आज का श्लोक, ’वेद’ / ’veda’
________________________
’वेद’ / ’veda’ - जानता / जानती है, जानता / जानती हूँ,*
अध्याय 2, श्लोक 21,
वेदाविनाशिनं नित्यं य एनमजमव्ययं ।
कथं स पुरुषः पार्थ कं घातयति हन्ति कं ॥
--
(वेद अविनाशिनम् नित्यम् यः एनम् अजम् अव्ययम् ।
कथम् सः पुरुषः पार्थ कम् घातयति हन्ति कम् ॥)
--
भावार्थ :
जो पुरुष इस अविनाशी, अजन्मा आत्मा को अनश्वर जानता है, हे पृथापुत्र(अर्जुन)! वह किसे मार सकता है और उसके लिए किसे किसी के माध्यम से मारा जाना भी संभव है?
--
अध्याय 2, श्लोक 29,
आश्चर्यवत्पश्यति कश्चिदेन-
माश्चर्यवद्वदति तथैव चान्यः ।
आश्चर्यवच्चैनमन्यः शृणोति
श्रुत्वाप्येनं वेद न चैव कश्चित् ॥
--
(आश्चर्वत्-पश्यति कश्चित्-एनम्
आश्चर्वत्-वदति तथा एव च अन्यः ।
आश्चर्यवत् च एनम् अन्यः शृणोति
श्रुत्वा अपि एनम् वेद न च एव कश्चित् ॥)
--
भावार्थ :
(अध्याय 2 के श्लोक 11 से इसकी भूमिका बनी और क्रमशः इसका उपोद्घात और संवर्धन करते हुए प्रस्तुत करते हुए अर्जुन का ध्यान श्लोक 13, 14, 15 के माध्यम से पहले ’देही’ तथा ’धीर’ पर फिर श्लोक 16 में दृष्टा पर, जिसकी अविनाशिता और देहों की नश्वरता को श्लोक 16, 17, 18 में स्पष्ट किया गया और बाद के श्लोकों में कुछ विस्तारपूर्वक किन्तु सारगर्भित रूप में इसका वर्णन किया गया जिस अद्भुत् ’अविनाशी’ तत्व के बारे में भगवान् श्रीकृष्ण प्रस्तुत श्लोक में कहते हैं,...)
इसे कोई तो आश्चर्य से देखता है, इसी तरह से कोई अन्य इसका वर्णन करते हुए आश्चर्य से अभिभूत होता है, और इस वर्णन को सुननेवालों में से कोई इसे उतने ही आश्चर्य के साथ सुनता है, तथापि सुनकर भी कोई इसे जान नहीं पाता ।
--
अध्याय 4, श्लोक 5,
श्रीभगवानुवाच :
बहूनि मे व्यतीतानि जन्मानि तव चार्जुन ।
तान्यहं वेद सर्वाणि न त्वं वेत्थ परन्तप ॥
--
(बहूनि मे व्यतीतानि जन्मानि तव च अर्जुन ।
तानि अहम् वेद सर्वाणि न त्वं वेत्थ परन्तप ॥)
--
भावार्थ :
हे अर्जुन ! मेरे तथा तुम्हारे भी अतीत में बहुत से जन्म हो चुके हैं । मैं उन सबको जानता हूँ, जबकि तुम इसे नहीं जानते ।
--
अध्याय 7, श्लोक 26,
वेदाहं समतीतानि वर्तमानानि चार्जुन ।
भविष्याणि च भूतानि मां तु वेद न कश्चन ॥
--
(वेद अहम् समतीतानि वर्तमानानि च अर्जुन ।
भविष्याणि च भूतानि माम् तु वेद न कश्चन ॥)
--
भावार्थ :
हे अर्जुन! समस्त भूतों के सम्पूर्ण अतीत (विगत) और वर्तमान तथा वैसे ही भविष्य भी मैं जानता हूँ, जबकि मुझे (और वैसे ही मेरे अतीत, वर्तमान तथा भविष्य को भी) कोई भी नहीं जानता ।
--
अध्याय 15, श्लोक 1,
श्रीभगवानुवाच :
ऊर्ध्वमूलमधःशाखमश्वत्थं प्राहुरव्ययम् ।
छन्दांसि यस्य पर्णानि यस्तं वेद स वेदवित् ॥
--
(ऊर्ध्वमूलम् अधःशाखम् अश्वत्थम् प्राहुः अव्ययम् ।
छन्दांसि यस्य पर्णानि यः तम् वेद स वेदवित् ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण ने कहा :
अस्तित्व, जीवन, मनुष्य का मन, या जगत् रूपी अश्वत्थ (पीपल) का जो वृक्ष है, जिसे अविनाशी कहा जाता है, उसके उद्गम् का मूल परमात्मा है । वेद जिसके पत्र-आदि हैं, उस (अश्वत्थ के स्वरूप) को जो जानता है, वही वेद का यथार्थ जाननेवाला है ।
--
*टिप्पणी :
विद् धातु का ’जानने’ के अर्थ में अदादिगण में लट् लकार में प्रथम पुरुष एकवचन में ’वेद’ / वेत्ति’ रूप बनता है, जिसका अर्थ है वह जानता / जानती है,
विद् धातु का ’जानने’ के अर्थ में अदादिगण में लट् लकार में उत्तम पुरुष एकवचन में ’वेद’/ ’वेद्मि’ रूप बनता है, जिसका अर्थ है मैं जानता / जानती हूँ,
--
’वेद’ / ’veda’ - 1. 'he / she knows'. 2. 'I know'.*
Chapter 2, śloka 21,
vedāvināśinaṃ nityaṃ
ya enamajamavyayaṃ |
kathaṃ sa puruṣaḥ pārtha
kaṃ ghātayati hanti kaṃ ||
--
(veda avināśinam nityam
yaḥ enam ajam avyayam |
katham saḥ puruṣaḥ pārtha
kam ghātayati hanti kam ||)
--
Meaning :
How can one who knows, this (Self) is imperishable, eternal, never born, and immutable, he himself kill or get some-one killed by another?
--
Chapter 2, śloka 29,
āścaryavatpaśyati kaścidena-
māścaryavadvadati tathaiva cānyaḥ |
āścaryavaccainamanyaḥ śṛṇoti
śrutvāpyenaṃ veda na caiva kaścit ||
--
(āścarvat-paśyati kaścit-enam
āścarvat-vadati tathā eva ca anyaḥ |
āścaryavat ca enam anyaḥ śṛṇoti
śrutvā api enam veda na ca eva kaścit ||)
--
Meaning :
( śloka 11, of this chapter 2 was the starting point that served as the introduction for bringing arjuna's attention to this core-principle. And the same was gradually unfolded, developed and elucidated beautifully through the śloka-s 13 to 29. The principle that is variously termed as ’īśvara’, ’ātman’ ’brahman’, according to those, who knew / realized this principle which defies kind of any description. Beginning with 'the physical body', then of the consciousness associated with the physical body, the attention is brought to the one witness that is even beyond the consciousness, because consciousness is ever in a flux. The witness though is the bridge where-from attention take a jump into Beyond and 'BE' 'THAT', or simply realize the fact that THAT BEYOND is the core-principle which has bean dealt with in many great scriptures, and one has never been other than THAT.)
--
Some (a few those, who have come across this) see This with great awe, few others speak of This with great wonder, few hear to the same in utter wonderment and though many hear about This, no one ever knows This.
--
Note :
As This principle is not subject to senses, intellect, mind, or speech, sight or hearing. Though one earnest and sincere, has always a way to it (This).
--
Chapter 4, śloka 5,
bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna |
tānyahaṃ veda sarvāṇi
na tvaṃ vettha parantapa ||
--
(bahūni me vyatītāni
janmāni tava ca arjuna |
tāni aham veda sarvāṇi
na tvaṃ vettha parantapa ||)
--
Meaning :
In the past, I had many births and just so. you too. O arjuna! Though you don't know them, I know them all.
--
Chapter 7, śloka 26,
vedāhaṃ samatītāni
vartamānāni cārjuna |
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṃ tu veda na kaścana ||
--
(veda aham samatītāni
vartamānāni ca arjuna |
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
mām tu veda na kaścana ||)
--
Meaning :
arjuna! I know the past, present and the future of all beings, though no one knows Me and Mine (My past, present or future).
--
Chapter 15, śloka 1,
ūrdhvamūlamadhaḥśākha-
maśvatthaṃ prāhuravyayam |
chandāṃsi yasya parṇāni
yastaṃ veda sa vedavit ||
--
(ūrdhvamūlam adhaḥśākham
aśvattham prāhuḥ avyayam |
chandāṃsi yasya parṇāni
yaḥ tam veda sa vedavit ||)
--
Meaning :
This tree aśvattha eternal, is described as imperishable, with it's roots that come from the above (Supreme), and the branches flinging towards the ground below (The world of perceptions). The hymns of veda are but its leaves and one who knows this secret indeed knows the essence of veda.
--
*Note :
The term 'veda' in saṃskṛta is the verb-form and is used to convey the senses : 1. 'he / she knows'. 2. 'I know'.
Else-where this term 'veda' is also used in the noun-form.
--
________________________
’वेद’ / ’veda’ - जानता / जानती है, जानता / जानती हूँ,*
अध्याय 2, श्लोक 21,
वेदाविनाशिनं नित्यं य एनमजमव्ययं ।
कथं स पुरुषः पार्थ कं घातयति हन्ति कं ॥
--
(वेद अविनाशिनम् नित्यम् यः एनम् अजम् अव्ययम् ।
कथम् सः पुरुषः पार्थ कम् घातयति हन्ति कम् ॥)
--
भावार्थ :
जो पुरुष इस अविनाशी, अजन्मा आत्मा को अनश्वर जानता है, हे पृथापुत्र(अर्जुन)! वह किसे मार सकता है और उसके लिए किसे किसी के माध्यम से मारा जाना भी संभव है?
--
अध्याय 2, श्लोक 29,
आश्चर्यवत्पश्यति कश्चिदेन-
माश्चर्यवद्वदति तथैव चान्यः ।
आश्चर्यवच्चैनमन्यः शृणोति
श्रुत्वाप्येनं वेद न चैव कश्चित् ॥
--
(आश्चर्वत्-पश्यति कश्चित्-एनम्
आश्चर्वत्-वदति तथा एव च अन्यः ।
आश्चर्यवत् च एनम् अन्यः शृणोति
श्रुत्वा अपि एनम् वेद न च एव कश्चित् ॥)
--
भावार्थ :
(अध्याय 2 के श्लोक 11 से इसकी भूमिका बनी और क्रमशः इसका उपोद्घात और संवर्धन करते हुए प्रस्तुत करते हुए अर्जुन का ध्यान श्लोक 13, 14, 15 के माध्यम से पहले ’देही’ तथा ’धीर’ पर फिर श्लोक 16 में दृष्टा पर, जिसकी अविनाशिता और देहों की नश्वरता को श्लोक 16, 17, 18 में स्पष्ट किया गया और बाद के श्लोकों में कुछ विस्तारपूर्वक किन्तु सारगर्भित रूप में इसका वर्णन किया गया जिस अद्भुत् ’अविनाशी’ तत्व के बारे में भगवान् श्रीकृष्ण प्रस्तुत श्लोक में कहते हैं,...)
इसे कोई तो आश्चर्य से देखता है, इसी तरह से कोई अन्य इसका वर्णन करते हुए आश्चर्य से अभिभूत होता है, और इस वर्णन को सुननेवालों में से कोई इसे उतने ही आश्चर्य के साथ सुनता है, तथापि सुनकर भी कोई इसे जान नहीं पाता ।
--
अध्याय 4, श्लोक 5,
श्रीभगवानुवाच :
बहूनि मे व्यतीतानि जन्मानि तव चार्जुन ।
तान्यहं वेद सर्वाणि न त्वं वेत्थ परन्तप ॥
--
(बहूनि मे व्यतीतानि जन्मानि तव च अर्जुन ।
तानि अहम् वेद सर्वाणि न त्वं वेत्थ परन्तप ॥)
--
भावार्थ :
हे अर्जुन ! मेरे तथा तुम्हारे भी अतीत में बहुत से जन्म हो चुके हैं । मैं उन सबको जानता हूँ, जबकि तुम इसे नहीं जानते ।
--
अध्याय 7, श्लोक 26,
वेदाहं समतीतानि वर्तमानानि चार्जुन ।
भविष्याणि च भूतानि मां तु वेद न कश्चन ॥
--
(वेद अहम् समतीतानि वर्तमानानि च अर्जुन ।
भविष्याणि च भूतानि माम् तु वेद न कश्चन ॥)
--
भावार्थ :
हे अर्जुन! समस्त भूतों के सम्पूर्ण अतीत (विगत) और वर्तमान तथा वैसे ही भविष्य भी मैं जानता हूँ, जबकि मुझे (और वैसे ही मेरे अतीत, वर्तमान तथा भविष्य को भी) कोई भी नहीं जानता ।
--
अध्याय 15, श्लोक 1,
श्रीभगवानुवाच :
ऊर्ध्वमूलमधःशाखमश्वत्थं प्राहुरव्ययम् ।
छन्दांसि यस्य पर्णानि यस्तं वेद स वेदवित् ॥
--
(ऊर्ध्वमूलम् अधःशाखम् अश्वत्थम् प्राहुः अव्ययम् ।
छन्दांसि यस्य पर्णानि यः तम् वेद स वेदवित् ॥)
--
भावार्थ :
भगवान् श्रीकृष्ण ने कहा :
अस्तित्व, जीवन, मनुष्य का मन, या जगत् रूपी अश्वत्थ (पीपल) का जो वृक्ष है, जिसे अविनाशी कहा जाता है, उसके उद्गम् का मूल परमात्मा है । वेद जिसके पत्र-आदि हैं, उस (अश्वत्थ के स्वरूप) को जो जानता है, वही वेद का यथार्थ जाननेवाला है ।
--
*टिप्पणी :
विद् धातु का ’जानने’ के अर्थ में अदादिगण में लट् लकार में प्रथम पुरुष एकवचन में ’वेद’ / वेत्ति’ रूप बनता है, जिसका अर्थ है वह जानता / जानती है,
विद् धातु का ’जानने’ के अर्थ में अदादिगण में लट् लकार में उत्तम पुरुष एकवचन में ’वेद’/ ’वेद्मि’ रूप बनता है, जिसका अर्थ है मैं जानता / जानती हूँ,
--
’वेद’ / ’veda’ - 1. 'he / she knows'. 2. 'I know'.*
Chapter 2, śloka 21,
vedāvināśinaṃ nityaṃ
ya enamajamavyayaṃ |
kathaṃ sa puruṣaḥ pārtha
kaṃ ghātayati hanti kaṃ ||
--
(veda avināśinam nityam
yaḥ enam ajam avyayam |
katham saḥ puruṣaḥ pārtha
kam ghātayati hanti kam ||)
--
Meaning :
How can one who knows, this (Self) is imperishable, eternal, never born, and immutable, he himself kill or get some-one killed by another?
--
Chapter 2, śloka 29,
āścaryavatpaśyati kaścidena-
māścaryavadvadati tathaiva cānyaḥ |
āścaryavaccainamanyaḥ śṛṇoti
śrutvāpyenaṃ veda na caiva kaścit ||
--
(āścarvat-paśyati kaścit-enam
āścarvat-vadati tathā eva ca anyaḥ |
āścaryavat ca enam anyaḥ śṛṇoti
śrutvā api enam veda na ca eva kaścit ||)
--
Meaning :
( śloka 11, of this chapter 2 was the starting point that served as the introduction for bringing arjuna's attention to this core-principle. And the same was gradually unfolded, developed and elucidated beautifully through the śloka-s 13 to 29. The principle that is variously termed as ’īśvara’, ’ātman’ ’brahman’, according to those, who knew / realized this principle which defies kind of any description. Beginning with 'the physical body', then of the consciousness associated with the physical body, the attention is brought to the one witness that is even beyond the consciousness, because consciousness is ever in a flux. The witness though is the bridge where-from attention take a jump into Beyond and 'BE' 'THAT', or simply realize the fact that THAT BEYOND is the core-principle which has bean dealt with in many great scriptures, and one has never been other than THAT.)
--
Some (a few those, who have come across this) see This with great awe, few others speak of This with great wonder, few hear to the same in utter wonderment and though many hear about This, no one ever knows This.
--
Note :
As This principle is not subject to senses, intellect, mind, or speech, sight or hearing. Though one earnest and sincere, has always a way to it (This).
--
Chapter 4, śloka 5,
bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna |
tānyahaṃ veda sarvāṇi
na tvaṃ vettha parantapa ||
--
(bahūni me vyatītāni
janmāni tava ca arjuna |
tāni aham veda sarvāṇi
na tvaṃ vettha parantapa ||)
--
Meaning :
In the past, I had many births and just so. you too. O arjuna! Though you don't know them, I know them all.
--
Chapter 7, śloka 26,
vedāhaṃ samatītāni
vartamānāni cārjuna |
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṃ tu veda na kaścana ||
--
(veda aham samatītāni
vartamānāni ca arjuna |
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
mām tu veda na kaścana ||)
--
Meaning :
arjuna! I know the past, present and the future of all beings, though no one knows Me and Mine (My past, present or future).
--
Chapter 15, śloka 1,
ūrdhvamūlamadhaḥśākha-
maśvatthaṃ prāhuravyayam |
chandāṃsi yasya parṇāni
yastaṃ veda sa vedavit ||
--
(ūrdhvamūlam adhaḥśākham
aśvattham prāhuḥ avyayam |
chandāṃsi yasya parṇāni
yaḥ tam veda sa vedavit ||)
--
Meaning :
This tree aśvattha eternal, is described as imperishable, with it's roots that come from the above (Supreme), and the branches flinging towards the ground below (The world of perceptions). The hymns of veda are but its leaves and one who knows this secret indeed knows the essence of veda.
--
*Note :
The term 'veda' in saṃskṛta is the verb-form and is used to convey the senses : 1. 'he / she knows'. 2. 'I know'.
Else-where this term 'veda' is also used in the noun-form.
--
No comments:
Post a Comment