आज का श्लोक, ’वेत्ति’ / ’vetti’
_________________________
’वेत्ति’ / ’vetti’ - जानता / जानती है,
अध्याय 2, श्लोक 19,
य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते ॥
--
(य एनम् वेत्ति हन्तारम् यः च ऐनम् मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतः न अयम् हन्ति न हन्यते ॥)
--
भावार्थ :
जो इस (आत्मा) को मारनेवाला मानता है, तथा जो इस (आत्मा) को मारा जानेवाला मानता है, वे दोनों यह नहीं जानते कि यह (आत्मा) न तो किसी को मारती है, और न ही इस (आत्मा) को कोई मार सकता है।
--
अध्याय 4, श्लोक 9,
जन्म कर्म च मे दिव्यमेवं यो वेत्ति तत्त्वतः ।
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म नैति मामेति सोऽर्जुन ॥
--
(जन्म कर्म च मे दिव्यम् एवम् यः वेत्ति तत्त्वतः ।
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म न एति माम् एति सः अर्जुन ॥)
--
भावार्थ :
जो तत्त्वतः यह जानता है कि मेरा जन्म तथा कर्म दिव्य (अर्थात् चकित कर देनेवाला, निर्मल और अलौकिक) है, वह देह को त्यागने के पश्चात् पुनः जन्म नहीं लेता, क्योंकि वह तो मुझमें ही समाविष्ट हो जाता है ।
--
अध्याय 6, श्लोक 21,
सुखमात्यन्तिकं यत्तद्बुद्धिग्राह्यमतीन्द्रियम् ।
वेत्ति यत्र न चैवायं स्थितश्चलति तत्त्वतः ॥
--
(सुखम् आत्यन्तिकम् यत् तत् बुद्धिग्राह्यम् अतीन्द्रियम् ।
वेत्ति यत्र न च एव अयम् स्थितः चलति तत्त्वतः ॥)
--
भावार्थ :
आत्मा के स्वरूप का केवल शुद्ध हुई सूक्ष्म बुद्धि से ग्रहण किए जा सकनेवाला जो आत्यन्तिक अतीन्द्रिय सुख है, उसे तत्त्वतः जानता हुआ जो उससे विचलित नहीं होता, और उसमें ही स्थिर रहता है ।
--
अध्याय 7, श्लोक 3,
मनुष्याणां सहस्रेषु कश्चिद्यतति सिद्धये ।
यततामपि सिद्धानां कश्चिन्मां वेत्ति तत्त्वतः ॥
--
(मनुष्याणाम् सहस्रेषु कश्चित् यतति सिद्धये ।
यतताम् अपि सिद्धानाम् कश्चित् माम् वेत्ति तत्त्वतः ॥)
--
भावार्थ :
सहस्रों मनुष्यों में कोई एक ही वास्तविक जिज्ञासु होता है, और तत्व को जानने के लिए यत्न किया करता है । ऐसे जिज्ञासुओं में से जो तत्त्व को जान लेते हैं, और सिद्ध कहे जाते हैं उनमें से भी कोई कोई ही मुझे तत्त्व से भी जानता है ।
--
अध्याय 10, श्लोक 3,
यो मामजमनादिं च वेत्ति लोकमहेश्वरम् ।
असम्मूढः स मर्त्येषु सर्वपापैः प्रमुच्यते ॥
--
(यः माम् अजम् अनादि च वेत्ति लोकमहेश्वरम् ।
असम्मूढः सः मर्त्येषु सर्वपापैः प्रमुच्यते ॥
--
भावार्थ :
जो मुझ जन्म-रहित, अनादि तथा लोकों के परमेश्वर को तत्वतः जानता है, ऐसा निर्दोष बुद्धियुक्त मनुष्य समस्त पापों से मुक्त हो जाता है ।
--
अध्याय 10, श्लोक 7,
--
एतां विभूतिं योगं च मम यो वेत्ति तत्त्वतः ।
सोऽविकम्पेन योगेन युज्यते नात्र संशयः ॥
--
(एताम् विभूतिम् योगम् च मम यः वेत्ति तत्त्वतः ।
सः अविकम्पेन योगेन युज्यते न अत्र संशयः ॥)
--
भावार्थ :
जो पुरुष मेरी परमैश्वर्यरूपी विभूति तथा योग(-सामर्थ्य) को, इन्हें तत्त्वतः जानता है, वह अविकम्पित अचल भक्तियोग से युक्त हो जाता है, इस बारे में संशय नहीं ।
--
अध्याय 13, श्लोक 1,
श्रीभगवानुवाच :
इदं शरीरं कौन्तेय क्षेत्रमित्यभिधीयते ।
एतद्यो वेत्ति तं प्राहुः क्षेत्रज्ञ इति तद्विदः ॥
--
(इदम् शरीरम् कौन्तेय क्षेत्रम् इति अभिधीयते ।
एतत् यः वेत्ति तम् प्राहुः क्षेत्रज्ञः इति तत्-विदः ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण बोले -
हे कौन्तेय (अर्जुन) ! इस पञ्चभौतिक शरीर को ’क्षेत्र’ कहा जाता है । और जो इस शरीर का जाननेवाला है, उसे तत्वविद् ’क्षेत्रज्ञ’ कहते हैं ।
--
टिप्पणी :
स्पष्ट है कि शरीर अपने-आपको जानता है या नहीं, यह प्रश्न उठाने पर शरीर की अपनी स्वतन्त्र चेतन-सत्ता को स्वीकार करना होगा, और फिर अपने-आपको उस सत्ता से भिन्न एक और स्वतन्त्र चेतन सत्ता मानना होगा । इस प्रकार हम एक अन्तहीन विभ्रम में पड़ जाते हैं । किन्तु अपने-आप के एक चेतन सत्ता होने में न तो कोई सन्देह किया जा सकता है, न किसी तर्क या अनुभव से इसे असत्य सिद्ध किया जा सकता है ।
इस प्रकार से शरीर को जाननेवाली किन्तु उससे स्वतन्त्र चेतन सत्ता ही शरीर को (और शरीर जिस जगत् में है उसको भी) जानती है । शरीर को 'क्षेत्र' कहा गया है तथा यह ’जाननेवाला’ तत्व / चेतना ही क्षेत्रज्ञ कहा जाता है ।
--
अध्याय 14, श्लोक 19,
नान्यं गुणेभ्यः कर्तारं यदा द्रष्टानुपश्यति ।
गुणेभ्यश्च परं वेत्ति मद्भावं सोऽधिगच्छति ॥
--
(न अन्यम् गुणेभ्यः कर्तारम् यदा द्रष्ट अनुपश्यति ।
गुणेभ्यः च परं वेत्ति मद्भावम् सः अधिगच्छति ॥)
--
भावार्थ :
जब मनुष्य समष्टि चेतन में एकीभाव से स्थित हो जाता है, अर्थात् मन, बुद्धि, स्मृति और ’मैं’-भावना से नितांत अछूता होकर देखता है कि गुणों के सिवा दूसरा कुछ नहीं है जिसे ’कर्ता’ कहा जा सके, तब वह उन गुणों से परे अवस्थित मेरे (अपने-आपके) स्वरूप को जान लेता है और उसमें अधिष्ठित हो जाता है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 21,
पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम् ॥
--
(पृथक्त्वेन तु यत् ज्ञानम् नानाभावान्-पृथक्-विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तत् ज्ञानम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
मनुष्य के उस ज्ञान को, अर्थात् उस बुद्धि को, जिसके द्वारा सभी भूतों (में अवस्थित एकमेव आत्मा) को परस्पर भिन्नता-सहित पृथक्-पृथक् की भाँति ग्रहण किया जाता है, राजसी बुद्धि जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 30,
प्रवृत्तिं च निवृत्तिं च कार्याकार्ये भयाभये ।
बन्धं मोक्षं च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥
--
(प्रवृत्तिम् च निवृत्तिम् च कार्याकार्ये भयाभये ।
बन्धम् मोक्षम् च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥)
--
भावार्थ :
हे पार्थ (अर्जुन)! जिस बुद्धि द्वारा यह जाना जाता है कि कौन सी प्रवृत्ति और निवृत्ति कल्याणकारी है और कौन सी नहीं है, कौन सा कार्य विहित और कौन सा अविहित है, किसे करने से भय या अभय की, बन्धन अथवा बन्धन से मुक्ति की प्राप्ति होगी, वह बुद्धि सात्त्विकी बुद्धि है ।
--
’वेत्ति’ / ’vetti’ - knows,
Chapter 2, śloka 19,
ya enaṃ vetti hantāraṃ
yaścainaṃ manyate hatam|
ubhau tau na vijānīto
nāyaṃ hanti na hanyate ||
--
(ya enam vetti hantāram
yaḥ ca ainam manyate hatam|
ubhau tau na vijānītaḥ
na ayam hanti na hanyate ||)
--
Meaning :
Neither one who believes this 'Self' (Atman) is the slayer, nor one who believes this 'Self'(Atman) is slain know the truth. For the 'Self' (Atman) neither slays, nor is slain.
--
Chapter 4, śloka 9,
janma karma ca me divya-
mevaṃ yo vetti tattvataḥ |
tyaktvā dehaṃ punarjanma
naiti māmeti so:'rjuna ||
--
(janma karma ca me divyam
evam yaḥ vetti tattvataḥ |
tyaktvā dehaṃ punarjanma
na eti mām eti saḥ arjuna ||)
--
Meaning :
'The way I manifest, and the role I act and play is divine'. - One who knows this in essence, O arjuna, after casting away this material-body made of 5 elements, never enters another, but attains Me only.
--
Chapter 6, śloka 21,
sukhamātyantikaṃ yattad-
buddhigrāhyamatīndriyam |
vetti yatra na caivāyaṃ
sthitaścalati tattvataḥ ||
--
(sukham ātyantikam yat tat
buddhigrāhyam atīndriyam |
vetti yatra na ca eva ayam
sthitaḥ calati tattvataḥ ||)
--
Meaning :
Such a man (as described in the previous shloka), knows the supreme bliss of Self that is discernible by the pure intelligence only (and not by the simple intellect of an ordinary mind / senses) . And once settled there firmly, never moves away from there.
--
Chapter 7, śloka 3,
manuṣyāṇāṃ sahasreṣu
kaścidyatati siddhaye |
yatatāmapi siddhānāṃ
kaścinmāṃ vetti tattvataḥ ||
--
(manuṣyāṇām sahasreṣu
kaścit yatati siddhaye |
yatatām api siddhānām
kaścit mām vetti tattvataḥ ||)
--
Among thousands of men, a rare one attempts to gain the spiritual truth. And even if a few attain the spiritual truth, most ('sidhha', / 'arhat', / adept, lured by spiritual powers, don't go further) don't know ME in the true sense.
--
Chapter 10, śloka 3,
yo māmajamanādiṃ ca
vetti lokamaheśvaram |
asammūḍhaḥ sa martyeṣu
sarvapāpaiḥ pramucyate ||
--
(yaḥ mām ajam anādi ca
vetti lokamaheśvaram |
asammūḍhaḥ saḥ martyeṣu
sarvapāpaiḥ pramucyate ||
--
Meaning :
One who with perfect clarity and without delusion, knows Me, the birth-less (one never born, because Is Ever so) and beginning-less (timeless) principle, as The Supreme Lord of all creatures, with becomes free from all sin.
--
Chapter 10, śloka 7,
etāṃ vibhūtiṃ yogaṃ ca
mama yo vetti tattvataḥ |
so:'vikampena yogena
yujyate nātra saṃśayaḥ ||
--
(etām vibhūtim yogam ca
mama yaḥ vetti tattvataḥ |
saḥ avikampena yogena
yujyate na atra saṃśayaḥ ||)
--
Meaning :
One who realizes the Essence of My Divine forms (vibhūti) andthe Power associated with them, and My (yoga-aiśvarya ) / infinite potential, He attains the unwavering devotion ( acalā bhakti ) towards Me.
--
Chapter 13, śloka 1,
śrībhagavānuvāca :
idaṃ śarīraṃ kaunteya
kṣetramityabhidhīyate |
etadyo vetti taṃ prāhuḥ
kṣetrajña iti tadvidaḥ ||
--
(idam śarīram kaunteya
kṣetram iti abhidhīyate |
etat yaḥ vetti tam prāhuḥ
kṣetrajñaḥ iti tat-vidaḥ ||)
--
Meaning :
bhagavān śrīkṛṣṇa said :
O kaunteya (arjuna) ! The sages who know Reality have termed this physical body made of five elements (pañcabhautika śarīra) as 'field' (kṣetra) while the one (consciousness) that knows this body (as mine) is called the owner (kṣetrajña).
--
Chapter 14, śloka 19,
nānyaṃ guṇebhyaḥ kartāraṃ
yadā draṣṭānupaśyati |
guṇebhyaśca paraṃ vetti
madbhāvaṃ so:'dhigacchati ||
--
(na anyam guṇebhyaḥ kartāram
yadā draṣṭa anupaśyati |
guṇebhyaḥ ca paraṃ vetti
madbhāvam saḥ adhigacchati ||)
--
Meaning :
When one is able to see that there are these three guṇa only and nothing else that could be termed the agent (responsible for all actions), and then looks beyond them and finds out and knows the Supreme, he knows Me and attains to Me, My Real Form.
--
Chapter 18, śloka 21,
pṛthaktvena tu yajjñānaṃ
nānābhāvānpṛthagvidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tajjñānaṃ viddhi rājasam ||
--
(pṛthaktvena tu yat jñānam
nānābhāvān-pṛthak-vidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tat jñānam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
Know that the intellect (in man) which assumes (The One Reality present in) all beings different from one-another, is of the rājasī / rājas kind.
--
Chapter 18, śloka 30,
pravṛttiṃ ca nivṛttiṃ ca
kāryākārye bhayābhaye |
bandhaṃ mokṣaṃ ca yā vetti
buddhiḥ sā pārtha sāttvikī ||
--
(pravṛttim ca nivṛttim ca
kāryākārye bhayābhaye |
bandham mokṣam ca yā vetti
buddhiḥ sā pārtha sāttvikī ||)
--
Meaning :
The tendency of the intellect that helps one know correctly what actions are right and proper to be done, and what are not so, what should be feared of and what should be not, what will lead to bondage and what to freedom (liberation), is called ’sāttvikī’ (that maintains harmony of mind).
--
_________________________
’वेत्ति’ / ’vetti’ - जानता / जानती है,
अध्याय 2, श्लोक 19,
य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते ॥
--
(य एनम् वेत्ति हन्तारम् यः च ऐनम् मन्यते हतम्।
उभौ तौ न विजानीतः न अयम् हन्ति न हन्यते ॥)
--
भावार्थ :
जो इस (आत्मा) को मारनेवाला मानता है, तथा जो इस (आत्मा) को मारा जानेवाला मानता है, वे दोनों यह नहीं जानते कि यह (आत्मा) न तो किसी को मारती है, और न ही इस (आत्मा) को कोई मार सकता है।
--
अध्याय 4, श्लोक 9,
जन्म कर्म च मे दिव्यमेवं यो वेत्ति तत्त्वतः ।
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म नैति मामेति सोऽर्जुन ॥
--
(जन्म कर्म च मे दिव्यम् एवम् यः वेत्ति तत्त्वतः ।
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म न एति माम् एति सः अर्जुन ॥)
--
भावार्थ :
जो तत्त्वतः यह जानता है कि मेरा जन्म तथा कर्म दिव्य (अर्थात् चकित कर देनेवाला, निर्मल और अलौकिक) है, वह देह को त्यागने के पश्चात् पुनः जन्म नहीं लेता, क्योंकि वह तो मुझमें ही समाविष्ट हो जाता है ।
--
अध्याय 6, श्लोक 21,
सुखमात्यन्तिकं यत्तद्बुद्धिग्राह्यमतीन्द्रियम् ।
वेत्ति यत्र न चैवायं स्थितश्चलति तत्त्वतः ॥
--
(सुखम् आत्यन्तिकम् यत् तत् बुद्धिग्राह्यम् अतीन्द्रियम् ।
वेत्ति यत्र न च एव अयम् स्थितः चलति तत्त्वतः ॥)
--
भावार्थ :
आत्मा के स्वरूप का केवल शुद्ध हुई सूक्ष्म बुद्धि से ग्रहण किए जा सकनेवाला जो आत्यन्तिक अतीन्द्रिय सुख है, उसे तत्त्वतः जानता हुआ जो उससे विचलित नहीं होता, और उसमें ही स्थिर रहता है ।
--
अध्याय 7, श्लोक 3,
मनुष्याणां सहस्रेषु कश्चिद्यतति सिद्धये ।
यततामपि सिद्धानां कश्चिन्मां वेत्ति तत्त्वतः ॥
--
(मनुष्याणाम् सहस्रेषु कश्चित् यतति सिद्धये ।
यतताम् अपि सिद्धानाम् कश्चित् माम् वेत्ति तत्त्वतः ॥)
--
भावार्थ :
सहस्रों मनुष्यों में कोई एक ही वास्तविक जिज्ञासु होता है, और तत्व को जानने के लिए यत्न किया करता है । ऐसे जिज्ञासुओं में से जो तत्त्व को जान लेते हैं, और सिद्ध कहे जाते हैं उनमें से भी कोई कोई ही मुझे तत्त्व से भी जानता है ।
--
अध्याय 10, श्लोक 3,
यो मामजमनादिं च वेत्ति लोकमहेश्वरम् ।
असम्मूढः स मर्त्येषु सर्वपापैः प्रमुच्यते ॥
--
(यः माम् अजम् अनादि च वेत्ति लोकमहेश्वरम् ।
असम्मूढः सः मर्त्येषु सर्वपापैः प्रमुच्यते ॥
--
भावार्थ :
जो मुझ जन्म-रहित, अनादि तथा लोकों के परमेश्वर को तत्वतः जानता है, ऐसा निर्दोष बुद्धियुक्त मनुष्य समस्त पापों से मुक्त हो जाता है ।
--
अध्याय 10, श्लोक 7,
--
एतां विभूतिं योगं च मम यो वेत्ति तत्त्वतः ।
सोऽविकम्पेन योगेन युज्यते नात्र संशयः ॥
--
(एताम् विभूतिम् योगम् च मम यः वेत्ति तत्त्वतः ।
सः अविकम्पेन योगेन युज्यते न अत्र संशयः ॥)
--
भावार्थ :
जो पुरुष मेरी परमैश्वर्यरूपी विभूति तथा योग(-सामर्थ्य) को, इन्हें तत्त्वतः जानता है, वह अविकम्पित अचल भक्तियोग से युक्त हो जाता है, इस बारे में संशय नहीं ।
--
अध्याय 13, श्लोक 1,
श्रीभगवानुवाच :
इदं शरीरं कौन्तेय क्षेत्रमित्यभिधीयते ।
एतद्यो वेत्ति तं प्राहुः क्षेत्रज्ञ इति तद्विदः ॥
--
(इदम् शरीरम् कौन्तेय क्षेत्रम् इति अभिधीयते ।
एतत् यः वेत्ति तम् प्राहुः क्षेत्रज्ञः इति तत्-विदः ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण बोले -
हे कौन्तेय (अर्जुन) ! इस पञ्चभौतिक शरीर को ’क्षेत्र’ कहा जाता है । और जो इस शरीर का जाननेवाला है, उसे तत्वविद् ’क्षेत्रज्ञ’ कहते हैं ।
--
टिप्पणी :
स्पष्ट है कि शरीर अपने-आपको जानता है या नहीं, यह प्रश्न उठाने पर शरीर की अपनी स्वतन्त्र चेतन-सत्ता को स्वीकार करना होगा, और फिर अपने-आपको उस सत्ता से भिन्न एक और स्वतन्त्र चेतन सत्ता मानना होगा । इस प्रकार हम एक अन्तहीन विभ्रम में पड़ जाते हैं । किन्तु अपने-आप के एक चेतन सत्ता होने में न तो कोई सन्देह किया जा सकता है, न किसी तर्क या अनुभव से इसे असत्य सिद्ध किया जा सकता है ।
इस प्रकार से शरीर को जाननेवाली किन्तु उससे स्वतन्त्र चेतन सत्ता ही शरीर को (और शरीर जिस जगत् में है उसको भी) जानती है । शरीर को 'क्षेत्र' कहा गया है तथा यह ’जाननेवाला’ तत्व / चेतना ही क्षेत्रज्ञ कहा जाता है ।
--
अध्याय 14, श्लोक 19,
नान्यं गुणेभ्यः कर्तारं यदा द्रष्टानुपश्यति ।
गुणेभ्यश्च परं वेत्ति मद्भावं सोऽधिगच्छति ॥
--
(न अन्यम् गुणेभ्यः कर्तारम् यदा द्रष्ट अनुपश्यति ।
गुणेभ्यः च परं वेत्ति मद्भावम् सः अधिगच्छति ॥)
--
भावार्थ :
जब मनुष्य समष्टि चेतन में एकीभाव से स्थित हो जाता है, अर्थात् मन, बुद्धि, स्मृति और ’मैं’-भावना से नितांत अछूता होकर देखता है कि गुणों के सिवा दूसरा कुछ नहीं है जिसे ’कर्ता’ कहा जा सके, तब वह उन गुणों से परे अवस्थित मेरे (अपने-आपके) स्वरूप को जान लेता है और उसमें अधिष्ठित हो जाता है ।
--
अध्याय 18, श्लोक 21,
पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम् ॥
--
(पृथक्त्वेन तु यत् ज्ञानम् नानाभावान्-पृथक्-विधान् ।
वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तत् ज्ञानम् विद्धि राजसम् ॥)
--
भावार्थ :
मनुष्य के उस ज्ञान को, अर्थात् उस बुद्धि को, जिसके द्वारा सभी भूतों (में अवस्थित एकमेव आत्मा) को परस्पर भिन्नता-सहित पृथक्-पृथक् की भाँति ग्रहण किया जाता है, राजसी बुद्धि जानो ।
--
अध्याय 18, श्लोक 30,
प्रवृत्तिं च निवृत्तिं च कार्याकार्ये भयाभये ।
बन्धं मोक्षं च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥
--
(प्रवृत्तिम् च निवृत्तिम् च कार्याकार्ये भयाभये ।
बन्धम् मोक्षम् च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥)
--
भावार्थ :
हे पार्थ (अर्जुन)! जिस बुद्धि द्वारा यह जाना जाता है कि कौन सी प्रवृत्ति और निवृत्ति कल्याणकारी है और कौन सी नहीं है, कौन सा कार्य विहित और कौन सा अविहित है, किसे करने से भय या अभय की, बन्धन अथवा बन्धन से मुक्ति की प्राप्ति होगी, वह बुद्धि सात्त्विकी बुद्धि है ।
--
’वेत्ति’ / ’vetti’ - knows,
Chapter 2, śloka 19,
ya enaṃ vetti hantāraṃ
yaścainaṃ manyate hatam|
ubhau tau na vijānīto
nāyaṃ hanti na hanyate ||
--
(ya enam vetti hantāram
yaḥ ca ainam manyate hatam|
ubhau tau na vijānītaḥ
na ayam hanti na hanyate ||)
--
Meaning :
Neither one who believes this 'Self' (Atman) is the slayer, nor one who believes this 'Self'(Atman) is slain know the truth. For the 'Self' (Atman) neither slays, nor is slain.
--
Chapter 4, śloka 9,
janma karma ca me divya-
mevaṃ yo vetti tattvataḥ |
tyaktvā dehaṃ punarjanma
naiti māmeti so:'rjuna ||
--
(janma karma ca me divyam
evam yaḥ vetti tattvataḥ |
tyaktvā dehaṃ punarjanma
na eti mām eti saḥ arjuna ||)
--
Meaning :
'The way I manifest, and the role I act and play is divine'. - One who knows this in essence, O arjuna, after casting away this material-body made of 5 elements, never enters another, but attains Me only.
--
Chapter 6, śloka 21,
sukhamātyantikaṃ yattad-
buddhigrāhyamatīndriyam |
vetti yatra na caivāyaṃ
sthitaścalati tattvataḥ ||
--
(sukham ātyantikam yat tat
buddhigrāhyam atīndriyam |
vetti yatra na ca eva ayam
sthitaḥ calati tattvataḥ ||)
--
Meaning :
Such a man (as described in the previous shloka), knows the supreme bliss of Self that is discernible by the pure intelligence only (and not by the simple intellect of an ordinary mind / senses) . And once settled there firmly, never moves away from there.
--
Chapter 7, śloka 3,
manuṣyāṇāṃ sahasreṣu
kaścidyatati siddhaye |
yatatāmapi siddhānāṃ
kaścinmāṃ vetti tattvataḥ ||
--
(manuṣyāṇām sahasreṣu
kaścit yatati siddhaye |
yatatām api siddhānām
kaścit mām vetti tattvataḥ ||)
--
Among thousands of men, a rare one attempts to gain the spiritual truth. And even if a few attain the spiritual truth, most ('sidhha', / 'arhat', / adept, lured by spiritual powers, don't go further) don't know ME in the true sense.
--
Chapter 10, śloka 3,
yo māmajamanādiṃ ca
vetti lokamaheśvaram |
asammūḍhaḥ sa martyeṣu
sarvapāpaiḥ pramucyate ||
--
(yaḥ mām ajam anādi ca
vetti lokamaheśvaram |
asammūḍhaḥ saḥ martyeṣu
sarvapāpaiḥ pramucyate ||
--
Meaning :
One who with perfect clarity and without delusion, knows Me, the birth-less (one never born, because Is Ever so) and beginning-less (timeless) principle, as The Supreme Lord of all creatures, with becomes free from all sin.
--
Chapter 10, śloka 7,
etāṃ vibhūtiṃ yogaṃ ca
mama yo vetti tattvataḥ |
so:'vikampena yogena
yujyate nātra saṃśayaḥ ||
--
(etām vibhūtim yogam ca
mama yaḥ vetti tattvataḥ |
saḥ avikampena yogena
yujyate na atra saṃśayaḥ ||)
--
Meaning :
One who realizes the Essence of My Divine forms (vibhūti) andthe Power associated with them, and My (yoga-aiśvarya ) / infinite potential, He attains the unwavering devotion ( acalā bhakti ) towards Me.
--
Chapter 13, śloka 1,
śrībhagavānuvāca :
idaṃ śarīraṃ kaunteya
kṣetramityabhidhīyate |
etadyo vetti taṃ prāhuḥ
kṣetrajña iti tadvidaḥ ||
--
(idam śarīram kaunteya
kṣetram iti abhidhīyate |
etat yaḥ vetti tam prāhuḥ
kṣetrajñaḥ iti tat-vidaḥ ||)
--
Meaning :
bhagavān śrīkṛṣṇa said :
O kaunteya (arjuna) ! The sages who know Reality have termed this physical body made of five elements (pañcabhautika śarīra) as 'field' (kṣetra) while the one (consciousness) that knows this body (as mine) is called the owner (kṣetrajña).
--
Chapter 14, śloka 19,
nānyaṃ guṇebhyaḥ kartāraṃ
yadā draṣṭānupaśyati |
guṇebhyaśca paraṃ vetti
madbhāvaṃ so:'dhigacchati ||
--
(na anyam guṇebhyaḥ kartāram
yadā draṣṭa anupaśyati |
guṇebhyaḥ ca paraṃ vetti
madbhāvam saḥ adhigacchati ||)
--
Meaning :
When one is able to see that there are these three guṇa only and nothing else that could be termed the agent (responsible for all actions), and then looks beyond them and finds out and knows the Supreme, he knows Me and attains to Me, My Real Form.
--
Chapter 18, śloka 21,
pṛthaktvena tu yajjñānaṃ
nānābhāvānpṛthagvidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tajjñānaṃ viddhi rājasam ||
--
(pṛthaktvena tu yat jñānam
nānābhāvān-pṛthak-vidhān |
vetti sarveṣu bhūteṣu
tat jñānam viddhi rājasam ||)
--
Meaning :
Know that the intellect (in man) which assumes (The One Reality present in) all beings different from one-another, is of the rājasī / rājas kind.
--
Chapter 18, śloka 30,
pravṛttiṃ ca nivṛttiṃ ca
kāryākārye bhayābhaye |
bandhaṃ mokṣaṃ ca yā vetti
buddhiḥ sā pārtha sāttvikī ||
--
(pravṛttim ca nivṛttim ca
kāryākārye bhayābhaye |
bandham mokṣam ca yā vetti
buddhiḥ sā pārtha sāttvikī ||)
--
Meaning :
The tendency of the intellect that helps one know correctly what actions are right and proper to be done, and what are not so, what should be feared of and what should be not, what will lead to bondage and what to freedom (liberation), is called ’sāttvikī’ (that maintains harmony of mind).
--
No comments:
Post a Comment