ कि आपने सृष्टि के प्रारम्भ (आदि) में उनसे योग के रहस्य को कहा था?
--
’विजानीयाम्’ / ’vijānīyām’ - may I know, I shall know for certain,

Chapter 4, śloka 4,
 
arjuna uvāca :

aparaṃ bhavato janma 
paraṃ janma vivasvataḥ |
kathametadvijānīyāṃ 
tvamādau proktavāniti ||
--
(aparam bhavataḥ janma 
param janma vivasvataḥ |
katham etat vijānīyām 
tvam ādau proktavān iti || )
--
Meaning : arjuna asked -
You were born in these present times, quite a very long time after and later than vivasvān, who was born in the beginning of the creation (sṛṣṭi). (O kṛṣṇa !) How may I agree that you had told him the secret of yoga?  
-- 

आज का श्लोक, ’विजितात्मा’ / ’vijitātmā’

आज का श्लोक,
’विजितात्मा’ / ’vijitātmā’
____________________

’विजितात्मा’ / ’vijitātmā’  - जिसने अपने-आपको अर्थात् अपने मन, बुद्धि, इन्द्रियों आदि को वश में किया है,

अध्याय 5, श्लोक 7,

योगयुक्तो विशुद्धात्मा विजितात्मा जितेन्द्रियः ।
सर्वभूतात्मभूतातात्मा कुर्वन्नपि न लिप्यते ॥
--
(योगयुक्तः विशुद्धात्मा विजितात्मा जितेन्द्रियः ।
सर्वभूतात्मभूतात्मा कुर्वन् अपि न लिप्यते ॥)
--
भावार्थ :
योग में सम्यकतया स्थित हुआ विशुद्ध अन्तःकरणवाला मनुष्य जिसने अपने मन-बुद्धि इन्द्रियों को विवेकपूर्वक वश में कर लिया है, ऐसा वह आत्मा (मनुष्य) जिसने सबमें विद्यमान आत्मा (ईश्वरीय चेतना) और अपने में विद्यमान अपने अस्तित्व की चेतना की परस्पर अभिन्नता को जान लिया हो, (प्रारब्धवश) विभिन्न कर्मों को करते हुए भी, स्वयं के अपने ’स्वतन्त्र कर्ता’ होने के, कर्तापन के अभिमान में लिप्त नहीं होता ।    
--

’विजितात्मा’ / ’vijitātmā’ - One, who has kept his senses, mind, intellect under control,

Chapter 5, śloka 7,

yogayukto viśuddhātmā
vijitātmā jitendriyaḥ |
sarvabhūtātmabhūtātātmā
kurvannapi na lipyate ||
--
(yogayuktaḥ viśuddhātmā
vijitātmā jitendriyaḥ |
sarvabhūtātmabhūtātmā
kurvan api na lipyate ||)
--
Meaning :
Such a One of pure mind and with the help of discrimination who has control over his mind (intellect), body and organs, so well-established in yoga, one who has realized the identity of the consciousness of one's own as the Consciousness that is manifest as world and all the beings of the world, though lets the actions happen (or not happen) in their own course, never entertains the idea that he is in any way, involved in doing those actions that seem to be done by him.
--





आज का श्लोक, ’विजितेन्द्रियः’ / ’vijitendriyaḥ’

आज का श्लोक,
’विजितेन्द्रियः’ / ’vijitendriyaḥ’
________________________

’विजितेन्द्रियः’ / ’vijitendriyaḥ’ - जिसने अपनी इन्द्रियों को वश में कर लिया है,

अध्याय 6, श्लोक 8,

ज्ञानविज्ञानतृप्तात्मा कूटस्थो विजितेन्द्रियः
युक्त इत्युच्यते योगी समलोष्टाश्मकाञ्चनः ॥
--
(ज्ञानविज्ञानतृप्तात्मा कूटस्थः विजितेन्द्रियः
युक्तः इति उच्यते योगी समलोष्टाश्मकाञ्चनः ॥)
--
भावार्थ :
जिसका अन्तःकरण ज्ञान (सापेक्ष स्तर पर जीव के रूप में अपने जगत् के साथ अपना संबंध) तथा विज्ञान ( निरपेक्ष स्तर पर चेतना के रूप में ईश्वर से अपनी अभिन्नता) से परम तृप्त है, और जो उस अभिन्नता में अचल है, जो संयतेन्द्रिय है, इस प्रकार से योग में भली-भाँति अवस्थित उस योगी के लिए मिट्टी, पत्थर और सुवर्ण एक समान हैं, ...
--

’विजितेन्द्रियः’ / ’vijitendriyaḥ’  - One who has control over the senses,
     
Chapter 6, śloka 8,

jñānavijñānatṛptātmā 
kūṭastho vijitendriyaḥ |
yukta ityucyate yogī 
samaloṣṭāśmakāñcanaḥ ||
--
(jñānavijñānatṛptātmā 
kūṭasthaḥ vijitendriyaḥ |
yuktaḥ iti ucyate yogī 
samaloṣṭāśmakāñcanaḥ ||)
--
Meaning : One established happily and perfectly content in the proper understanding of the relative knowledge ( jñāna of oneself as a soul and one's world, and their relationship) and the ultimate wisdom (vijñāna of one's identity as consciousness only and relationship / one-ness with the Brahmam / ātman), one who keeping senses well under control,stays firmly unmoved in that stance of his, for him a lump of earth, a stone and gold are of equal value.
--

आज का श्लोक, ’विज्ञातुम्’ / ’vijñātum’

आज का श्लोक, ’विज्ञातुम्’ / ’vijñātum’
______________________________

’विज्ञातुम्’ / ’vijñātum’ - जानने के लिए, जानने की,

अध्याय 11, श्लोक 31,

आख्यहि मे को भवानुग्ररूपः
नमोऽस्तु ते देववर प्रसीद ।
विज्ञातुमिच्छामि भवन्तमाद्यं
न हि प्रजानामि तव प्रवृत्तिम् ॥
--
(आख्याहि मे को भवान् उग्ररूपः
नमः अस्तु ते देववर प्रसीद ।
विज्ञातुम् इच्छामि भवन्तम् आद्यम्
न हि प्रजानामि तव प्रवृत्तिम् ॥)
--
भावार्थ :
हे देवाधिदेव! आपको प्रणाम हो,  उग्रस्वरूपवाले यह आप कौन हैं, कृपया मुझसे कहें । आप आद्यपुरुष को ठीक से जानने की मेरी अभिलाषा है, और मैं आपकी प्रवृत्ति से भी अनभिज्ञ हूँ ।
--

’विज्ञातुम्’ / ’vijñātum’ - to know about,

Chapter 11, śloka 31,

ākhyahi me ko bhavānugrarūpaḥ
namo:'stu te devavara prasīda |
vijñātumicchāmi bhavantamādyaṃ
na hi prajānāmi tava pravṛttim ||
--
(ākhyāhi me ko bhavān ugrarūpaḥ
namaḥ astu te devavara prasīda |
vijñātum icchāmi bhavantam ādyam
na hi prajānāmi tava pravṛttim ||)
--
Meaning :
O Lord Supreme! My prostrations to You. Please be kind to me, and say to me, Who are You, O of the Fierce-Face! I wish to know You O Being Prior-most! And I am unable to know Your tendency.
--

आज का श्लोक, ’विज्ञानसहितम्’ / ’vijñānasahitam’

आज का श्लोक,
’विज्ञानसहितम्’ / ’vijñānasahitam’
______________________________

’विज्ञानसहितम्’ / ’vijñānasahitam’ - उसके व्यावहारिक पक्ष सहित,
अध्याय 9, श्लोक 1,

श्रीभगवानुवाच :
इदं तु ते गुह्यतमं प्रवक्ष्यम्यनसूयवे ।
ज्ञानं विज्ञानसहितं यज्ज्ञात्वा मोक्ष्यसेऽशुभात् ॥
--
(इदम् तु ते गुह्यतमम् प्रवक्ष्यामि अनसूयवे ।
ज्ञानम् विज्ञानसहितम् यत् ज्ञात्वा मोक्ष्यसे अशुभात् ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण बोले,
मैं यह परम रहस्यपूर्ण ज्ञान उसके विज्ञान सहित दोषदृष्टि से रहित तुम्हारे लिए कहूँगा, जिसे जानकर तुम अशुभ, दुःखरूप संसार से मुक्त हो जाओगे ।
--
टिप्पणी :
अनुसूयु > अनसूयवे (चतुर्थी विभक्ति, एकवचन, संप्रदान के अर्थ में)  अन् + असूयु,  अद्वेष्टा, असूया = द्वेष, अनसूया = द्वेषरहित अर्थात् दोषदृष्टि से रहित ।
--

’विज्ञानसहितम्’ / ’vijñānasahitam’ - with the way of its due application,

Chapter 9, śloka 1,

śrībhagavānuvāca :

idaṃ tu te guhyatamaṃ 
pravakṣyamyanasūyave |
jñānaṃ vijñānasahitaṃ 
yajjñātvā mokṣyase:'śubhāt ||
--
(idam tu te guhyatamam 
pravakṣyāmi anasūyave |
jñānam vijñānasahitam 
yat jñātvā mokṣyase aśubhāt ||)
--
Meaning :
Lord śrīkṛṣṇa said :
For you of pure heart, free from scepticism full of trust unconditional, I shall expound this secret wisdom with its entire science, having known which, you shall be liberated from the evil.
-- 


आज का श्लोक, ’विज्ञानम्’ / ’vijñānam’

आज का श्लोक, ’विज्ञानम्’ / ’vijñānam’
______________________________

’विज्ञानम्’ / ’vijñānam’ - योग का आधारभूत सिद्धान्त,

अध्याय 18, श्लोक 42,

शमो दमस्तपः शौचं क्षान्तिरार्जवमेव च ।
ज्ञानं विज्ञानमास्तिक्यं ब्रह्मकर्म स्वभावजम् ॥
--
(शमः दमः तपः शौचम् क्षान्तिः आर्जवम् एव च ।
ज्ञानम् विज्ञानम् आस्तिक्यम् ब्रह्मकर्म स्वभावजम् ॥)
--
भावार्थ :
(चित्त का) शमन अर्थात् शान्ति, इन्द्रियों का दमन, तप, शौच (मन, देह, वाणी और आचरण की शुद्धता और निर्मलता), क्षमा, चित्त की सरलता और निष्कपटता यही सब और (ब्रह्म के निरपेक्ष चैतन्यस्वरूप का) ज्ञान तथा (ब्रह्म के सापेक्ष तत्व का) विज्ञान, अस्तित्व के आधारभूत तत्व के रूप में किसी परम सत्ता के अस्तित्व की स्वीकृति, ब्राह्मण वर्ण के स्वाभाविक लक्षण हैं । जिसमें ये लक्षण प्रधान और प्रबल हैं, वह ब्राह्मण है ।
--
’विज्ञानम्’ / ’vijñānam’  - followin the system of yoga with proper reasoning,

Chapter 18, śloka 42, the system of yoga with proper reasoning,

śamo damastapaḥ śaucaṃ
kṣāntirārjavameva ca |
jñānaṃ vijñānamāstikyaṃ
brahmakarma svabhāvajam ||
--
(śamaḥ damaḥ tapaḥ śaucam
kṣāntiḥ ārjavam eva ca |
jñānam vijñānam āstikyam
brahmakarma svabhāvajam ||)
--
Meaning :
Calm of mind (śamaḥ) , control over the senses (damaḥ), austerity (tapaḥ), purity and cleanliness of body , mind and behaviour (śaucam), forgiveness (kṣāntiḥ), these and understanding (jñānaṃ) of the Reality / Brahman, knowledge (vijñānam) of the relative existence (sāpekṣa brahma) in relation to the absolute Brahman (parabrahma), trust in the Divine Entity (parama sattā) That is the very Heart of Whole Existence, these are the natural characteristics of one of a (brāhmaṇa varṇa). One having all or many of them from the very birth or even by inclination, is a brāhmaṇa.
--  

आज का श्लोक, ’विज्ञाय’ / ’vijñāya’

आज का श्लोक, ’विज्ञाय’ / ’vijñāya’
___________________________

’विज्ञाय’ / ’vijñāya’ - ध्यानपूर्वक समझकर,

अध्याय 13, श्लोक 18,

इति क्षेत्रं तथा ज्ञानं ज्ञेयं चोक्तं समासतः ।
मद्भक्त एतद्विज्ञाय मद्भावायोपपद्यते ॥
--
(इति क्षेत्रम् तथा ज्ञानम् ज्ञेयम् च उक्तम् समासतः ।
मद्भक्तः एतत् विज्ञाय मद्भावाय उपपद्यते ॥)
--
भावार्थ :
(इस अध्याय 13 के श्लोक 1, 2 में भूमिका, संज्ञा (परिभाषाएँ) 3, 4 में उन पदों (शब्दों का तात्पर्य) और 5, 6 में ’क्षेत्र’ एवं ’क्षेत्रज्ञ’, का स्वरूप, 7 से 11 तक ’ज्ञान’ तथा  'ज्ञान’ का साधन, 12 से 17 तक ’ज्ञेय’ के स्वरूप का वर्णन, बतलाया गया । इसके पश्चात् भगवान् श्रीकृष्ण कहते हैं :)
समासतः (संक्षेप में, सारतः), इस प्रकार से क्षेत्र एवं ’क्षेत्रज्ञ’, तथा ज्ञान एवं ज्ञेय कहा । इसे ठीक से ग्रहणकर मेरा भक्त मेरी ही अवस्थिति (तत्व) को प्राप्त होता है ।

--
’विज्ञाय’ / ’vijñāya’ - having  correctly understood with due attention,

Chapter 13, śloka 18,

iti kṣetraṃ tathā jñānaṃ
jñeyaṃ coktaṃ samāsataḥ |
madbhakta etadvijñāya 
madbhāvāyopapadyate ||
--
(iti kṣetram tathā jñānam
jñeyam ca uktam samāsataḥ |
madbhaktaḥ etat vijñāya 
madfbhāvāya upapadyate ||)
--
Meaning :
(In this Chapter 13, - the terminolgy ( kṣetra, ’kṣetrajña’, jñāna jñeya) and the introduction was presented in śloka 1 and 2, in 3 and 4 the same has bean elucidated, in 5 and 6 the nature and functioning of the body (gross / sthūla,  subtle / sūkṣma, and causal / kāraṇa) and the witnessing- consciousness / sākṣī-cetanā, supporting them has bean dealt with. Then Lord  śrīkṛṣṇa says :)
This has been dealt with in nutshell, knowing this correctly, My devotee attains The Reality That I AM, -The principle That I AM. The truth : 'I AM THAT' / aham brahmāsmi.
--

आज का श्लोक, ’वितताः’ / ’vitatāḥ’

आज का श्लोक, ’वितताः’ / ’vitatāḥ
___________________________

’वितताः’ / ’vitatāḥ’ -विस्तारपूर्वक कहे गए,

अध्याय 4, श्लोक 32,

एवं बहुविधा यज्ञा वितता ब्रह्मणो मुखे ।
कर्मजान्विद्धि तान्सर्वानेवं ज्ञात्वा विमोक्ष्यसे ॥
--
(एवम् बहुविधाः यज्ञाः वितताः ब्रह्मणः मुखे ।
कर्मजान् विद्धि तान् सर्वान् एवम् ज्ञात्वा विमोक्ष्यसे ॥)
--
भावार्थ :
इस प्रकार से जिन विविध और अनेक प्रकार के विविध यज्ञ वेद के मुख से कहे गए हैं, उन सभी का अनुष्ठान मन-बुद्धि, इन्द्रिय, तथा शरीर के माध्यम से, अर्थात् ’कर्म’ से ही पूर्ण होता है, यह जानने पर तुम (कर्म एवं कर्म-बन्धन) से छूट जाओगे ।
--
’वितताः’ / ’vitatāḥ’ - taught in detail,

Chapter 4, śloka 32,

evaṃ bahuvidhā yajñā
vitatā brahmaṇo mukhe |
karmajānviddhi tānsarvan-
evaṃ jñātvā vimokṣyase ||
--
(evam bahuvidhāḥ yajñāḥ
vitatāḥ brahmaṇaḥ mukhe |
karmajān viddhi tān sarvān
evam jñātvā vimokṣyase ||)
--
Meaning :
In this way veda described many different kinds of sacrifices / 'yajña-s', that are performed only with the help of action (karma) through body, heart and mind, and intellect, knowing this, you shall be liberated (from the bondage of ’karma’ and ’karma-bandhana’).
--        

आज का श्लोक, ’वित्तेशः’ / ’vitteśaḥ’

आज का श्लोक, ’वित्तेशः’ / ’vitteśaḥ’
____________________________

’वित्तेशः’ / ’vitteśaḥ’ - कुबेर, (कुब् / कुभ् आच्छादने - सम्पत्ति का संग्रह करनेवाला, प्रचुर धन का स्वामी, यक्षराज)

अध्याय 10, श्लोक 23,

रुद्राणां शङ्करश्चास्मि वित्तेशो यक्षरक्षसाम् ।
वसूनां पावकश्चास्मि मेरुः शिखरिणामहम् ॥
--
(रुद्राणाम् शङ्करः च अस्मि वित्तेशः यक्षरक्षसाम् ।
वसूनाम् पावकः च अस्मि मेरुः शिखरिणाम् अहम् ।)
--
भावार्थ :
(ग्यारह) रुद्रों में मैं शंकर हूँ, यक्षों एवं राक्षसों में मैं धन का स्वामी कुबेर हूँ, (आठ) वसुओं में अग्नि हूँ, तथा शिखरवाले पर्वतों में सुमेरु पर्वत मैं हूँ ।
--
टिप्पणी :
इस अध्याय में परमात्मा की उन विभूतियों का वर्णन है, जिन्हें प्रत्यक्ष देखकर / जानकर परमात्मा की महिमा का यत्किञ्चित् अनुमान किया जा सकता है ।
--
’वित्तेशः’ / ’vitteśaḥ’ - kubera, (yakṣarāja, the lord of wealth, yakṣa-s)

Chapter 10, śloka 23,

rudrāṇāṃ śaṅkaraścāsmi
vitteśo yakṣarakṣasām |
vasūnāṃ pāvakaścāsmi
meruḥ śikhariṇāmaham ||
--
(rudrāṇām śaṅkaraḥ ca asmi
vitteśaḥ yakṣarakṣasām |
vasūnām pāvakaḥ ca asmi
meruḥ śikhariṇām aham |)
--
Meaning :
And, among (the eleven) rudra-s, I AM śaṅkara, kubera, The Lord of wealths among the yakṣa and the rakṣa. I AM The Fire, among the (eight) vasu-s, and meru (sumeru). among the mountains with peaks and summits.
--
Notes :
rudrā are the many forms of shiva / mahādeva, as described in veda and purāṇa.
yakṣa are the spiritual entities possessing occult powers.
rakṣa are the monstruous humans with great strength and full of desires and vigour.
vasu-s are the eight spiritual / celestial dignities that are Lords of, and look after eight directions.
--
दिक्- नयति, येन नीयते इति स दिग्नीतिः dik-nayati ,dik-nīyate yena iti sa dignītiḥ 
A dignity is one who spreads in all directions, ...
--


आज का श्लोक, ’विदधामि’ / ’vidadhāmi’

आज का श्लोक, ’विदधामि’ / ’vidadhāmi’ 
_______________________________

’विदधामि’ / ’vidadhāmi’ - सहारा देता हूँ, स्थिर करता हूँ, आश्रय देता हूँ,

अध्याय 7, श्लोक 21,

यो यो यां यां तनुं भक्तः श्रद्धयार्चितुमिच्छति ।
तस्य तस्याचलां श्रद्धां तामेव विदधाम्यहम् ॥
--
(यः यः याम् याम् तनुम् भक्तः श्रद्धया अर्चितुम् इच्छति ।
तस्य तस्य अचलाम् श्रद्धाम् ताम् एव विदधामि अहम् ॥)
--
भावार्थ : जो जो भक्त श्रद्धापूर्वक मेरी उपासना मेरे जिस जिस स्वरूप में करने की इच्छा करता है, उस उस भक्त की उसी श्रद्धा को मैं अपने उसी उसी स्वरूप के प्रति सुदृढ और सुस्थिर करता हूँ ।
--
टिप्पणी :
यदि इस श्लोक (21) का तात्पर्य पिछले श्लोक (20) के सन्दर्भ के आधार पर करें, तो यहाँ ’तनु’ / ’स्वरूप’ का अर्थ होगा ; देवता-विशेष ।  
--
’विदधामि’ / ’vidadhāmi’ - I help stabilizing in, I give support to, 

Chapter 7, śloka 21,

yo yo yāṃ yāṃ tanuṃ bhaktaḥ
śraddhayārcitumicchati |
tasya tasyācalāṃ śraddhāṃ 
tāmeva vidadhāmyaham ||
--
(yaḥ yaḥ yām yām tanum bhaktaḥ 
śraddhayā arcitum icchati |
tasya tasya acalām śraddhām 
tām eva vidadhāmi aham ||)
--
Meaning :
Who-so-ever is devoted to Me, and in accordance to his trust, inherent spontaneous inspirations, perceptions and feelings about Me, wishes to worship Me in My what-so-ever form of his, I strengthen his feeling, give it firm foundation and make it steady.    
-- 
Note :
the word 'trust' could be traced to its root in saṃskṛta to ’śrita’-meaning dependent upon. Trust is genuine, authentic in the first instance, while faith, belief, idea, and other words convey something acquired, learned and accepted just because of social, religious or traditional conditions and could be replaced by any another set of those values. 
--

आज का श्लोक, ’विदितात्मनाम्’ / ’viditātmanām’

आज का श्लोक,
’विदितात्मनाम्’ / ’viditātmanām’
_________________________

’विदितात्मनाम्’ / ’viditātmanām’ - आत्मदर्शी ज्ञानियों की,

अध्याय 5, श्लोक 26,

कामक्रोधवियुक्तानाम् यतीनां यतचेतसाम् ।
अभितो ब्रह्मनिर्वाणं वर्तते विदितात्मनाम्
--
(कामक्रोधवियुक्तानाम् यतीनाम् यतचेतसाम् ।
अभितः ब्रह्मनिर्वाणम् वर्तते विदितात्मनाम् ॥)
--
भावार्थ :
काम-क्रोध से रहित हुए, चित्त को संयमित रखनेवाले आत्मदर्शी ज्ञानियों की स्थिति सदैव (देह के होते हुए, अथवा उसके बाद भी, दोनों ही रूपों में), ब्रह्मरूपी निर्वाण में सुदृढ होती है ।
--
’विदितात्मनाम्’ / ’viditātmanām’ - of those who have realized the Self (vidita-ātman),

Chapter 5, śloka 26,

kāmakrodhaviyuktānām
yatīnāṃ yatacetasām |
abhito brahmanirvāṇaṃ
vartate viditātmanām ||
--
(kāmakrodhaviyuktānām
yatīnām yatacetasām |
abhitaḥ brahmanirvāṇam
vartate viditātmanām ||)
--
Meaning :
Those elevated seekers of the Reality, who have realized the Self (viditātman), who have been free from desire and anger, ever so (here while in body, or even after the body has been discarded off)abide in the peace and bliss  brahma-nirvāṇa, that is of Brahman.
--

आज का श्लोक, ’विदित्वा’ / ’viditvā’

आज का श्लोक, ’विदित्वा’ / ’viditvā’
____________________________

’विदित्वा’ / ’viditvā’ - जानकर,

अध्याय 2, श्लोक 25,

अव्यक्तोऽयमचिन्त्योऽयमविकार्योऽयमुच्यते ।
तस्मादेवं विदित्वैनम् नानुशोचितुमर्हसि ॥
--
(अव्यक्तः अयम् अचिन्त्यः अयम् अविकार्यः अयम् उच्यते ।
तस्मात् एवम् विदित्वा एनम् न अनुशोचितुम् अर्हसि ॥)
--
भावार्थ :
यह (आत्मा) अव्यक्त, यह (आत्मा) अचिन्त्य, तथा यह (आत्मा) अविकार्य कही जाती है । इसलिए इस (आत्मा) को इस प्रकार से इसके स्वरूप में जानने पर, युम्हें इसके लिए शोक करना उचित नहीं है ।
--
अध्याय 8, श्लोक 28,

वेदेषु यज्ञेषु तपःसु चैव दानेषु यत्पुण्यफलं प्रदिष्टम् ।
अत्येति तत्सर्वमिदं विदित्वा योगी परं स्थानमुपैति चाद्यम् ॥
--
(वेदेषु यज्ञेषु तपःसु चैव दानेषु यत् पुण्यफलम् प्रदिष्टम् ।
अत्येति तत् सर्वम् इदम् विदित्वा योगी परम् स्थानम् उपैति च आद्यम् ॥)
--
भावार्थ :
वेदों ( के अध्ययन), यज्ञों (के अनुष्ठान), तपों (के पूर्ण करने) तथा विभिन्न प्रकार के दान देने आदि से जिस पुण्यफल की प्राप्ति निर्दिष्ट की गई है, योगी निःसन्देह उस सब को लांघकर इस आद्य सनातन एवं शाश्वत् स्थान को प्राप्त हो जाता है ।
[टिप्पणी : समस्त पुण्यफल उनके उपभोग के साथ ही नष्ट हो जाते हैं, किन्तु योगी (इस अध्याय के श्लोक 11 में वर्णित) ’पद’ कॊ प्राप्त होकर उससे एक हो जाता है ।]
--

’विदित्वा’ / ’viditvā’ - having known thus,

Chapter 2, śloka 25,

avyakto:'yamacintyo:'ya-
mavikāryo:'yamucyate |
tasmādevaṃ viditvainam
nānuśocitumarhasi ||
--
(avyaktaḥ ayam acintyaḥ ayam
avikāryaḥ ayam ucyate |
tasmāt evam viditvā enam
na anuśocitum arhasi ||)
--
Meaning :
This (Self) is described as immanent, This (Self) is described as inconceivable, This (Self) is described as immutable, therefore having known thus, you are not supposed to grieve for / after this.
--
Chapter 8, śloka 28,

vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva
dāneṣu yatpuṇyaphalaṃ pradiṣṭam |
atyeti tatsarvamidaṃ viditvā
yogī paraṃ sthānamupaiti cādyam ||
--
(vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva
dāneṣu yat puṇyaphalam pradiṣṭam |
atyeti tat sarvam idam viditvā
yogī param sthānam upaiti ca ādyam ||)
--
Meaning :
The yogī who knows this abode of The Supreme Reality (as explained in śloka 8 of this chapter 8) transcends all fruits that are obtained through the study of veda-s, performing the sacrifices of all kinds, or doing austerities and penances, (because they are destroyed with their enjoyments) while by knowing the indestructible, begin-less Supreme abode of oneself, one merges into That.
--

Friday, August 29, 2014

आज का श्लोक, ’विदुः’ / ’viduḥ’

आज का श्लोक, ’विदुः’ / ’viduḥ’
_________________________

’विदुः’ / ’viduḥ’ - जाना, प्राप्त किया, जानते हैं (’विद्’ अन्य पुरुष, वर्तमान काल, लट्, बहुवचन),

अध्याय 4, श्लोक 2,

एवं परम्पराप्राप्तमिमं राजर्षयो विदुः
स कालेनेह महता योगो नष्टः परंतप ॥
--
(एवम् परम्पराप्राप्तम् इमम् राजर्षयो विदुः
सः कालेन इह महता योगो नष्टः परंतपः ॥)
--
भावार्थ :
इस प्रकार से परम्परा से (देखिए, श्लोक1) प्राप्त होते चले आये इस (योग) को राजर्षियों ने जाना / राजर्षि जानते हैं । वह यह योग बहुत काल के बीत जाने पर इस धरती से लुप्तप्राय हो गया ।
--
अध्याय 7, श्लोक 29,

जरामरणमोक्षाय मामाश्रित्य यतन्ति ये ।
ते ब्रह्म तद्विदुः कृत्स्नमध्यात्मं कर्म चाखिलम् ॥
--
(जरामरणमोक्षाय माम् आश्रित्य यतन्ति ये ।
ते ब्रह्म तत् विदुः कृत्स्नम् अध्यात्मम् कर्म च अखिलम् ॥)
--
भावार्थ :
जरा (वृद्धावस्था, या शरीर का जीर्ण-शीर्ण होना) तथा मृत्यु से मुक्ति पाने के लिए जो मुझ पर आश्रित होकर मेरी प्राप्ति के लिए यत्नशील हैं, वे उस ब्रह्म को जान लेते हैं, तथा सम्पूर्ण अध्यात्म एवं सम्पूर्ण कर्म के तत्व को भी (जान लेते हैं) ।
--
अध्याय 7, श्लोक 30,

साधिभूताधिदैवं मां साधियज्ञं च ये विदुः ।
प्रयाणकालेऽपि च मां ते विदुर्युक्तचेतसः ॥
--
(साधिभूताधिदैवम् माम् साधियज्ञम् च ये विदुः ।
प्रयाणकाले अपि च माम् ते विदुः युक्तचेतसः ॥)
--
भावार्थ :
जो मनुष्य अधिभूत तथा अधिदैवसहित मुझे / मेरे स्वरूप को अन्तकाल में भी जानते हैं, वे मुझमें समाहित चित्त हुए मुझे अवश्य ही जानते हैं अर्थात् प्राप्त हो जाते हैं ।
--
टिप्पणी :
1. अधिभूत, अधियज्ञ तथा अधिदैव के बारे में अध्याय 8 के श्लोक 4 में अधिक अच्छी तरह बतलाया गया है ।
2. ’विद्’ धातु को 4 अर्थों में प्रयोग किया जाता है, ’विदुः’ ’अदादिगण’ की दृष्टि से लट्-लकार  प्रथम (अन्य) पुरुष बहुवचन है । अर्थ है : (वे) जानते हैं । पर्याय से विद् धातु के 4 अर्थ क्रमशः - जानना, होना, पाना, और कहना  हैं । ’ब्रह्म को जानकर ब्रह्म हो जाना’ जहाँ ’जानना’ कोई ’सूचनात्मक ज्ञान’ नहीं होता । ब्रह्म स्वयं ही ज्ञानस्वरूप है, अर्थात् ’जानना’ ब्रह्म का ही यथार्थ है ।
इसलिए उपरोक्त श्लोक में 'विदुः' का तात्पर्य है परमात्मा को जानते हुए वही हो रहना ।
--
अध्याय 8, श्लोक 17,

सहस्रयुगपर्यन्तमहर्यद्ब्रह्मणो विदुः
रात्रिं युगसहस्रान्तां तेऽहोरात्रविदो जनाः ॥)
--
(सहस्रयुगपर्यन्तम् अहः यत् ब्रह्मणः विदुः
रात्रिम् युगसहस्रानाम् ते अहो-रात्र-विदः जनाः ॥)
--
भावार्थ : काल के तत्व को जानने तथा ’दिन-रात’ के परिमाण द्वारा उसकी गणना करनेवाले, चार युगों के एक हज़ार बार व्यतीत हो जाने की अवधिवाले जिस समय को ब्रह्मा का एक दिन, तथा इसी प्रकार जिस (चार युगों के एक हज़ार बार व्यतीत हो जाने की अवधि) को ही उनकी एक रात्रि का समय कहते हैं ।
(अगले श्लोक क्रमांक 18 में आगे कहा गया है, ...)
--
अध्याय 10, श्लोक 2,

न मे विदुः सुरगणाः प्रभवं न महर्षयः ।
अहं आदिर्हि देवानां महर्षीणां च सर्वशः ॥
--
(न मे विदुः सुरगणाः प्रभवम् न महर्षयः ।
अहम् आदिः हि देवानाम् महर्षीणाम् च सर्वशः ॥)
--
भावार्थ :
मेरी उत्पत्ति (आविर्भाव) को न तो सुरगण (देवता) जानते हैं, और न ही कोई भी महर्षि । क्योंकि मैं ही सब प्रकार से देवताओं का तथा महर्षियों का भी आदि कारण हूँ ।
--
अध्याय 10, श्लोक 14,

सर्वमेतदृतं मन्ये यन्मां वदसि केशव ।
न हि ते भगवन्व्यक्तिं विदुर्देवा न दानवाः ॥)
--
(सर्वम् एतत् ऋतम् मन्ये यत् माम् वदसि केशव ।
न हि ते भगवन् व्यक्तिं विदुः देवाः न दानवाः ॥)
--
भावार्थ : (अर्जुन कहते हैं :)
हे केशव आप अपने बारे में मुझसे जो कुछ कह रहे हैं, उस सबको मैं सत्य मानता हूँ । भगवन! आपके प्राकट्य को, कार्य को, और यथार्थ को न तो देवता जानते हैं और न ही दानव ।
--
टिप्पणी : यहाँ पुनः यह जानना रोचक होगा कि जहाँ पौराणिक दृष्टि से ’ईश्वर’ के अवतार के आधार पर या वैदिक आधार पर भी भिन्न-भिन्न प्रकार से भगवान् श्रीकृष्ण के जीवन और कार्य को भिन्न-भिन्न रूप से कहा और ग्रहण किया जा सकता है और उनमें विसंगति हमारी परिपक्वता के अनुसार ही हमें प्रतीत होगी ।
--
अध्याय 13, श्लोक 34,

क्षेत्रक्षेत्रज्ञयोरेवमन्तरं ज्ञानचक्षुषा ।
भूतप्रकृतिमोक्षं च ये विदुर्यान्ति ते परम् ॥
--
(क्षेत्र-क्षेत्रयोः एवम् अन्तरम् ज्ञानचक्षुषा ।
भूतप्रकृति-मोक्षं च ये विदुः यान्ति ते परम् ॥)
--
भावार्थ :
(इस अध्याय के श्लोक 1 से 18 तक विस्तार से वर्णित किए गए) क्षेत्र तथा क्षेत्रज्ञ के भेद को तथा भूतप्रकृति (गुणों का गुणों में वर्तन) से मुक्ति को जो ज्ञानदृष्टि से जान लेते हैं, वे परमार्थ को प्राप्त हो जाते हैं ।
--
अध्याय 16, श्लोक 7,

प्रवृत्तिं च निवृत्तिं च जना न विदुरासुराः ।
न शौचं नापि चाचारो न सत्यं तेषु विद्यते ॥
--
(प्रवृत्तिम् च निवृत्तिम् च जनाः न विदुः आसुराः ।
न शौचम् न च आचारः न सत्यम् तेषु विद्यते ॥)
--
भावार्थ :
आसुरी प्रवृत्ति की प्रबलता जिनमें होती है, वे न तो यह जानते हैं कि (विषयों में) मन की प्रवृत्ति क्यों और कैसे होती है, और न ही यह, कि (विषयों से) मन की निवृत्ति क्यों और कैसे होती है । न तो वे शुचिता / अशुचिता क्या है, इसे जानते हैं न सदाचरण, और न ही उनमें सत्य के लिए कोई महत्व-बुद्धि होती है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 2,

श्रीभगवानुवाच :

काम्यानां कर्मणां न्यासं सन्न्यासं कवयो विदुः
सर्वकर्मफलत्यागं प्राहुस्त्यागं विचक्षणाः ॥
--
(काम्यानाम् कर्मणाम् न्यासं सन्न्यासं कवयः विदुः
सर्वकर्मफलत्यागम् प्राहुः त्यागं विचक्षणाः ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण ने कहा :
विद्वान् पुरुष कामनाओं की प्राप्ति के उद्देश्य से किए जानेवाले कर्मों का त्याग ही संन्यास है, ऐसा समझते हैं, जबकि (अन्य) विचारपूर्वक देखने-जाननेवालों के मतानुसार समस्त कर्मफल का त्याग ही वस्तुतः त्याग होता है ।
--
टिप्पणी :
उपरोक्त श्लोक में संक्षेप में संन्यास को परिभाषित किया गया है । यह जानना रोचक होगा कि इसका शाब्दिक अर्थ व्युत्पत्ति के आधार पर मुख्यतः दो प्रकार से प्राप्त होता है ।
’नि’ उपसर्ग के साथ ’अस्’ धातु (’होने) के अर्थ में संयुक्त करने पर ’न्यस्’ और फिर इससे अपत्यार्थक ’न्यास’ व्युत्पन्न होता है ।
’नि’ उपसर्ग के साथ ’आस्’ धातु (बैठने, स्थिर होने के अर्थ में) से ’न्यास्’ और ’न्यास’ प्राप्त होता है ।
तात्पर्य यह कि एक ओर जहाँ किसी वस्तु को उसके यथोचित स्थान पर रखना ’न्यास’ है, तो दूसरी ओर अपने स्वाभाविक स्वरूप (आत्मा) में मन को स्थिरता से रखना भी ’न्यास’ ही है । इसी को गौण अर्थ में न्यास अर्थात् अंग्रेज़ी भाषा के trust के लिए हिन्दी में प्रयुक्त किया जाता है ।
यह तो हुआ ’न्यास’ । इसके साथ ’सं’ उपसर्ग लगा देने से इसे पूर्णता प्राप्त हो जाती है और ’संन्यास’ प्राप्त हो जाता है  ।
--

’विदुः’ / ’viduḥ’ - knew, know (plural).

Chapter 4, śloka 2,

evaṃ paramparāprāpta-
mimaṃ rājarṣayo viduḥ |
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paraṃtapa ||
--
(evam paramparāprāptam
imam rājarṣayo viduḥ |
saḥ kālena iha mahatā
yogo naṣṭaḥ paraṃtapaḥ ||)
--

Meaning :
This yoga that was transferred in succession and was / is acquired traditionally (as described in śloka1) was / is known by the king-sages (rājarṣi), And in the long passage of time, the same has become almost lost to us.
--
Chapter 7, śloka 29,
jarāmaraṇamokṣāya
māmāśritya yatanti ye |
te brahma tadviduḥ kṛtsna-
madhyātmaṃ karma cākhilam ||
--
(jarāmaraṇamokṣāya
mām āśritya yatanti ye |
te brahma tat viduḥ kṛtsnam
adhyātmam karma ca akhilam ||)
--
Meaning :
Those seeking liberation from aging and death (and rebirths), come to Me, and make efforts for this, they know the Reality (brahma), the essence of spirituality (adhyātma) and also the secret of the action (karma)
--
Chapter 7, śloka 30,

sādhibhūtādhidaivaṃ māṃ
sādhiyajñaṃ ca ye viduḥ |
prayāṇakāle:'pi ca māṃ
te viduryuktacetasaḥ ||
--
(sādhibhūtādhidaivam mām
sādhiyajñam ca ye viduḥ |
prayāṇakāle api ca mām
te viduḥ yuktacetasaḥ ||)
--
Meaning :
Through their constant remembrance of ME, those who attain ME, and see ME as the ultimate spiritual power that supports all matter and material. Those, who know ME the source of All Cosmic Intelligence, and The Lord of All sacrifices, are always in ME, They are the Wise.
--
Chapter 8, śloka 17,

sahasrayugaparyantam-
aharyadbrahmaṇo viduḥ |
rātriṃ yugasahasrāntāṃ
te:'horātravido janāḥ ||)
--
(sahasrayugaparyantam
ahaḥ yat brahmaṇaḥ viduḥ |
rātrim yugasahasrānām
te aho-rātra-vavidaḥ janāḥ ||)
--
Meaning :
Those who know the nature and essence of Time, say that the brahma's one day and likewise one night also, each  comprises of  1000  yugas. (and a yuga on the human scale of time, is again as is described in scriptures).
(... Continued in the next śloka 18 of this chapter6).
--
Note : From this and the next few śloka-s, we get an interesting Hint:
We can guess about the nature of the entity that is given this name 'brahma'. And we can see The two faces of 'Time'; The 'Relative' that according to our assumption keeps on 'passing' moment to moment, getting lost every second, and at the same time, There is yet another that passes NOT. The 'Absolute', Imperishable, Immutable, Unmovable, 'Timeless-ness'.
In 'Poems and Parables' J.Krishnamurti had observed:
"Time and space but exist in mind."
We can see his difficulty while using the term 'mind'. I think by this He might have meant -'Thought'.
The 'Thought' as is used in His Literature coincides with the  saṃskṛta as ’vṛtti’ / ’saṅkalpa’, which has another substitute in 'kalpanā'  - imagination / thought. So 'thought' and 'time' define one-another. Both are but illusion. Their functioning presumes a ground which is unchanging, Time-less Reality. Which is NOT Insentient, But Conscious, Intelligence Principle. We can understand and grasp this much only. In paurāṇika parlance, this 'creation' is but a saṅkalpa, in 's mind (kalpana) which gives rise to 'kalpa'.
--
Chapter 10, śloka 2,

na me viduḥ suragaṇāḥ
prabhavaṃ na maharṣayaḥ |
ahaṃ ādirhi devānāṃ
maharṣīṇāṃ ca sarvaśaḥ ||
--
(na me viduḥ suragaṇāḥ
prabhavam na maharṣayaḥ |
aham ādiḥ hi devānām
maharṣīṇām ca sarvaśaḥ ||)
--
Meaning :
Neither the various celestial beings / divine entities, nor the great sages know My origin, because I AM the very origin of all those divine entities and the Great sages.
--
Chapter 10, śloka 14,

sarvametadṛtaṃ manye
yanmāṃ vadasi keśava |
na hi te bhagavanvyaktiṃ
vidurdevā na dānavāḥ ||)
--
(sarvam etat ṛtam manye
yat mām vadasi keśava |
na hi te bhagavan vyaktiṃ
viduḥ devāḥ na dānavāḥ ||)
--
Meaning :
arjuna says ;
O keśava! ( śrīkṛṣṇa!), ; whatever you say and have told me so far, I take all this as Truth , O Lord! No doubt, neither the gods ( devatā) nor the demons (dānavā) know your manifestation (avatāra).
--
Note :
Here we come across the two approaches about the Truth / Reality of śrīkṛṣṇa. Accordingly, The principle That is śrīkṛṣṇa, is though Immanent is manifest as well. And there is nothing that can stop Him / The Lord of The Whole existence, from manifesting Himself in a human or any other form. This way, one can also worship Him in the form of an (avatāra), if this appeals to one's inclinations and orientation of the mind.
--
Chapter 13, śloka 34,

kṣetrakṣetrajñayoreva-
mantaraṃ jñānacakṣuṣā |
bhūtaprakṛtimokṣaṃ ca
ye viduryānti te param ||
--
(kṣetra-kṣetrayoḥ evam
antaram jñānacakṣuṣā |
bhūtaprakṛti-mokṣaṃ ca
ye viduḥ yānti te param ||)
--
Meaning :
(as is described in  śloka 1 to  śloka 18 in this chapter 13), Those who with keen attention understand, and by means of the eyes of the pure wisdom, see clearly the distinction between the observed (kṣetra / bhūtaprakṛti) and the observer (kṣetrajña) attain the Supreme.
--
Chapter 16, śloka 7,

pravṛttiṃ ca nivṛttiṃ ca
janā na vidurāsurāḥ |
na śaucaṃ nāpi cācāro
na satyaṃ teṣu vidyate ||
--
(pravṛttim ca nivṛttim
ca janāḥ na viduḥ āsurāḥ |
na śaucam na ca ācāraḥ
na satyam teṣu vidyate ||)
--
Meaning :
Those having evil propensities (āsurī pravṛtti) of mind, neither know how and why the mind gets caught in the different modes and tendencies, and how and why it becomes free from them. They don't know what is the purity and clarity of actions and purpose, they neither observe a way of good conduct, nor have inclination and attention towards truth.
--
Chapter 18, śloka 2,

śrībhagavānuvāca :

kāmyānāṃ karmaṇāṃ nyāsaṃ
sannyāsaṃ kavayo viduḥ |
sarvakarmaphalatyāgaṃ
prāhustyāgaṃ vicakṣaṇāḥ ||
--
(kāmyānām karmaṇām nyāsaṃ
sannyāsaṃ kavayaḥ viduḥ |
sarvakarmaphalatyāgam
prāhuḥ tyāgaṃ vicakṣaṇāḥ ||)
--
Meaning :
śrīkṛṣṇa said :
Learned know, giving up of the actions prompted by the desires of enjoyments is the right kind of Renunciation,  And giving up the fruits of each and every action is termed as tyāgaṃ by the wise,
- vicakṣaṇāḥ .
Note : Summarily there is a renunciation of action (karma), and there is another, of the fruits of all action (phalatyāgam ).
--









आज का श्लोक, ’विद्धि’ / ’viddhi’ -2.

आज का श्लोक,  ’विद्धि’ / ’viddhi’ -2.
____________________________

’विद्धि’ / ’viddhi’  - जानो,

अध्याय 10, श्लोक 24,

पुरोधसां च मुख्यं मां विद्धि पार्थ बृहस्पतिम् ।
सेननानीनामहं स्कन्दः सरसामस्मि सागरः ॥
--
(पुरोधसाम् च मुख्यम् माम् विद्धि पार्थ बृहस्पतिम् ।
सेनानीनाम् अहम् स्कन्दः सरसाम् अस्मि सागरः ॥)
--
भावार्थ :
पुरोहितों में प्रधान बृहस्पति मुझको ही जानो । और, हे पार्थ (अर्जुन)! सेनाप्रमुखों में मैं स्कन्द तथा जलाशयों में हूँ सागर ।
--

अध्याय 10, श्लोक 27,

उच्चैःश्रवसमश्वानां विद्धि माममृतोद्भवम् ।
ऐरावतं गजेन्द्राणां नराणां च नराधिपम् ॥
--
(उच्चैःश्रवसम् अश्वानाम् विद्धि माम् अमृतोद्भवम् ।
ऐरावतम् गजेन्द्राणाम् नराणाम् च नराधिपम् ॥)
--
भावार्थ :
अश्वों में उच्चैःश्रवा नामक अश्व, -जो अमृत के साथ उत्पन्न हुआ,  मुझको जानो, श्रेष्ठ हाथियों में ऐरावत नामक गजराज, तथा मनुष्यों में राजा मुझको जानो ।
--
अध्याय 13, श्लोक 2,

क्षेत्रज्ञं चापि मां विद्धि सर्वक्षेत्रेषु भारत ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञयोर्ज्ञानं यत्तज्ज्ञानं मतं मम ॥
--
(क्षेत्रज्ञम् च अपि माम् विद्धि सर्वक्षेत्रेषु भारत ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञयोः ज्ञानम् यत् तत् ज्ञानम् मतं मम ॥)
--
भावार्थ :
हे भारत (हे अर्जुन)! इन देहरूपी समस्त क्षेत्रों में क्षेत्रज्ञ भी तुम मुझको ही  जानो ।  इस प्रकार का क्षेत्र एवं क्षेत्रज्ञ का जो ज्ञान है, मेरे मत में वही ज्ञान (साङ्ख्य में वर्णित, तथा अन्यत्र कहा जानेवाला आत्म-ज्ञान और परम ज्ञान भी) है । 
--
टिप्पणी :
जैसा कि इसी अध्याय 13 के पूर्व के श्लोक 1 में क्षेत्र एवं क्षेत्रज्ञ के विषय में कहा गया । 
--
अध्याय 13, श्लोक 19,

प्रकृतिं पुरुषं चैव विद्ध्यनादी उभावपि ।
विकारांश्च गुणांश्चैव विद्धि प्रकृतिसम्भवान् ॥
--
(प्रकृतिम् पुरुषम् च एव विद्धि अनादी उभौ अपि ।
विकाराम् च गुणान् च एव विद्धि प्रकृतिसम्भवान् ॥)
--
भावार्थ :
प्रकृति तथा पुरुष, इन दोनों को ही अनादि जानो, और विकारों तथा गुणों की उत्पत्ति प्रकृति से ही होती है, यह भी जानो ।
-- 
अध्याय  13, श्लोक 26
--
यावत्सञ्जायते किञ्चित्सत्त्वं स्थावरजङ्गमम् ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञसंयोगात्तद्विद्धि भरतर्षभ ॥
--
(यावत् सञ्जायते किञ्चित् सत्त्वम् स्थावरजङ्गमम् ।
क्षेत्रक्षेत्रज्ञसंयोगात् तत् विद्धि भरतर्षभ ॥)
--
भावार्थ :
हे भरतर्षभ (अर्जुन)! जहाँ तक, जितना भी कुछ स्थावर और जंगम,  व्यक्त रूप में अस्तित्व में आता है, वह सभी सत्त्व की ही अभिव्यक्ति है और इसलिए , क्षेत्र तथा क्षेत्रज्ञ के संयोग से ही उसको संभव जानो ।
--
अध्याय 14, श्लोक 7,

रजो रागात्मकं विद्धि तृष्णासङ्गसमुद्भवम् ।
तन्निबध्नाति कौन्तेय कर्मसङ्गेन देहिनम् ॥
--
(रजः रागात्मकम् विद्धि तृष्णासङ्गसमुद्भवम् ।
तत् निबध्नाति कौन्तेय कर्मसङ्गेन देहिनम् ॥)
--
भावार्थ :
हे कौन्तेय (अर्जुन)! रागके स्वरूपवाले  रजोगुण को कामना (लालसा) तथा आसक्ति (लिप्तता) से उत्पन्न हुआ जानो, जो (रजोगुण) देह के स्वामी (जीव) को कर्म तथा उसके फल की आशा से बाँधता है ।
-- 
अध्याय 14, श्लोक 8,

तमस्त्वज्ञानजं विद्धि मोहनं सर्वदेहिनाम् ।
प्रमादालस्यनिद्राभिस्तन्निबध्नाति भारत ॥
--
(तमः तु अज्ञानजम् विद्धि मोहनम् सर्वदेहिनाम् ।
प्रमाद आलस्यनिद्राभिः तत् निबध्नाति भारत ॥)
--
भावार्थ :
हे भारत (अर्जुन)! तमोगुण को, जो समस्त देहधारियों के चित्त को मोहित करता है, उसे तो अज्ञान से उत्पन्न जानो । और वह (तमोगुण) उन्हें प्रमाद, आलस्य एवं निद्रा जैसी वृत्तियों से बाँधता है ।
--
अध्याय 15, श्लोक 12,

यदादित्यगतं तेजो जगद्भासयतेऽखिलम् ।
यच्चन्द्रमसि यच्चाग्नौ तत्तेजो विद्धि मामकम् ॥
--
(यत् आदित्यगतम् तेजः जगत् भासयते  अखिलम् ।
यत् चन्द्रमसि यत् च अग्नौ तत् तेजः विद्धि मामकम् ॥)
--
भावार्थ :
सूर्य में स्थित जो तेज सम्पूर्ण जगत् को प्रकाशित करता है, जो चन्द्र तथा अग्नि में भी विद्यमान है, उसको तुम मेरा ही (तेज) जानो ।
-- 
अध्याय 17, श्लोक 6,

कर्शयन्तः शरीरस्थं भूतग्राममचेतसः ।
मां चैवान्तःशरीरस्थं तान्विद्ध्यासुरनिश्चयान् ॥
--
(कर्शयन्तः शरीरस्थम् भूतग्रामम् अचेतसः ।
माम् च एव अन्तःशरीरस्थम् तान् विद्धि आसुरनिश्चयान् ॥)
--
भावार्थ :
अपने देहस्थित भूतसमुदाय अर्थात् जीवात्मा को, तथा शरीर में अवस्थित मुझ चैतन्यस्वरूप परमात्मा को भी क्लेश देते हुए, जो कृश करते हैं, उन्हें तुम आसुरस्वभाववाला ही जानो ।
-- 
अध्याय 17, श्लोक 12,

अभिसन्धाय तु फलं दम्भार्थमपि चैव यत् ।
इज्यते भरतश्रेष्ठ तं यज्ञं विद्धि राजसम् ॥
--
(अभिसन्धाय तु फलम् दम्भार्थम् अपि च एव यत् ।
इज्यते भरतश्रेष्ठ तम् यज्ञम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
किन्तु हे भरतश्रेष्ठ अर्जुन! जिस यज्ञ का अनुष्ठान केवल दिखावे (दम्भ) के लिए, या फल को भी दृष्टिगत रखते हुए किया जाता है, उसे तुम राजस जानो ।
-- 
अध्याय 18, श्लोक 20,

सर्वभूतेषु येनैकं भावमव्ययमीक्षते ।
अविभक्तं विभक्तेषु तज्ज्ञानं विद्धि सात्त्विकम् ॥
--
(सर्वभूतेषु येन एकम् भावम् अव्ययम् ईक्षते ।
अविभक्तम् विभक्तेषु तत्-ज्ञानम् विद्धि सात्त्विकम् ॥)
--
भावार्थ :
जिस ज्ञान (के माध्यम) से मनुष्य  सब भूतों में  अविभक्त अर्थात् समान रूप से विद्यमान एक ही अविनाशी परमात्मभाव को देखता है उस ज्ञान को (तुम) सात्त्विक (ज्ञान) जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 21,

पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम् ॥
--
(पृथक्त्वेन तु यत् ज्ञानम् नानाभावान्-पृथक्-विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तत् ज्ञानम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
मनुष्य के उस ज्ञान को, अर्थात् उस बुद्धि को, जिसके द्वारा सभी भूतों (में अवस्थित एकमेव आत्मा) को परस्पर भिन्नता-सहित पृथक्-पृथक् की भाँति ग्रहण किया जाता है, राजसी बुद्धि जानो ।
-- 
’विद्धि’ / ’viddhi’  - know, see, realize,

Chapter 10, śloka 24,

purodhasāṃ ca mukhyaṃ māṃ 
viddhi pārtha bṛhaspatim |
senanānīnāmahaṃ skandaḥ 
sarasāmasmi sāgaraḥ ||
--
(purodhasām ca mukhyam mām 
viddhi pārtha bṛhaspatim |
senānīnām aham skandaḥ 
sarasām asmi sāgaraḥ ||)
--
Meaning :
Of priests, know I AM bṛhaspati (The priest of Indra, the king of Gods) and O partha (arjuna)! Of Generals I AM skanda, while of the water reservoirs, the ocean I AM.
--   
Chapter 10, śloka 27,

uccaiḥśravasamaśvānāṃ 
viddhi māmamṛtodbhavam |
airāvataṃ gajendrāṇāṃ 
narāṇāṃ ca narādhipam ||
--
(uccaiḥśravasam aśvānām 
viddhi mām amṛtodbhavam |
airāvatam gajendrāṇām 
narāṇām ca narādhipam ||)
--
Meaning :
Among horses, know ME  the horse named uccaiḥśravā  who was born along-with nectar, airāvata among the mighty elephants, and king among the men. 
-- 
Chapter 13, śloka 2,

kṣetrajñaṃ cāpi māṃ viddhi 
sarvakṣetreṣu bhārata |
kṣetrakṣetrajñayorjñānaṃ 
yattajjñānaṃ mataṃ mama ||
--
(kṣetrajñam ca api mām viddhi 
sarvakṣetreṣu bhārata |
kṣetrakṣetrajñayoḥ jñānam 
yat tat jñānam mataṃ mama ||)
--
Meaning :
Know Me only O bhārata, (O arjuna!) the One That is the 'kṣetrajña' in all such 'kṣetra-s'. 

Note :
(Thus I AM the One Who knows at the core of heart of all beings. As already explained in the last śloka 1 of this chapter 13, this physical body made of gross and subtle elements is termed 'kṣetra' where-as the indwelling consciousness / the spirit embodied in it, that pervades this body and claims it 'mine' is the 'One' that is termed 'kṣetrajña', the soul / self, that stays associated this from its birth and unto its death. So, 'self' and 'Self' are essentially one and the same Reality.) 
--
Chapter 13, śloka 19,

prakṛtiṃ puruṣaṃ caiva 
viddhyanādī ubhāvapi |
vikārāṃśca guṇāṃścaiva 
viddhi prakṛtisambhavān ||
--
(prakṛtim puruṣam ca eva 
viddhi anādī ubhau api |
vikārām ca guṇān ca eva 
viddhi prakṛtisambhavān ||)
--
Meaning :
Know that both the manifestation (prakṛti) and the consciousness (puruṣa) have no beginning, while deformations / mutations (vikāra) and attributes (guṇa) are born of manifestation (prakṛti) only. 
-- 
Chapter 13, shloka 26,

yāvatsañjāyate kiñcit
sattvaṃ sthāvarajaṅgamam |
kṣetrakṣetrajñasaṃyogāt-
tadviddhi bharatarṣabha ||
--
(yāvat sañjāyate kiñcit 
sattvam sthāvarajaṅgamam |
kṣetrakṣetrajñasaṃyogāt 
tat viddhi bharatarṣabha ||)
--
Meaning :
O bharatarShabha (arjuna) ! Whatever movable or not-moving comes into being and is seen as manifest, Know well, this essence is there because of the contact between the 'known' and the one who knows this 'known'.
--
Chapter 14, śloka 7,

rajo rāgātmakaṃ viddhi 
tṛṣṇāsaṅgasamudbhavam |
tannibadhnāti kaunteya 
karmasaṅgena dehinam ||
--
(rajaḥ rāgātmakam viddhi 
tṛṣṇāsaṅgasamudbhavam |
tat nibadhnāti kaunteya 
karmasaṅgena dehinam ||)
--
Meaning :
Know the rajo-guṇa (passion), that is of the nature of identification, is born of desire and longings for pleasures. And the same (rajo-guṇa) binds the embodied being (soul / jīva) with the action (karma) and the hope of the fruits (karmaphala) of that action (karma)  
-- 
Chapter 14, śloka 8,

tamastvajñānajaṃ viddhi 
mohanaṃ sarvadehinām |
pramādālasyanidrābhis-
tannibadhnāti bhārata ||
--
( tamaḥ tu ajñānajam viddhi 
mohanam sarvadehinām |
pramāda-ālasya-nidrābhiḥ 
tat nibadhnāti bhārata ||)
--
Meaning :
O bhārata (arjuna)! Know well that tamoguṇa, (the attribute of inertia) in all the creatures, is caused by the (inherent) ignorance. And binds the mind through the tendencies (vṛtti-s) of distraction, indolence and drowsiness.
-- 
Chapter 15, śloka 12,

yadādityagataṃ tejo 
jagadbhāsayate:'khilam |
yaccandramasi yaccāgnau 
tattejo viddhi māmakam ||
--
(yat ādityagatam tejaḥ 
jagat bhāsayate  akhilam |
yat candramasi yat ca agnau 
tat tejaḥ viddhi māmakam ||)
--
Meaning :
Know that the brilliance in the sun that illuminates the whole world, and the luster that shines in the moon and in the fire also, is MY very own.
-- 
Chapter 17, śloka 6,

karśayantaḥ śarīrasthaṃ 
bhūtagrāmamacetasaḥ |
māṃ caivāntaḥśarīrasthaṃ 
tānviddhyāsuraniścayān ||
--
(karśayantaḥ śarīrastham 
bhūtagrāmam acetasaḥ |
mām ca eva antaḥśarīrastham 
tān viddhi āsuraniścayān ||)
--
Meaning :
Emaciating one's own being, the elements there-in, and Me (the consciousness) also by means of performing strenuous austerities, know they are of the demonic tendencies. 
-- 
Chapter 17, śloka 12,

abhisandhāya tu phalaṃ 
dambhārthamapi caiva yat |
ijyate bharataśreṣṭha taṃ 
yajñaṃ viddhi rājasam ||
--
(abhisandhāya tu phalam 
dambhārtham api ca eva yat |
ijyate bharataśreṣṭha tam 
yajñam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
The sacrifice (yajña) that is performed only as ostentation, or even with keeping the fruits in sight,  O bharataśreṣṭha arjuna! know it of the rājasa kind. 
-- 
Chapter 18, śloka 20,

sarvabhūteṣu yenaikaṃ 
bhāvamavyayamīkṣate |
avibhaktaṃ vibhakteṣu 
tajjñānaṃ viddhi sāttvikam ||
--
(sarvabhūteṣu yena ekam 
bhāvam avyayam īkṣate |
avibhaktam vibhakteṣu 
tat-jñānam viddhi sāttvikam ||)
--
Meaning :
The wisdom which helps one in realizing the same imperishable and unique principle as the unique undivided divine one whole, as the underlying one that is the support of all  divided into various different forms, is of the sāttvika kind.
--
Chapter 18, śloka 21,

pṛthaktvena tu yajjñānaṃ 
nānābhāvānpṛthagvidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu 
tajjñānaṃ viddhi rājasam ||
--
(pṛthaktvena tu yat jñānam 
nānābhāvān-pṛthak-vidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu 
tat jñānam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
Know that the intellect (in man) which assumes (The One Reality present in) all beings different from one-another, is of the rājasī /  rājas kind.    
--





 
 


आज का श्लोक, ’विद्धि’ / ’viddhi’ -1.

आज का श्लोक,  ’विद्धि’ / ’viddhi’ -.1
____________________________

’विद्धि’ / ’viddhi’  - जानो,
 
अध्याय 2, श्लोक 17,

अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम् ।
विनाशमव्ययास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥
--
(अविनाशि तु तत् विद्धि येन सर्वम् इदम् ततम् ।
विनाशम् अव्ययस्य अस्य न कश्चित् कर्तुम् अर्हति ॥)
--
भावार्थ :
नाशरहित तो (तुम) उसको जानो जिससे यह सम्पूर्ण (दृश्य जगत् एवम् दृष्टा भी) व्याप्त है । स्वरूप से ही अविनाशी इस तत्व का जो सबसे / सबमें व्याप्त है, कोई कर सके, ऐसा सक्षम कोई नहीं है ।
--
अध्याय 3, श्लोक 15,

कर्म ब्रह्मोद्भवं विद्धि ब्रह्माक्षरसमुद्भवम् ।
तस्मात्सर्वगतं ब्रह्म नित्यं यज्ञे प्रतिष्ठितम् ॥
--
(कर्म ब्रह्मोद्भवम् विद्धि ब्रह्म-अक्षरसमुद्भवम् ।
तस्मात् सर्वगतम् ब्रह्म नित्यम् यज्ञे प्रतिष्ठितम् ॥
--
भावार्थ :
यह जान लो कि कर्म का उद्भव ब्रह्म से होता है, जबकि ब्रह्म का (उद्भव), अक्षर (अविनाशी) परमात्मा से । इसलिए सबमें ओत-प्रोत, सबमें अवस्थित, ब्रह्म सदैव यज्ञ में प्रतिष्ठित (भली-भाँति अवस्थित) है ।
--
अध्याय 3, श्लोक 32,

ये त्वेतदभ्यसूयन्तो नानुतिष्ठन्ति मे मतम् ।
सर्वज्ञानविमूढान्स्तान्विद्धि नष्टानचेतसः ॥
--
(ये तु एतत् अभ्यसूयन्तः न अनुतिष्ठन्ति मे मतम् ।
सर्वज्ञान-विमूढान् तान् विद्धि नष्टान् अचेतसः ॥)
--
भावार्थ : जो मनुष्य मुझमें दोष देखते हुए, ईर्ष्या से ग्रस्त होकर मेरे इस मत का अनुसरण नहीं करेंगे, उन सम्पूर्ण ज्ञानों से विमोहित हुई बुद्धिवालों को विनष्ट ही जानो ।
--
अध्याय 3, श्लोक 37,

श्रीभगवानुवाच :
काम एष क्रोध एष रजोगुणसमुद्भवः ।
महाशनो महापाप्मा विद्ध्येनमिह वैरिणम् ॥
--
(कामः एषः क्रोधः एषः रजोगुणसमुद्भवम् ।
महाशनः महापाप्मा विद्धि एनम् इह वैरिणम् ॥)
--
भावार्थ :
श्रीभगवान् ने कहा :
यह काम, यह क्रोध, यह रजोगुण से उत्पन्न होनेवाला, यह बहुत खाने जिसकी भूख कभी शान्त नहीं होती अर्थात् निरन्तर भोग करनेवाला, महापापी अर्थात् महादुष्ट, इसे ही वैरी अर्थात् शत्रु जानो ।
--
अध्याय 4, श्लोक 13,

चातुर्वर्ण्यं मया सृष्टं गुणकर्मविभागशः।
तस्य कर्तारमपि मां विध्यकर्तारमव्ययम् ॥
--
(चातुर्वर्ण्यम् मया सृष्टम् गुणकर्मविभागशः ।
तस्य कर्तारं अपि माम् विद्धि अकर्तारम्-अव्ययम् ॥)
--
भावार्थ :
गुण तथा कर्म के विभाजन के अनुसार चार प्रकार की मूल प्रवृत्तियों का समूह (वर्ण्य), जिनसे समस्त भूत अनायास परिचालित होते हैं, मेरे ही द्वारा रचा गया है । उस समूह का रचनाकार (स्वरूपतः) अकर्ता तथा अव्यय मुझको ही जानो ।
--
अध्याय 4, श्लोक 32,

एवं बहुविधा यज्ञा वितता ब्रह्मणो मुखे ।
कर्मजान्विद्धि तान्सर्वानेवं ज्ञात्वा विमोक्ष्यसे ॥
--
(एवम् बहुविधाः यज्ञाः वितताः ब्रह्मणः मुखे ।
कर्मजान् विद्धि तान् सर्वान् एवम् ज्ञात्वा विमोक्ष्यसे ॥)
--
भावार्थ :
इस प्रकार से जिन विविध और अनेक प्रकार के विविध यज्ञ वेद के मुख से कहे गए हैं, उन सभी का अनुष्ठान मन-बुद्धि, इन्द्रिय, तथा शरीर के माध्यम से, अर्थात् ’कर्म’ से ही पूर्ण होता है, यह जानने पर तुम (कर्म एवं कर्म-बन्धन) से छूट जाओगे ।
--
अध्याय 4, श्लोक 34,

द्विद्धि प्रणिपातेन परिप्रश्नेन सेवया ।
उपदेक्ष्यन्ति ते ज्ञानं ज्ञानिनस्तत्त्वदर्शिनः ॥
--
(तत् विद्धि प्रणिपातेन परिप्रश्नेन सेवया ।
उपदेक्ष्यन्ति ते ज्ञानम् ज्ञानिनः तत्त्वदर्शिनः ॥)
--
भावार्थ :
उस ब्रह्म (के तत्त्व) को जानने के लिए तत्त्वदर्शी ज्ञानियों के पास जाओ, उन्हें विधिपूर्वक नमस्कार कर नम्रता से उनकी सेवा द्वारा उन्हें प्रसन्न कर सम्यक् रीति से प्रश्न करते हुए  उसे जानो । वे तुम्हें ज्ञान (की प्राप्ति के लिए) उचित उपदेश देंगे ।
--
अध्याय 6, श्लोक 2,

यं सन्न्यासमिति प्राहुर्योगं तं विद्धि पाण्डव ।
न ह्यसंन्यस्तसङ्कल्पो योगी भवति कश्चन ॥
--
(यम् सन्न्यासम् इति प्राहुः योगम् तम् विद्धि पाण्डव ।
न हि असन्न्यस्तसङ्कल्पः योगी भवति कश्चन ॥)
--
भावार्थ :
जिसे संन्यास कहा जाता है तुम उसे ही योग जानो , क्योंकि संकल्पों का त्याग किए बिना कोई भी मनुष्य योगी नहीं होता ।
--
अध्याय 7, श्लोक 5,
अपरेयमितस्त्वन्यां प्रकृतिं विद्धि मे पराम् ।
जीवभूतं महाबाहो ययेदं धार्यते जगत् ॥
--
(अपरा इयम् इतः तु अन्याम् प्रकृतिम् विद्धि मे पराम् ।
जीवभूताम् महाबाहो यया इदम् धार्यते जगत् ॥)
--
भावार्थ :
(इस अध्याय के गत श्लोक 4 में भगवान् की अष्टधा (जड) प्रकृति के बारे में कहा गया ।)
इस अष्टधा अपरा से अन्य जीवभूता (चेतन) प्रकृति को जिसके माध्यम से इस सम्पूर्ण जगत् को धारण किया जाता है, हे महाबाहु (अर्जुन)! मेरी परा प्रकृति जानो ।
--
टिप्पणी :
गत श्लोक में भगवान् श्रीकृष्ण ने अपनी अपरा (जड) प्रकृति के आठ तत्वों (भूमि / पृथ्वी, आप / जल, अनल / अग्नि, वायु, आकाश, मन, बुद्धि तथा अहंकार से बनी) का वर्णन किया । प्रस्तुत श्लोक 5 में पुनः उस जड प्रकृति से अन्य अपनी चेतन-प्रकृति / जीव-समष्टि का वर्णन परा प्रकृति कहकर किया ।
--

अध्याय 7, श्लोक 10.

बीजं मां सर्वभूतानां विद्धि पार्थ सनातनम् ।
बुद्धिर्बुद्धिमतामस्मि तेजस्तेजस्विनामहम् ॥
--
(बीजम् माम् सर्वभूतानाम् विद्धि पार्थ सनातनम् ।
बुद्धिः बुद्धिमताम् अस्मि तेजः तेजस्विनाम् अहम् ॥)
--
भावार्थ : हे पार्थ (अर्जुन) ! समस्त भूतों का सनातन बीज मुझको ही जानो । बुद्धिवान् पुरुषों में जो बुद्धि है, वह हूँ, तथा तेजस्वियों में जो तेज है, वह मैं ।
--
अध्याय 7, श्लोक 12,

ये चैव सात्त्विका भावा राजसास्तामसाश्च ये ।
मत्त एवेति तान्विद्धि न त्वहं तेषु ते मयि ॥
--
(ये च एव सात्त्विकाः भावाः राजसाः तामसाः च ये ।
मत्तः एव इति तान् विद्धि न तु अहम् तेषु ते मयि ॥
--
भावार्थ :
परमात्मा विशुद्ध चैतन्य मात्र है, उसमें ’अस्मि’ की भावना तक नहीं है । इस दृष्टि से जीव भी वही है । किन्तु किसी देह-विशेष में व्यक्त हुआ वही चैतन्य, देह के नाम-रूप से अपने पृथक् होने का विचार कर लेता है । और तब भी उसे यह स्पष्ट नहीं होता कि इस ’पृथक्’ सत्ता के रूप में वह क्या है ।’जानना’ और ’होना’ ’चित्’ और ’सत्’ तब भी उसके लिए स्वतःप्रमाणित सत्य होते हैं, जबकि यह ’पृथक्-ता’ का विचार मस्तिष्क में उत्पन्न हुआ अन्य विचारों की तरह का ही एक विचार ही होता है । किन्तु इस अर्थ में यह शेष सभी विचारों से भिन्न होता है कि यह दूसरे सभी विचारों की पृष्ठभूमि में सतत् बना रहता है । यद्यपि निद्रावस्था में यह ’पृथक्-ता’ का विचार दूसरे सभी की तरह ही विलीन हो जाता है और ’चित्’ और ’सत्’ यथावत् तब भी अविच्छिन्न रहते हैं । क्योंकि निद्रा टूटने पर दूसरे विचार, और उनकी पृष्ठभूमि में विद्यमान ’पृथक्-ता’ पुनः आ धमकते हैं, जबकि उनके अभाव में निद्रा की गहरी अवस्था में भी मनुष्य मात्र को किसी अद्भुत् आनन्द की अनुभूति अवश्य होती है । संक्षेप में कहें तो गहरी निद्रा में ’चित्’, ’सत्’ और ’आनन्द’ भी प्रत्यक्ष ही जाने जाते हैं । हाँ यह अवश्य है कि ’विचार’ की भाषा में उनका वर्णन नहीं किया जा सकता । किन्तु इस तथ्य पर ध्यान देने से कि ’चित्’ ’सत्’ और ’आनन्द’ ही वस्तुतः पृथक्-ता की भावना की भी आधारभूत पृष्ठभूमि है, और हमारा चित्त कभी कभी अनायास ही इस आधारभूत पृष्ठभूमि को जागृत अवस्था में भी छू लेता है, हम उसे उस परमात्मा की तरह देख सकते हैं जिसका वर्णन उपरोक्त श्लोक में भगवान् श्रीकृष्ण ने ’अहम्’ नाम देकर किया है ।
वे संस्कृत व्याकरण के ’उत्तम पुरुष’ एकवचन ’अहम्’ शब्द का प्रयोग करते हैं, जिसमें सात्त्विक राजस और तामस सारे भाव उठते-गिरते रहते हैं वे पुनः स्पष्ट करते हैं :
ये जो भी सात्त्विक, और ये जो राजस और तामस भाव हैं, वे उनका उद्भव मुझसे ही होता है, उन्हें इस तरह से जानो । और मैं उनमें नहीं हूँ बल्कि वे ही मुझमें हैं । प्रथम दृष्टि में इस वक्तव्य में विरोधाभास दिखलाई देगा किन्तु जब हम ’परमात्मा’ का अर्थ ’चित्’ ’सत्’ और आनन्द रूपी अविकारी सत्ता समझें और उसे ’अहम्’ कहें तो हम ’उत्तम पुरुष’ / ’पुरुषोत्तम’ का मर्म अवश्य देख लेंगे । वास्तव में अहम् एवम् अहंकार दोनों भिन्न तत्त्वों के नाम हैं । अहंकार सदैव सीमित और खण्डित होता है, ’अहम्’ सदा असीमित, अखण्ड, और ....।
--

’विद्धि’ / ’viddhi’  - know, see, realize,

Chapter 2, śloka 17,

avināśi tu tadviddhi 
yena sarvamidaṃ tatam |
vināśamavyayāsya
na kaścitkartumarhati ||
--
(avināśi tu tat viddhi 
yena sarvam idam tatam |
vināśam avyayasya asya
na kaścit kartum arhati ||)
--
Meaning :
Know that, That (brahman), Which is imperishable pervades all this universe. No one is capable to destroy this imperishable principle, (Brahman).
--
Chapter 3, śloka 15,

karma brahmodbhavaṃ viddhi 
brahmākṣarasamudbhavam |
tasmātsarvagataṃ brahma
nityaṃ yajñe pratiṣṭhitam ||
--
(karma brahmodbhavam viddhi 
brahma-akṣarasamudbhavam |
tasmātsarvagatam brahma
nityam yajñe pratiṣṭhitam ||
--
Meaning :
Know well, actions (karma) originate from Brahman (Totality / Whole), while Brahman (manifest / phenomenon)  from The Imperishable (Noumenon). Therefore all-pervading Brahman is present in sacrifice (yajña) always.
--
Chapter 3, śloka 32,

ye tvetadabhyasūyanto
nānutiṣṭhanti me matam |
sarvajñānavimūḍhānstān
viddhi naṣṭānacetasaḥ ||
--
(ye tu etat abhyasūyantaḥ
na anutiṣṭhanti me matam |
sarvajñāna-vimūḍhān tān
viddhi naṣṭān acetasaḥ ||)
--
Meaning :
Those who doubt Me and because of their disliking for Me, don't follow this teaching, even if they have all knowledge(s), that knowledge(s) will delude them even more, and they will be simply ruined.
--
Chapter 3, śloka 37,

śrībhagavānuvāca :

kāma eṣa krodha eṣa
rajoguṇasamudbhavaḥ |
mahāśano mahāpāpmā
viddhyenamiha vairiṇam ||
--
(kāmaḥ eṣaḥ krodhaḥ eṣaḥ
rajoguṇasamudbhavam |
mahāśanaḥ mahāpāpmā
viddhi enam iha vairiṇam ||)
--
Meaning :
Know this lust, this anger which is ever so hungry and is never satiated, is the great sinner, is the enemy, that arises from rajoguṇa.
--
Chapter 4, śloka 13,

cāturvarṇyaṃ mayā sṛṣṭaṃ
guṇakarmavibhāgaśaḥ|
tasya kartāramapi māṃ
vidhyakartāramavyayam ||
--
(cāturvarṇyam mayā sṛṣṭam
guṇakarmavibhāgaśaḥ |
tasya kartāraṃ api mām
viddhi akartāram-avyayam ||)
--
Meaning :
According to the innate nature and tendencies for action of man, I have created the four-fold order in this world. Even though I AM the Imperishable, and the Creator of them, know for certain I AM as such ever, the non-doer.  
--
Chapter 4, śloka 32,

evaṃ bahuvidhā yajñā
vitatā brahmaṇo mukhe |
karmajānviddhi tānsarvan-
evaṃ jñātvā vimokṣyase ||
--
(evam bahuvidhāḥ yajñāḥ
vitatāḥ brahmaṇaḥ mukhe |
karmajān viddhi tān sarvān
evam jñātvā vimokṣyase ||)
--
Meaning :
In this way veda described many different kinds of sacrifices / 'yajña-s', that are performed only with the help of action (karma) through body, heart and mind, and intellect, knowing this, you shall be liberated (from the bondage of ’karma’ and ’karma-bandhana’).
--      
Chapter 4, śloka 34,

tadviddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā |
upadekṣyanti te jñānaṃ
jñāninastattvadarśinaḥ ||
--
(tat viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā |
upadekṣyanti te jñānam
jñāninaḥ tattvadarśinaḥ ||)
--
Meaning :
Know / grasp 'That' (Reality / Brahman) by means of serving them with due respect and honor, and questioning them properly about the Reality . And they, -those who have themselves Realized the same, will point out the way to This (Reality) for you,
--
Chapter 6, śloka 2,

yaṃ sannyāsamiti prāhur-
yogaṃ taṃ viddhi pāṇḍava |
na hyasaṃnyastasaṅkalpo
yogī bhavati kaścana ||
--
(yam sannyāsam iti prāhuḥ
yogam tam viddhi pāṇḍava |
na hi asannyastasaṅkalpaḥ
yogī bhavati kaścana ||)
--
Meaning :
What is described as sannyāsa, Renunciation, know well that yoga is the same, O pāṇḍava! (arjuna)! No one can be a yogī without first having relinquished the mode of will prompted by desire
(saṅkalpa-vṛtti).
--

Chapter 7, śloka 5,

apareyamitastvanyāṃ
prakṛtiṃ viddhi me parām |
jīvabhūtaṃ mahābāho
yayedaṃ dhāryate jagat ||
--
(aparā iyam itaḥ tu anyām
prakṛtim viddhi me parām |
jīvabhūtām mahābāho
yayā idam dhāryate jagat ||)
--
Meaning :
(In the previous śloka 4, śrīkṛṣṇa described the eight-fold prakṛti (that is composed of the earth / pṛthvī, water / āpa / jala, fire (agni), air, ether, mind (mana), intellect (buddhi), and ego) as the aparā aṣṭadhā (jaḍa) prakṛti of The Supreme Being / Reality.)
In comparison, there is yet another kind of  parā prakṛti  of The Supreme Being / Reality  that is of the nature of pure consciousness only and is the totality cetana-prakṛti / jīva-samaṣṭi of all conscious beings. And the universe is part of and supported by this another kind of parā prakṛti  of the Lord.
Note :
The Lord, The Supreme is even beyond this cetana-prakṛti, He is The Intelligence, and beyond the grasp of the mind / intellect of man.
--
Chapter 7, śloka 10,

bījaṃ māṃ sarvabhūtānāṃ
viddhi pārtha sanātanam |
buddhirbuddhimatāmasmi
tejastejasvināmaham ||
--
(bījam mām sarvabhūtānām
viddhi pārtha sanātanam |
buddhiḥ buddhimatām asmi
tejaḥ tejasvinām aham ||)
--
Meaning :
O pārtha (arjuna) ! Know Me the seed eternal, of all being, and Know, I AM the intellect in all those who have discretion and thought, the brilliance who have acumen of mind.
--
Chapter 7, śloka 12,

ye caiva sāttvikā bhāvā
rājasāstāmasāśca ye |
matta eveti tānviddhi 
na tvahaṃ teṣu te mayi ||
--
(ye ca eva sāttvikāḥ bhāvāḥ
rājasāḥ tāmasāḥ ca ye |
mattaḥ eva iti tān viddhi 
na tu aham teṣu te mayi ||
--
Meaning :
These tendencies of sAttvika (of harmony, peace and light ), of rAjasa (passion, restlessness, confusion), and also tAmasa (indolence, inertia, ignorance and darkness) of mind though all they have their emergence from ME; know well, They  are in ME, and not I, in them.
--
There is a ground where-from and wherein these tendencies emerge, express them-self and dissolve again and again. That ground is 'consciousness' which is devoid of even the 'I'-sense of being 'some-one'. This 'I'-sense, -of being 'some-one' is a thought and inference on the part of intellect (the faculty of brain). This 'I'-sense, intellect and tendencies keep rising and setting, but the ground neither rises nor sets. This ground is The timeless consciousness, undivided, unlimited, while the 'person', a bundle of memories associated with and caught together in 'I'-sense is always a person, limited in a specific body, time and space. Knowing thus ...
--

Thursday, August 28, 2014

आज का श्लोक, ’विद्मः’ / ’vidmaḥ’

आज का श्लोक, ’विद्मः’ / ’vidmaḥ’
___________________________

’विद्मः’ / ’vidmaḥ’ - (हम) जानते हैं कि,

अध्याय 2, श्लोक 6,
--
न चैतविद्मः कतरन्नो गरीयो यद्वा जयेम यदि वा नो जयेयुः ।
यानेव हत्वा न जिजीविषामस्तेऽवस्थिताः प्रमुखे धार्तराष्ट्राः ॥
--
(न च एतत् विद्मः कतरन् नः गरीयः यत् वा जयेम यदि वा नो जयेयुः ।
यान् एव हत्वा न जिजीविषामः ते अवस्थिताः प्रमुखे धार्तराष्ट्राः ॥)
--
भावार्थ :
हमें तो यह भी निश्चय नहीं कि हमारे सम्मुख अवस्थित जिन धार्तराष्ट्रों (धृतराष्ट्रपुत्रों) को मरकर हम जीना भी न चाहेंगे, युद्ध में हम उन्हें जीतेंगे, या वे ही हमको, और न इस बात का निश्चय है कि दोनों संभावनाओं में से कौन सी गरिमायुक्त है ।
--
’विद्मः’ / ’vidmaḥ’ - we do know,

Chapter 2, śloka 6,

na caitavidmaḥ kataranno garīyo
yadvā jayema yadi vā no jayeyuḥ |
yāneva hatvā na jijīviṣāmas-
te:'vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ ||
--
(na ca etat vidmaḥ kataran naḥ garīyaḥ
yat vā jayema yadi vā no jayeyuḥ |
yān eva hatvā na jijīviṣāmaḥ
te avasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ ||)
--
Meaning :
While killing these very people, the sons of dhṛtarāṣṭra, who are opposite to us on this battle-field, we don't even know whether we shall win over them, or they on us. We also don't know which one of these two possibilities is the better...
--

आज का श्लोक, ’विद्यते’ / ’vidyate’

आज का श्लोक, ’विद्यते’ / ’vidyate’
____________________________

’विद्यते’ / ’vidyate’ - होता है, है, का अस्तित्व है,

अध्याय 2, श्लोक 16,

नासतो विद्यते भावो नाभावो विद्यते सतः ।
उभयोरपि दृष्टोऽन्तस्त्वनयोस्तत्त्वदर्शिभिः ॥
--
(न असतः विद्यते भावः न अभावः विद्यते सतः ।
उभयोः अपि दृष्टः अन्तः अनयोः तत्त्वदर्शिभिः ॥)
--
भावार्थ :
न तो असत् की विद्यमानता है, और न सत् की अविद्यमानता । तत्त्वदर्शियों द्वारा उन दोनों (असत् और सत्) का भी यथार्थ रूप इस प्रकार से देखा जाता है ।
--
टिप्पणी : ’असत्’ का अर्थ है ’प्रतीति’, ’सत्’ का अर्थ है, आधारभूत मूल स्थिर वस्तु । सभी प्रतीतियों के मूल में वह चेतना जो प्रतीति के परिवर्तन के दौरान स्थिर और अपरिवर्तित होती है, ’सत्’ है, इसलिए ’असत्’ की उपस्थिति केवल प्रतीति है, जिसकी सत्यता सदा संदिग्ध है, और जान लेने पर तो वह भी चित्त के ’संकल्प’ के अतिरिक्त और कुछ नहीं है ऐसा ’देखा’ जाता है । इसी प्रकार से ’दृष्टा’ या ’देखनेवाले तत्व’ अर्थात् ’चेतना’ का अबाध अस्तित्व स्व-प्रमाणित सत्यता है, जिस पर सन्देह तक नहीं किया जा सकता क्योंकि तब सन्देह जिसे है, उसका अस्तित्व स्वीकार करना ही होगा ।
--
 अध्याय  2, श्लोक 31,
--
स्वधर्ममपि चावेक्ष्य न विकम्पितुमर्हसि ।
धर्म्याद्धि युद्धाच्छ्रेयोऽन्यत्क्षत्रियस्य न विद्यते
--
(स्वधर्मम्-अपि च-अवेक्ष्य न विकम्पितुम्-अर्हसि ।
धर्म्यात्-हि युद्धात्-श्रेयः अन्यत् क्षत्रियस्य न विद्यते ॥)
--

भावार्थ : तुम्हारे अपने निज क्षत्रिय-धर्म की दृष्टि को ध्यान में रखते हुए भी, तुम्हें भय से व्याकुल नहीं होना चाहिए । क्योंकि क्षत्रिय के लिए धर्मानुकूल प्राप्त हुए युद्ध से बढ़कर अधिक श्रेयस्कर दूसरा कोई अवसर नहीं हो सकता ।
--
अध्याय 2, श्लोक 40,

न इहाभिक्रमनाशोऽस्ति प्रत्यवायो न विद्यते
स्वल्पमप्यस्य धर्मस्य त्रायते महतो भयात् ॥
--
(न इह अभिक्रमनाशः अस्ति प्रत्यवायः न विद्यते
स्वल्पम् अपि अस्य धर्मस्य त्रायते महतः भयात् ॥)
--
भावार्थ :
इस (योगमार्ग में) एक बार प्रवृत्त हो जाने पर, यह क्रम कभी नष्ट नहीं होता अर्थात् अनवरत चलता है, इसमें बाधाएँ नहीं आतीं, और इस धर्म (क्रम) का थोड़ा सा भी स्पर्श, महान् से महान् भय से भी रक्षा करता है ।
-- 
अध्याय 3, श्लोक 17,
--
यस्त्वात्मरतिरेव स्यादात्मतृप्तश्च मानवः ।
आत्मन्येव च सन्तुष्टस्तस्य कार्यं न विद्यते
--
(यः तु आत्मरतिः एव स्यात्-आत्मतृप्तः च मानवः ।
आत्मनि-एव च सन्तुष्टः तस्य कार्यम् न विद्यते ॥)
--
भावार्थ :
परंतु जो मनुष्य (आत्मा को जानकर) आत्मा में ही रमण करता है, और आत्मा में ही तृप्त एवं सन्तुष्ट हो जाता है, उसके लिए कोई कर्तव्य शेष नहीं रह जाता ।
--
अध्याय 4, श्लोक 38,
--
न हि ज्ञानेन सदृशं पवित्रमिह विद्यते
तत्स्वयं योगसंसिद्धः कालेनात्मनि विन्दति ॥
--
(न हि ज्ञानेन सदृशं पवित्रमिह विद्यते
तत् स्वयम् योगसंसिद्धः कालेनात्मनि विन्दति ॥)
--
भावार्थ :
इसमें सन्देह नहीं, कि जिसे मनुष्य सदा ही योगाभ्यास की पूर्णता में स्वयं अपनी ही आत्मा मे  पा लिया करता है, उस ज्ञान जैसा पावनकारी और दूसरा कुछ इस संसार में नहीं है ।
--
अध्याय 6, श्लोक 40,
श्रीभगवानुवाच :

पार्थ नैवेह नामुत्र विनाशस्तस्य विद्यते
न हि कल्याणकृत्कश्चिद्दुर्गतिं तात गच्छति ॥ 
--
(पार्थ न एव इह न अमुत्र विनाशः तस्य विद्यते
न हि कल्याणकृत् कश्चित् दुर्गतिम् तात गच्छति ॥)
--
भावार्थ : 
भगवान् श्रीकृष्ण बोले :
हे पार्थ (अर्जुन) ! उस मनुष्य का न तो यहाँ (इस लोक में) और न ही वहाँ (उस लोक में, मृत्यु हो जाने के अनन्तर भी), क्षति / विनाश होता है । (श्लोक 37 में पूछे गए प्रश्न के सन्दर्भ में), हे तात (अर्जुन)! अपने आत्मोद्धार हेतु योग में श्रद्धापूर्वकसंलग्नचित्त कोई भी मनुष्य कभी दुर्गति को नहीं प्राप्त होता ।   
-- 
अध्याय 8, श्लोक 16,
आब्रह्मभुवनाल्लोकाः पुनरावर्तिनोऽर्जुन ।
मामुपेत्य तु कौन्तेय पुनर्जन्म न विद्यते
--
(आब्रह्म-भुवनात् लोकाः पुनरावर्तिनः अर्जुन ।
माम् उपेत्य तु कौन्तेय पुनर्जन्म न विद्यते ॥)
--
भावार्थ :
हे अर्जुन! ब्रह्म सहित, समस्त ही लोक (अर्थात् छोटे-बड़े सभी) बारम्बार प्रकट और अप्रकट हुआ करते हैं, किन्तु हे कौन्तेय (अर्जुन)! मुझे प्राप्त हो जाने के बाद ऐसा पुनः पुनः आवागमन फिर नहीं होता ।   
-- 
अध्याय 16, श्लोक 7,

प्रवृत्तिं च निवृत्तिं च जना न विदुरासुराः ।
न शौचं नापि चाचारो न सत्यं तेषु विद्यते
--
(प्रवृत्तिम् च निवृत्तिम् च जनाः न विदुः आसुराः ।
न शौचम् न च आचारः न सत्यम् तेषु विद्यते ॥)
--
भावार्थ :
आसुरी प्रवृत्ति की प्रबलता जिनमें होती है, वे न तो यह जानते हैं कि (विषयों में) मन की प्रवृत्ति क्यों और कैसे होती है, और न ही यह, कि (विषयों से) मन की निवृत्ति क्यों और कैसे होती है । न तो वे शुचिता / अशुचिता क्या है, इसे जानते हैं न सदाचरण, और न ही उनमें सत्य के लिए कोई महत्व-बुद्धि होती है ।  
-- 
’विद्यते’ / ’vidyate’ - has existence, exists, occurs,
Chapter 2, śloka 16,

nāsato vidyate bhāvo 
nābhāvo vidyate sataḥ |
ubhayorapi dṛṣṭo:'ntast-
vanayostattvadarśibhiḥ ||
--
(na asataḥ vidyate bhāvaḥ 
na abhāvaḥ vidyate sataḥ |
ubhayoḥ api dṛṣṭaḥ antaḥ 
anayoḥ tattvadarśibhiḥ ||)
--
Meaning :
Unreality (asat) has no existence while Reality (sat) has no absence. The truth of both has been realized / known explicitly by those, who have known the essence of the two. 
-- 
Note : This Reality is for ever, eternal, where-in and where-from all manifestation emerges out and returns to.
--
Chapter 2, śloka 31,

svadharmamapi cāvekṣya 
na vikampitumarhasi |
dharmyāddhi yuddhācchreyo
:'nyatkṣatriyasya na vidyate ||
--
(svadharmam-api ca-avekṣya 
na vikampitum-arhasi |
dharmyāt-hi yuddhāt-śreyaḥ 
anyat kṣatriyasya na vidyate ||)
--
Meaning :
Even if you look from the perspective of your own way of 'dharma', you need not get perturbed. Because, such a war for a noble cause, (that has been imposed upon you) is in perfect harmony with your own path of 'dharma'.
-- 
Chapter 2, śloka 40,

na ihābhikramanāśo:'sti 
pratyavāyo na vidyate |
svalpamapyasya dharmasya 
trāyate mahato bhayāt ||
--
(na iha abhikramanāśaḥ asti 
pratyavāyaḥ na vidyate |
svalpam api asya dharmasya 
trāyate mahataḥ bhayāt ||)
--
Meaning :
In this venture (way of yoga), there is no failure, once began, there is no obstruction to it, unhindered it keeps on prospering, and practicing it even a bit, saves one from the greatest danger.
-- 
Chapter 3, śloka 17,
--
yastvātmaratireva syā-
dātmatṛptaśca mānavaḥ |
ātmanyeva ca santuṣṭa-
stasya kāryaṃ na vidyate ||
--
(yaḥ tu ātmaratiḥ eva syāt
ātmatṛptaḥ ca mānavaḥ |
ātmani-eva ca santuṣṭaḥ 
tasya kāryam na vidyate ||)
--
Meaning :
But a man, who has realized the 'Self' once and for all, delights in the Self, derives satisfaction in the Self only, and firmly abides in the Self', has nothing what-so-ever else to obtain, no more a duty to perform.
--  
Chapter 4, śloka 38,

na hi jñānena sadṛśaṃ 
pavitramiha vidyate |
tatsvayaṃ yogasaṃsiddhaḥ 
kālenātmani vindati ||
--
(na hi jñānena sadṛśaṃ 
pavitramiha vidyate |
tat svayam yogasaṃsiddhaḥ 
kālenātmani vindati ||)
--
Meaning:
Here in the whole world, there is nothing else as much powerful as the wisdom, that purifies the mind. Over the passage of time, this wisdom is revealed to one, who has pursued over this path of Yoga earnestly and sincerely.
--
Chapter 6, śloka 40,

śrībhagavānuvāca :

pārtha naiveha nāmutra 
vināśastasya vidyate |
na hi kalyāṇakṛtkaścid-
durgatiṃ tāta gacchati ||
--
(pārtha na eva iha na amutra 
vināśaḥ tasya vidyate |
na hi kalyāṇakṛt kaścit 
durgatim tāta gacchati ||)
--
Meaning :
bhagavān śrīkṛṣṇa says : pārtha (arjuna) ! No one, here (in this life) or in the world next (the life here-after), who is earnestly engaged in making efforts for his ultimate good ( kalyāṇa), is destroyed. O tāta (arjuna)!  
Such a man never meets adversities on the path of yoga. 
--

Chapter 8, śloka 16,

ābrahmabhuvanāllokāḥ 
punarāvartino:'rjuna |
māmupetya tu kaunteya 
punarjanma na vidyate ||
--
(ābrahma-bhuvanāt lokāḥ 
punarāvartinaḥ arjuna |
mām upetya tu kaunteya 
punarjanma na vidyate ||)
--
Meaning :
arjuna! Beginning with Brahma (The Supreme manifest form), all existent forms undergo cycles of manifestation and dissolution, but O kaunteya (arjuna)! Having attained ME, there is no rebirth (such repetetion) any more. 
-- 
Chapter 16, śloka 7,

pravṛttiṃ ca nivṛttiṃ ca 
janā na vidurāsurāḥ |
na śaucaṃ nāpi cācāro 
na satyaṃ teṣu vidyate ||
--
(pravṛttim ca nivṛttim 
ca janāḥ na viduḥ āsurāḥ |
na śaucam na ca ācāraḥ 
na satyam teṣu vidyate ||)
--
Meaning :
Those having evil propensities (āsurī pravṛtti) of mind, neither know how and why the mind gets caught in the different modes and tendencies, and how and why it becomes free from them. They don't know what is the purity and clarity of actions and purpose, they neither observe a way of good conduct, nor have inclination and attention towards truth. 
--